„Když jsem se manažerů ptal, proč nosí kvalitní hodinky a zároveň chytrý náramek, odpovídali mi, že jedny mají jako módní doplněk, ale zároveň chtějí sledovat třeba svůj tep a být online kvůli notifikacím,“ vzpomíná na úplné začátky projektu Rostislav Slovák, který vystudoval Procesní inženýrství na Fakultě strojního inženýrství VUT. „Napadlo mě, že by bylo fajn spojit to do hybridních hodinek. Udělali jsme si průzkum trhu a taky studii, jestli se do hodinek vejde vše, co tam chceme.“ V tom okamžiku k němu a jeho spolužákovi z ročníku Marku Šmardovi přibyl Štěpán a Tomáš, kteří se na strojní fakultě orientovali na průmyslový design.

„S kolegou Tomášem jsem si rozdělil práci tak, že on navrhoval především tělo hodinek a já jsem se věnoval podobě ciferníku a uživatelského rozhraní. Design prošel desítkami změn a ladili jsme ho několik měsíců,“ vysvětluje designér Štěpán Dlabaja s tím, že s každým návrhem oslovovali veřejnost a dostávali tak okamžitou zpětnou vazbu. Konstruktivní kritika a úzká komunikace se zákazníky ještě před dokončením hodinek je podle zakladatelů Leitners naprosto zásadní.

Hodinky jsou na první pohled elegantní, luxusní a pro někoho možná tradiční, uvnitř ale kromě mechaniky pracuje také elektronika. Vedle ozubených koleček a ručiček se v těle hodinek ukrývá hardware, která dokáže na displeji zobrazit počet kroků, tepovou frekvenci, ale také upozornění na zmeškaný hovor nebo blížící se schůzku zapsanou v kalendáři.

Tvůrci vycházeli z dostupných průmyslových vzorů, které si upravili pro své potřeby. „Když jsem přišel do týmu, byla už poměrně jasná představa, co všechno má v hodinkách být. Pak už šlo jen o to najít vhodný tvar a vizuál. Tíhnul jsem nejprve k modernějšímu asymetrickému vzhledu, ale vzhledem k rozmístění komponentů a celkovému konceptu se ukázalo, že lepší bude klasický design. U uživatelského rozhraní jsme byli od začátku přesvědčení, že bude formou ikon, ale nebylo to ono. Navrhl jsem textové rozhraní a ve finále se ukázalo, že to hodinkám dodalo luxusního vzezření,“ popisuje Dlabaja kreativní práci a dodává, že jeho úkolem bylo vměstnat chytré funkce do dvou tlačítek a otočné lunety.

Tím, že hodinky obsahují dvě oddělené technologie – mechanickou a digitální – mají také dva způsoby „dobíjení“. Chytrá součást se musí zhruba jednou za sedm dní nabít, klasické hodiny se natahují samotným pohybem ruky při běžném nošení. Ani čtrnáctidenní dovolená bez napájecího kabelu tak neznamená, že nositel ztratí pojem o čase.

Autoři momentálně většinu součástek a také programování chytrých funkcí řeší externími dodávkami. „Strojky kupujeme od japonské značky Miyota, strojní komponenty budeme vyrábět v tuzemsku, safírové sklíčko a další hodinkové komponenty odebíráme v Německu. Výroba displeje bude probíhat v Asii a samotný hardware chytrých hodinek ještě řešíme. Zatímco dnes kovové tělo odebíráme, v budoucnu bychom si ho rádi vyráběli sami,“ jmenuje zakladatel Rostislav Slovák a upozorňuje, že se chtějí soustředit na to, co je pro ně důležité – být kvalitní českou hodinářskou firmou. „Nechceme dělat desítky let vývoj softwaru do hodinek. Chceme programátora, který nám to na zakázku udělá, který má roky zkušeností a ví, jaké problémy se můžou objevit. Neříkáme, že jsme nejlepší ve všem, velký díl práce objednáváme od profesionálů.“

Než se k nadšeným přispěvatelům dostanou první kousky, ještě to pár měsíců potrvá. Zatím jsou hodinky na webu k předprodeji. Následovat by měly další modely, a to možná včetně subtilnějšího pro menší ženskou ruku.

(tk)