„Když jsem se hlásila na VUT, sledovala jsem školu na sociálních sítích. Zrovna sdíleli nábor do týmu TU Brno Racing. Hned mě to zaujalo, jsem už dlouho fanoušek motosportu. Řekla jsem si, že to zkusím. Přišla jsem a už jsem zůstala,“ říká sympatická studentka a se smíchem dodává, že do dílen formule se podívala ještě dřív, než vůbec vkročila do první vysokoškolské posluchárny.

Eminou domovskou fakultou je Fakulta podnikatelská, kde studuje procesní management. „Spojuje předměty ze strojní fakulty, informatiky i elektrotechniky a k tomu máme ještě ekonomické a manažerské předměty z podnikatelky, takže je to poměrně pestré,“ říká. V týmu formule se od začátku připojila k Business a PR sekci, stavěla na zkušenostech ze střední školy a práce pro tamní studentskou organizaci. „Zbytek jsem se doučila. Práce v našem týmu je hodně o sebevzdělávání. A také o otevřenosti novým nápadům: co má hlavu a patu, to vás ostatní nechají udělat. Prostě ve vás mají důvěru, že se to podaří. Tohle prostředí ve mně vzbudilo velkou chuť na sobě pracovat,“ dodává Ema.

Dlouhou dobu byla v týmu jediná žena. Není divu, za dvanáctiletou historii studentské formule na VUT prošlo týmem 454 kluků a jen sedm holek. Teď je poměr 62:2. Emě to ale zjevně nevadí, na mužský kolektiv je zvyklá z hokeje. „Když mi bylo dvanáct, ženský hokejový tým v našem městě hledal nové tváře. Tým bohužel brzy zanikl, protože neměl dost hráček, ale já jsem zůstala a trénovala s klukama. A jsem za to neskutečně vděčná, hodně mě to posílilo. Trenéři nebyli moc nadšení, že mají mezi kluky malou holku, všechno jsem si musela tvrdě vybojovat. Když mi bylo osmnáct, hrála jsem proti stejně starým klukům, už jen fyzický rozdíl mezi námi byl obrovský. Ale měla jsem velkou chuť na sobě pracovat,“ vzpomíná.

Je to už podruhé, a nikoliv naposled, co Ema Záňová během rozhovoru zmíní „chuť na sobě pracovat“. Vzápětí ji stvrzuje informací, že ačkoliv má v týmu formule na starosti marketing a teď i vedení celé party, kluci ji naučili taky svářet, pájet a brousit flexou. „Každý má u nás šanci naučit se tolik, kolik toho snese,“ dodává.

V letošní sezoně je tedy Ema historicky první ženou nejen v čele TU Brno Racing, ale i mezi všemi českými týmy. Má jako žena v převážně mužském týmu autoritu? „Vtipy na to téma samozřejmě padly, ale to je asi normální. Naučila jsem se, co má smysl si připouštět k tělu a co ne, co je jen humor. Zároveň cítím obrovský vzájemný respekt: já respektuji, jak všichni v týmu makají, oni respektují moji pozici lídra, který se je snaží stmelovat a motivovat. Kluci do mě vložili důvěru a myslím, že to zatím funguje,“ říká.

Jako každý teamleader přišla i Ema s vizí, jak práci týmu dál vylepšit. V jejím případě je to podoba dvouhlavého vedení. Sama zastává pozici Team leadera, její kamarád Marek Dostál je Technical leader. „Marek dává pozor třeba na to, zda je nějaký polotovar správně připravený k obrábění, já dělám více manažerskou a administrativní práci, například musím hlídat termíny a zajistit odevzdávání dokumentů na závody, abychom neměli zbytečné penalizace. Vedle toho řeším i finanční stránku, máme poměrně hodně sponzorů a partnerů, řeším organizaci výroby,… Když si představíte výrobní firmu, která má unikátní produkt a 65 zaměstnanců, tak zhruba takovou manažerskou práci teď dělám,“ popisuje s úsměvem Ema.

Dvouhlavý systém prý okoukali v zahraničí a Ema doufá, že se v týmu ujme i do budoucna. „Bereme si příklad od nejlepších týmů na světě. Na závodech se vždycky snažíme přijít na to, jak to dělají, a nemyslím tím jen konstrukci monopostu, ale třeba i věci z organizačního a manažerského hlediska. Chceme se stát taky nejlepšími na světě,“ říká.

Když nemá školu, tráví prací pro tým kolem 10 – 12 hodin denně. Druhým dechem ale dodává, že největším dříčům se zatím snaží pouze přiblížit. Pro letošní rok se přihlásila i do výběru pilotů, pokud se dostane mezi nejlepší, kterým je dovoleno formuli na závodech řídit, bude i první ženskou pilotkou studentské formule.

Závěr letního semestru bývá pro TU Brno Racing hektický. Finišují se stavbou nového monopostu, který musí být na léto připraven závodit. Ptát se, co bude další sezonu, je jako výhled do dalšího tisíciletí. Je ale možné, že post Team leadera Ema na konci sezony opustí. Nejde o nic výjimečného, v týmu je nepsaným pravidlem, že lidé svoji práci po roce předají někomu mladšímu a šikovnému. Pravidla soutěže Formula Student zároveň stanoví, že nikdo nesmí být v týmu déle než pět let, což samo o sobě vede k tomu, aby se studenti měnili a rychle a efektivně si předávali zkušenosti. „Chceme v lidech vzbudit jejich schopnost postavit se do čela, být lídrem. Když pak přijdou do praxe a do života, je to obrovská výhoda,“ věří Ema.

Práce ve studentském týmu ji prý vybavila velkým elánem, ale i pokorou. „Člověk přijde na to, že se musí podřídit i jiným lidem, že jeho jednání má velký dopad i na ostatní. Když na dílně zůstanete ještě o hodinu déle, ostatní tam s vámi zůstanou taky a stihne se toho ještě víc. Každé ráno se těším na dílnu, až ty super lidi zase uvidím. Právě kvůli lidem okolo mám chuť na sobě pracovat,“ říká.

Z dílen si Ema Záňová občas odskočí i na led, do naopak čistě ženského kolektivu WHC Valkyries Brno. Ženský hokej, kterým se původně chtěla i živit, je její druhou velkou vášní. A možná právě díky svému hokejovému tahu na branku, který má jako útočnice v malíku, je tak úspěšná. „Hokej mi dal průbojnost a schopnost se nevzdávat. Je to základ mého životního sebevědomí, protože vím, že když člověk něco chce, může to dokázat. Třeba hrát jako holka v chlapeckém hokejovém týmu. Nebo se dostat do čela týmu formule,“ uzavírá energicky Ema.

(ivu)