Vladimír Šlapeta: Brazilská architektura ovlivnila celou Evropu

O budování povědomí o české architektuře ve světě se už desítky let stará vedoucí Ústavu teorie na Fakultě architektury VUT Vladimír Šlapeta. Se svou přednáškou o vlivu české architektury na stavby v brazilském Ribeirão Preto letos na podzim zavítal na jihoamerický kontinent. Ačkoliv se do Brazílie podíval už počtvrté, i tentokrát objevil Vladimír Šlapeta při svém desetidenním putování řadu architektonických skvostů.

Proč jste se do Brazílie letos na podzim vydal?
Důvodem byl kongres asi dvou set padesáti brazilských škol architektury ve městě Natal. I když to zní jako obrovské číslo, musíme si uvědomit, že Brazílie má asi dvě stě milionů obyvatel. Spolu s děkanem univerzity v Macau nás pozvali, jako zástupce komise Mezinárodní unie architektů pro architektonické vzdělání, jejímž členem jsem už asi dvacet let. Zajímalo je třeba to, jak probíhala evaluace moskevského architektonického institutu, který je významnou školou na území bývalého Sovětského svazu. Pak jsem měl ještě přednášku o české architektuře v Ribeirão Preto.

Viděl jste při své návštěvě nějaké zajímavé stavby?
Navštívil jsem Natal, São Paulo a město Brazílii. V Natalu byla kupodivu jedna špičková stavba – tělocvična v chudinské čtvrti. Sponzorovala ji nadace, jejíž ředitel je Švýcar, takže ji navrhli nejslavnější švýcarští architekti Herzog a De Meuron. Ti postavili například olympijský stadion v Pekingu. Šéf nadace je jejich spolužák. Zavolal jim, jestli nechtějí udělat něco pro charitu, a oni věnovali zdarma projekt. Tak tam vnikla nádherná minimalistická stavba.

A v São Paulo je něco k vidění?
São Paulo je největší město celé Ameriky, takže jsem tam viděl také řadu krásných věcí. Výškový zvlněný obytný dům COBAN v centru města od slavného brazilského architekta Niemeyera. Ten v São Paulo postavil i celý areál parku Ibirapuera počátkem padesátých let, kde se koná pravidelně bienále. Prohlédl jsem si i muzeum umění, které postavila italská architektka Lina Bo Bardi. Je to vynikající příklad jihoamerického brutalismu, stejně jako škola architektury architekta Artigase.

Co byste cestovatelům v Brazílii doporučil?
Málokdo ví, že v neděli je v Brazílii možné navštívit prezidentský úřad, nejvyšší soud i parlament, takže si lidé mohou všechno prohlédnout a nafotit. Podívají se třeba přímo do kanceláře brazilské prezidentky. Autorem všech staveb je již zmíněný Niemeyer.

Jaký je mezi českou a brazilskou architekturou rozdíl?
Nesmíme zapomenout, že v Brazílii je zcela jiné klima. Zatím co my musíme slunce trochu sbírat, tam se musí před sluncem krýt. Proto mají velké markýzy, předsazené střechy, kolonády, sloupořadí. Tělocvičny například nemají stěny, aby byl průvan. Nepotřebují stěny, pouze ochranu proti tropickým dešťům.

A jak se architektura v zemi vyvíjela?
Brazilská architektura začala hrát významnou roli poté, co tam přijel švýcarský architekt Le Corbusier. Podle jeho skici skupina brazilských architektů okolo Niemeyera a Costy postavila ministerstvo školství v centru Ria de Janeira v polovině třicátých let. Tím začal rychlý rozvoj brazilské architektury, který pokračoval během války. Tehdejší prezident českého původu Kubíček nechal, ještě jako guvernér provincie Minas Gerais, postavit v bohatém předměstí Belo Horizonte řadu významných staveb. Jejich autorem nebyl nikdo jiný než Niemeyer. Kasino, které je dnes muzeum moderního umění, jachtařský klub, kavárnu a kostel sv. Františka. Právě těmito stavbami se stal hned po válce velmi slavným i v Evropě.

Ovlivnila tedy brazilská architektura i české architekty? 

V roce 1947 vyšlo ve Francii celé číslo francouzského časopisu L´architecture d´aujourd´hui o brazilské architektuře. Když se podíváme na Rozehnalovy projekty ze 40. let, které už kreslili jeho tehdejší studenti, tak jde vidět, jaký vliv měla brazilská architektura na celou Evropu.

Existuje naopak v Brazílii povědomí o české architektuře?
Povědomí o české architektuře je poměrně malé, protože jsme byli dlouho za železnou oponou. Ale vědí, že tady měl Corbusier vliv. A Corbusier je pro ně kořen, ze kterého vyrostla brazilská architektura. Jsou hodně orientovaní na italské, španělské a portugalské architektonické inspirace. V poslední době ale roste zájem o střední Evropu.

Existuje tedy nějaká meziuniverzitní spolupráce?
Teď budeme podepisovat smlouvu o spolupráci a na základě toho začneme přemýšlet, co přesně by se dalo dělat.

Myslíte si, že roste generace silných architektů?
V každé generaci se někdo najde. Za mě byly silné ročníky mezi rokem 1943 a 1945. To byli hoši, kteří šli ke Karlu Hubáčkovi do Liberce a následně významně ovlivňovali debatu v Čechách. Další silná skupina studovala v polovině osmdesátých let v Brně – Burian, Křivinka, Pelčák, Rusín, Wahla, Kuba a Pilař. V roce 1988 skončil školu i Ivan Kroupa, který je výborný současný architekt se zkušenostmi z Anglie, Francie či Španělska. Postavil například galerii DOX v Holešovicích. Vytvořila se kolem něj i poměrně silná skupina mladých. Uvidíme, co vznikne dál.

A sledujete někoho, o kom si myslíte, že by mohl v budoucnu zazářit?
Nechci nikoho konkrétního jmenovat, ale určitě jsou tady lidé z mladší generace, kteří se pomalu dostávají na výslunní. U architektů to ale není jako v řadě jiných profesí. Není to tak, že by člověk něco postavil v pětadvaceti a byl za hvězdu. Architekt roste se zkušeností a věkem. I velký architekt Otto Wagner začal svou kariéru v padesáti. Až po padesátce postavil velké věci, které posunuly architekturu dopředu.

Vstoupit do fotogalerie

(zep)

Témata