Zakladatel Rohlik.cz: Nikdy jsem nebyl úplně studijní typ

Kluk z Poličky, který se ve svých 34 letech vypracoval k uznávanému podnikateli, jenž rád rozjíždí nové firmy s neotřelými nápady. Takový je Tomáš Čupr, zakladatel Slevomatu, DámeJídlo a Rohlik.cz, který studoval na Vysokém učení technickém. Jak sám říká, na škole byl líný, když ale odjel do Anglie, naučil se zodpovědnosti a ta se ho drží dodnes.

Jste bývalým studentem VUT, ale školu jste nedokončil. Jak se to stalo?

Nikdy jsem nebyl úplně studijní typ. Přiznám se, že mě to nebavilo a užíval jsem si studentský život. Do toho jsem hodně pracoval a byl nezodpovědný. Na VUT jsem studoval dva roky na FEKTu a další dva na FSI.

Měl jste někdy pocit, že Vám dokončené vzdělání z univerzity chybí?

Výhoda některých škol je, že vás naučí makat, jdete za nějakým cílem, a tohle mi asi chybělo. Naučil jsem se to později. Kdybych pracoval ve strojním inženýrství, asi by mi ten titul chyběl, ale měl jsem to štěstí, že jsem se upíchnul v oboru, který je nový a nikde se neučí. Ale rozhodně nerozporuju přínos univerzitního vzdělání v technických a specializovaných oborech, tam to má smysl.

Jaký byl hlavní přínos VUT ve Vašem životě?

V Anglii bych nikdy nedostal šanci, kdybych neuvedl, že jsem studoval techniku. V práci programátora jsem zpočátku používal právě znalosti, které jsem získal na VUT. Navíc jsem se na kolejích potkal se svým nejlepším kamarádem, který tehdy studoval podnikatelku a teď má kancelář kousek ode mě. Tohle přátelství, to je myslím největší hodnota.

Přestože jste na škole nebyl prototypem pilného studenta, dokázal jste rozjet několik prosperujících firem. Kdy ve Vás nastal ten obrat?

V Česku jsem byl celou dobu v komfortní zóně. Pískal jsem fotbal, psal, programoval a hrál v profesionálním týmu Counter Strike. Měl jsem skvělý zdroj obživy, tak proč se snažit. Postupně mi docházelo, že tohle není ideální životní styl a v Anglii mi to docvaklo definitivně. Dostal jsem se do prostředí, kde jsem byl cizí a nikdo na mě nečekal. Nemohl jsem se na nikoho spolehnout a musel jsem se začít otáčet. Potkal jsem spoustu lidí, od kterých jsem se hodně naučil, a to mě nastartovalo. Zahraniční zkušenost mi hrozně moc dala.

Čím jste se v Anglii živil?

Nejdřív jsem pracoval jako pomocník v tiskárně, potom jsem rok a půl programoval a pak jsem založil marketingovou agenturu. Po čase jsem ji prodal a šel pracovat k jednomu zajímavému klientovi na pozici technického ředitele. To byla inovativní firma, která propojovala banky a půjčovny aut. Ta společnost pořád funguje a je obrovská. No a pak se mi zastesklo po domově. Asi rok jsem to zvažoval. Třeba Slevomat vznikal v době, kdy jsem byl ještě v Anglii.

Kde lovíte nápady na své podnikání?

Slevomat byl nápad ve stylu „chtěl bych něco dělat, zkusím“. DámeJídlo byl jiný případ. Přemýšlel jsem, co tak ve světě funguje a je zároveň užitečné. A třetí byznys, Rohlik.cz, to jsem si říkal, co mi v Česku chybí za službu, a bylo to. Dneska jsme mimo řetězce typu Tesco a Billa nejúspěšnější firma v tomhle oboru.

Co Vás žene dopředu zakládat nové a nové firmy?

Své společnosti jsem zatím rychle opouštěl, protože třeba byznys model Slevomatu a DámeJídlo je hrozně jednoduchý. Celé je to o obchodu, marketingu a zákaznickém servisu. Naopak Rohlik.cz je svoji komplexností mnohem náročnější, navíc je v téhle oblasti velká konkurence. V příštích pěti až deseti letech si nedovedu představit, že bych se mohl nudit. Navíc je to životní změna. Teď mě baví rozvíjet dlouhodobé vztahy. Těší mě i představa, že tady ve firmě budeme za pět let všichni společně.

Co Vás na té práci nejvíc baví?

