Lidé
Rektor, který chtěl, aby studenti znali stroje nejen z přednášek
Z Adamova až na palubu křižníků
Zdeněk Elger z Elgenfeldu se narodil na Rakovnicku. Po reálce v Hradci Králové vystudoval strojní inženýrství na České vysoké škole technické v Praze a hned po promoci v roce 1893 nastoupil v Hradci Králové do strojírenské firmy Märky, Bromovský & Schulz.
Na Moravu ho přivedla právě tato firma, když v roce 1899 jmenovala teprve sedmadvacetiletého Elgera vedoucím inženýrem a ředitelem strojíren v Adamově. Závod s více než 600 dělníky se dosud orientoval hlavně na zařízení pro pivovary, lihovary, mlýny a cukrovary. Elger do výroby přidal nový obor: chladicí stroje.
Právě v Adamově vznikly první tuzemské chladicí stroje pro rakousko-uherské válečné loďstvo, konkrétně pro chráněný křižník SMS Szigetvár a pancéřový křižník SMS Kaiser Karl VI. Obě lodě později sloužily i za první světové války. Elger také konzultoval výpočty a zkoušky chlazení pro italské a ruské lodě i pro průmyslové závody na pevnině.
Profesor, který učil u strojů
K účasti na nově vznikající České vysoké škole technické v Brně vyzval Zdeňka Elgera profesor Josef Líčka a přimluvil se i ministr Antonín Rezek, který tehdy zrovna pobýval v Adamově. 27. října 1901 byl Elger jmenován řádným profesorem obecné a teoretické nauky o strojích a dostal na strojním odboru – předchůdci dnešní Fakulty strojního inženýrství (FSI) – za úkol vybudovat tepelnou laboratoř.
Od začátku chtěl, aby studenti stroje znali nejen z přednášek, ale měli možnost si je i vyzkoušet. Zavedl proto povinná cvičení se stroji. Protože škola zpočátku vlastní stroje neměla, zkoušelo se na parních strojích a kotlích přímo v brněnských továrnách, a když jich nebylo dost ochotných vyjít české technice vstříc, i mimo Brno. Postupně k výuce přidal zkoušení tepelných strojů a od studijního roku 1913/14 také přednášky o stavbě chladicích strojů, podle dobové publikace vůbec první v tehdejším Rakousku. V roce 1926 přibylo i cvičení z paliv a olejů. Svůj přístup vysvětlil i studentům v imatrikulační řeči, kterou jako rektor pronesl v prosinci 1905:
„Přednášky odborné doprovázejí se cvičeními, applikací předneseného ve cvičeních konstruktivních, ano pokud toho tou dobou v nedostatku technických laboratoří prostředky dovolují, cvičeními na skutečných strojích, vede se posluchač k samostatné práci a budí v něm schopnost samostatného úsudku.“
Když se 24. června 1911 otevíraly nové budovy techniky na Veveří, mohl už návštěvníkům předvést dobře vybavenou strojní laboratoř. Až do svého odchodu ji rozšiřoval o nejmodernější měřicí a kontrolní přístroje a nové zkušební stanice.
Znalec a odborník i mimo výuku
Elgerovy znalosti se uplatnily i mimo univerzitní zdi. V listopadu 1920 se u Holubic převrátilo služební auto brněnské městské komise poté, co se srazilo s hříbětem. Nehoda si vyžádala dva životy, včetně života Elgerova kolegy z brněnské techniky, docenta Vladislava Rybky, který byl zároveň stavebním ředitelem města Brna. Když se případ v roce 1923 podruhé dostal před soud, Elger jako znalec vyvrátil tvrzení, že řidič měl na zastavení dost času, a soud řidiče obžaloby zprostil.
Elger byl také radou patentního soudu v Praze, zasedal ve zkušebních komisích pro řidiče automobilů a strojvůdce lokomotiv a v letech 1927–1937 předsedal komisi pro II. státní zkoušku strojního inženýrství. Celé desetiletí tak spolurozhodoval o tom, kdo se stane inženýrem.
Odkazy Zdeňka Elgera
Zdeněk Elger chtěl, aby studenti stroje nejen znali z přednášek, ale uměli s nimi i pracovat. Jeho zkušebna paliv byla dokonce první svého druhu na strojním odboru vysoké školy v republice.
Oblasti, kterým se věnoval, patří na FSI dodnes k základům studia energetiky. Studenti se učí o kotlích a turbínách, výměnících tepla, tepelných čerpadlech i klimatizacích a teorii si ověřují v laboratořích Energetického ústavu, například v laboratoři paliv, laboratoři výměníků tepla nebo v klimatické komoře.
Jeho vliv je vidět i na kariérách jeho asistentů. Eugen Gregor se stal ředitelem Škodových závodů v Praze, Jan Polák vedl oddělení chladicích strojů ve firmě Českomoravská-Kolben a Karel Staller působil ve Zbrojovce Brno.
Zdeněk Elger odešel v roce 1937 po roční zdravotní dovolené na vlastní žádost do důchodu a v roce 1940 zemřel. Připomínkou jeho působení v Brně je dodnes secesní dům v Pellicově ulici č. 8, kde je také umístěna jeho pamětní deska.
Technický odkaz dále nesla i Elgerova rodina. Jeho syn Jiří Maria Elger studoval na brněnské technice strojní inženýrství v letech 1919–1923, přičemž poslední rok svého studia mu byl jeho otec děkanem. Po působení v Adamově a v brněnské Zbrojovce založil vlastní firmu na výrobu pilek na kov, kde se mimo jiné za druhé světové války v rámci odboje kompletovaly láhve s rozprašovači určené jako bakteriologická zbraň, jejichž součástky Jiří Elger navrhl.
Technické znalosti otce i syna se tak propsaly do vojenských dějin. Sám Elger nicméně vyzdvihoval spíše důležitost znalostí – studentům při imatrikulaci radil, aby se do života „řádně vyzbrojili vědomostmi, nejlepší to zbraní“.
Autorka: Tereza Walsbergerová
---
Zdroje článku: Nakladatelství VUTIUM, Fakulta strojního inženýrství VUT, Encyklopedie dějin města Brna, imatrikulační řeč Z. Elgera (1905), Archiv VUT.
Astrofotografie měsíce od Miloslava Druckmüllera
Modelářský kroužek ovlivnil můj život. Z lesů jsem obrátil oči k obloze, říká osobnost českého letectví Antonín Píštěk
Vědci pracují na klimatizaci, která nepoužívá čísla, ale pocity
Miroslav Kolíbal získal medaili za nadstavbu elektronového mikroskopu
Miloslav Druckmüller: Nejlepší byla první výprava, kde ještě o nic nešlo. Ostatní už byly plné stresu a neužil jsem si je