Po dvou letech práce se podařilo doktorandům z brněnského VUT dokončit testovací „minisatelit“, takzvaný Cubesat. Součástí vývoje bylo i hledání mise, ke které bude zařízení sloužit. Volba padla na pozorování sluneční koróny během zatmění, a to přímo ve vesmíru. Práce mladých vědců by tak hezky doplnila aktivity matematika Miloslava Druckmüllera, známého unikátními snímky sluneční koróny. O spolupráci na dalším výzkumu má zájem i Havajská univerzita.

Na stole před mladým výzkumníkem Václavem Lazarem leží kostka velikosti 10 x 10 centimetrů s výraznou červenou cedulkou „Remove before flight“. Ve skutečnosti jde o malý satelit typu Cubesat. Právě Lazar byl poslední dva roky v čele týmu doktorandů z VUT v Brně, kteří se rozhodli postavit vlastní „minisatelit“. „Máme hotový testovací kus, o kterém víme, že má funkční subsystémy vyvinuté pro misi, kterou jsme navrhli. Od začátku jsme věděli, že tento konkrétní kus do vesmíru nepoletí, šlo nám spíše o to si téma Cubesatů osahat a zjistit, co zvládneme,“ říká Lazar.

Slovo mise padne během rozhovoru několikrát, jak totiž mladí vědci zjistili, jde o středobod celého vývoje. „Cubesat se vlastně staví na míru pro misi, kterou zvolíte. Čímž jsme začali i my. Vymysleli jsme, že bychom ve spolupráci s naším kolegou z fakulty Miloslavem Druckmüllerem mohli pozorovat sluneční korónu při úplném zatmění Slunce, a to z nízké oběžné dráhy Země,“ vysvětluje Lazar.

Cubesat by se měl pohybovat ve výšce 400 až 600 kilometrů nad zemí, kde by snímky slunečního disku skrytého za Měsícem nerušil vliv atmosféry. „Cubesat bude osazený kamerou s vysokým rozlišením, která je schopná pořizovat snímky ve viditelné části spektra. Získaná data by posílal na Zemi a díky pozorování v horních vrstvách atmosféry nemusíme řešit propustnost vlnových délek nebo rozptyl světla, který je dole na zemi jiný,“ popisuje Lazar.

Cubesat by během mise naletěl na předem vypočtenou orbitu, kde by v daný čas na přesném místě pořídil snímky zatmění. „Vzali jsme to docela ze široka a pomocí algoritmu jsme vypočetli zhruba padesátku orbit pro úplná zatmění Slunce počínaje letoškem na dalších deset až patnáct let dopředu,“ říká Lazar.

Tým studentského Cubesatu „BUTCube“, jak doktorandi malý satelit nazvali, tvořili kromě Václava Lazara z Leteckého ústavu dva jeho kolegové ze strojní fakulty – Jaroslav Bartoněk taktéž z Leteckého ústavu a Tomáš Láznička z Ústav fyzikálního inženýrství - kteří se podíleli na designu, konstrukci a testování. Na Fakultě informačních technologií pak studují další dva členové týmu - Štěpán Rydlo a Petr Malaník. Ti pracovali na hardwaru a softwaru. S výsledky dvouleté práce mladí vědci uspěli jak v odborných časopisech, tak i na mezinárodních konferencích.

„Podařilo se nám vyjet na konferenci na kalifornskou polytechniku, kde byl v roce 1999 poprvé představen Cubesat standard. A myslím, že jsme zaujali zejména naší plánovanou misí, která je poměrně ambiciózní,“ říká Lazar. Zaujati byli nejen návštěvníci konference, ale i profesor Miloslav Druckmüller a jeho dlouholetí vědečtí spolupracovníci z Havajské univerzity. V březnu se chtějí s doktorandy z VUT ucházet o výzkumný grant, který by umožnil nápad mladých vědců z Brna dotáhnout do podoby skutečného Cubesatu, který bude připraven na vypuštění na oběžnou dráhu.

Václav Lazar věří, že nebude trvat dlouho a dočká se chvíle, kdy bude moci ze „svého“ malého satelitu odtrhnout červenou visačku „Remove before flight“. „To je přesně to, co mě na Cubesatech baví: v porovnání s jinými vesmírnými projekty, třeba klasickými družicemi, jde vývoj relativně rychle a máte možnost udělat kompletně celou misi. Věřím, že je reálné, abychom do pěti let vypustili do vesmíru náš vlastní Cubesat,“ uzavírá Lazar.

(ivu)