Dynamičnost. Každý den je jiný a je vidět výsledek. Zákazníci nám píšou, že nás mají rádi. A celkově budování firmy, kdy záleží na malých detailech. Je to hodně práce, ale stojí to za to.

Jak to máte s motivací? Kde ji berete?

Mám takovou hypotézu, že dneska ani nemám jinou volbu. Mám dost majetku na to, abych nemusel dělat tyhle velké věci. Očekávání ode mě jsou ale tak velká, že musím být úspěšný a tlačit ty věci i nad rámec reálných možností. Klidně bych zpomalil, ale myslím, že bych to takzvaně dostal „sežrat“.

Uvažoval jste někdy o sabatiklu, tedy několika měsících volna v kuse?

Uvažoval. Mezi Slevomatem a DámeJídlo jsem měl volný jenom jeden víkend. To bylo ale neplánovaně. Pak jsem odešel z DámeJídlo a mezitím jsme spustili Rohlik.cz, kterému se zpočátku moc nedařilo. Mí spoluakcionáři mě požádali, jestli bych té firmě pomohl zevnitř. Mělo to být jen na tři měsíce, ale okolnosti mě donutily tady zůstat. Hlavně cítím, že jsem tady užitečný.

Dovedete si představit, že byste úplně vypnul?

Jasně. Cestovat, číst, spát a jen tak prostě být. Můžu odjet na měsíc, ale říkám si, jestli by to bylo zodpovědné. Mohlo by to ohrozit výsledek firmy. Může to byt obava lichá, ale co když ne? Ještě rok dva tady zamakám a vypiplám nového lídra a přesunu se do role, kdy budu na chod společnosti jenom dohlížet. To si dovedu představit.

Čeho chcete ještě dosáhnout?

Je spousta věcí, které jsem ještě nedělal, třeba jsem ještě nebyl ve vesmíru. Jsem experimentální typ, ale ne na všechno najdu odvahu. Snažím se mít život bohatý a chtěl bych v tom pokračovat. Život nesmí být nuda.

Co nejextrémnějšího jste kdy udělal?

Dostal jsem k narozeninám skok padákem a hodně jsem se rozmýšlel, jestli do toho jít. Žiju hrozně zajímavý život, ale jak přemýšlím, může se zvenku zdát hrozně nudný. Mám zodpovědnost vůči rodině i firmě.

Na co jste za svou dosavadní kariéru nejvíce hrdý?

Na své firmy. Všechny tři prosperují a jsou úspěšné. To, co jsem vytvořil, zaměstnává dohromady asi 700 lidí, které práce baví. To je něco, na co bych hrdý být mohl. A asi to, že jsem pořád takový ten kluk z vesnice. Nejčastěji mě potkáte v karlínském Lokálu, kde sedím na parapetu s půllitrem v ruce. Přijde mi hrozně fajn, že mám pořád kořeny, které mě drží tam, odkud jsem přišel.

Jaká Vaše vlastnost Vás žene dopředu?

Asi zarputilost a moje nulové vnímání byznysového rizika. Mám takový ten přístup, že to nějak vymyslíme. Mám opravdu vyšší práh vnímání rizika. Může se mi to samozřejmě vymstít, ale ten přínos je mnohem větší. A zbytek by asi museli posoudit jiní.

Jací by podle Vás měli být začínající podnikatelé?

Lidi přicházejí v různých tvarech a barvách a nic není špatně. Podle mě je tam jeden determinant, který určuje úspěch nebo neúspěch, a tím je, jestli to, co děláte, fakt milujete. Kdybych já svou práci nemiloval, tak už bych se na ni pětkrát vykašlal. To jsou vlny, kdy jeden den máte pocit absolutního štěstí, druhý den vám policie udělá razii ve skladu a třetí den se vám povede něco v Německu. Je to taková sinusoida, která nikdy neskončí.

(pek)

Témata

Související články:
Optická vlákna pomohou nahlédnout do nejhlubších částí mozku. Na výzkumu pracuje i doktorand z FSI
Káva má být příjemný zážitek. Mléko či cukr nevadí, říká Aleš Pospíšil z European Coffee Trip
80 procent času stráví kurýr hledáním vchodu a čekáním, řešením rozvozu balíků jsou podle absolventů VUT autonomní auta
Vědci z VUT významně pomohli s výrobou ochranných pomůcek a nyní pracují na nových projektech
Martin Cígler: Největší brzdou rychlejšího IT rozvoje je nedostatek lidí