Jiřího Šmejkala dlouhodobě zajímá propojování architektury a navrhování s pomocí moderních technologií. Už v začátcích svého studia architektury proto spatřoval velký potenciál v tehdy málo známé technologii 3D tisku. „Zaujalo mě to a chtěl jsem se o 3D tisku dozvědět co nejvíc. Šel jsem proto na workshop s tehdy nepříliš známým vývojářem Josefem Průšou. Následně mě napadlo pořídit si takovou tiskárnu a nabízet služby 3D tisku ostatním,“ popsal Šmejkal. Zrodil se tak projekt Vytiskni, co vidíš, který měl za úkol zaplatit počáteční vklad do technologie. „Nejen, že se to po dvou letech podařilo, ale dokonce to očekávání předčilo, takže jsem mohl pořídit novější verzi tiskárny,“ dodal Šmejkal.

Poté, co prozkoumal možnosti, které 3D tisk nabízí, však šel tento projekt podle jeho slov stranou. „Dodnes ovšem tiskárnu využívám na prototypy. Je skvělé, že má člověk možnost je udělat rychle a levně doma. V budoucnu bych navíc rád vyzkoušel tisknout vlastní spoje v kombinaci s materiály na bázi dřeva. To by nabízelo nové možnosti a nemusel bych se omezovat tím, co koupím v obchodě,“ podotkl Šmejkal.

Od počátku letošního roku se Jiří Šmejkal ve svém studiu Parametr soustředí na parametrické navrhování z materiálů na bázi dřeva. Zatím navrhuje především nábytek. „Ten je cenově dostupnější a jednodušší na realizaci. V budoucnu ovšem plánuji tento systém navrhování aplikovat i na menší stavby, jako jsou pavilony či předměty do veřejného prostoru,“ uvedl Šmejkal.

Co tedy parametrické navrhování je? „Obecně můžeme říct, že se jedná o metodu, kdy si na základě nějakých pravidel stanovím algoritmus. V rámci těchto pravidel pak program generuje obrovské množství variant. Člověk tak nevymyslí jednu konkrétní věc, jak je tomu v tradičním navrhování, ale vymýšlí systém a vzorec definovaný pravidly. Změnou pravidel pak může v reálném čase ovlivňovat výsledek,“ popsal Šmejkal s tím, že znalosti kódování ale nutné nejsou.

Autor tak prý zpravidla ví, čeho chce dosáhnout, ale nemusí tušit, jak přesně bude výsledek vypadat. „Zákazník si může buď vybrat z již hotových produktů, které máme v nabídce, nebo můžeme využít hlavní sílu této metody, tedy upravit parametry a generovat návrhy přímo pro jeho vlastní potřeby,“ dodal Šmejkal, jehož parametricky navrhovaná knihovna vyhrála regionální kolo soutěže T-Mobile Rozjezdy a stříbrnou cenu v kategorii algoritmického navrhování mezinárodní soutěže A´Design Award 2017 v Itálii.

Výhody metody spatřuje především v možnosti okamžité změny. „Nestane se tak, že bych hodiny navrhoval židli, která se mi ve finále nebude líbit, a pak strávil další hodiny její úpravou nebo začínal znovu. Mohu měnit jakékoliv vlastnosti s okamžitou odezvou,“ dodal Šmejkal s tím, že tak metoda přináší i otázky o budoucnosti architektů. „Existují například stránky, kde si lidé mohou sami navrhnout šperky. Takže je tu možnost, že si budou lidé jednou navrhovat například i nábytek sami. Zároveň jde ale pokrok v této oblasti stále pomalu, a navíc je pořád na pozadí dost práce architekta nebo designéra, která je těžko nahraditelná,“ dodal Šmejkal s tím, že i u parametrického navrhování využívá znalostí a pravidel klasické architektury. Podle něj je ale dobře, že se architektura vyvíjí. „Podle mě je super, že rodí něco jako digitální architekt. Myslím si, že brzo bude ve všech studiích někdo, kdo tyto metody a postupy bude ovládat,“ uvedl Šmejkal.

Kromě parametrického navrhování se Jiří Šmejkal nyní soustředí především na dokončení studia architektury. Po studiu chce zkoušet i další možnosti navrhování, jako je aplikace virtuální reality. „Nemám ambici konkurovat masovým velkovýrobnám nábytku. Důraz kladu na individuální silné produkty tak, abych si za každým návrhem stoprocentně stál,“ uzavřel Šmejkal.

(zep)