Genetický test je určený mužům, kteří znají svou mužskou linii předků alespoň sto let zpátky a mají původ na Moravě. Mohou se však ozvat i ženy – dostanou sadu štětečku a zkumavky pro odběr DNA ze slin a mohou test udělat svým mužským příbuzným. Výzkum je založen na analýze chromozomu Y, jehož nositelem jsou pouze muži. Dědí se v přímé linii vždy z otce na syna stejně jako příjmení. Účastníci obdrží výsledky za několik měsíců. Zjistí například, k jaké haploskupině jejich předkové náleželi.

To jsou velké historické populace. Každý člověk do nějaké patří. Já patřím do R1b, zjednodušeně jí říkáme „keltsko-germánská“ skupina. Je to největší haploskupina v západní Evropě a u nás v Česku druhá nejčastější. Patří k ní asi třetina populace. Nejrozšířenější je u nás R1a, to je slovanská haploskupina, k té náleží asi 40 % lidí. Najdeme u nás ale i příslušníky vikinských, kavkazských, židovských či středomořských populací. A u jednoho z mých kolegů jsme zjistili, že je potomek prvních zemědělců, kteří sem přišli z Mezopotámie, to je vzácné. Češi jsou opravdu různorodým genetickým mixem, vyskytuje se u nás jedenáct haploskupin a starých historických populací. Je to díky tomu, že jsme v historii byli takovou křižovatkou Evropy. Národy projížděly Evropou ze severu na jih a zanechaly na našem území své DNA. Když dorazily k moři, tak se v putování zastavily, i proto je to v ostatních zemích větší genetická nuda, třeba v Irsku patří 90 % populace ke keltsko-germánské skupině.

Příslušnost k historické populaci je vše, co se dá výzkumem genetické genealogie zjistit?

Nejen to. Je to metoda, která nám otevírá dveře ve chvíli, kdy klasická historická genealogie končí. Já vytvářím rodokmeny rodin na základě informací z archivů a matrik, ale nedostanu se dál než do poloviny 17. století, což je období po třicetileté válce, protože předtím se matriky nevedly a ani příjmení nebylo mezi lidmi moc rozšířeno. V tu chvíli nás může posunout dál právě genetická genealogie. Dostane nás do středověku, starověku, do původu té rodiny – s jakým migračním proudem a s jakou populací sem přišla, s jakou archeologickou kulturou. Prozradí nám, kde se v Evropě nacházejí naše spřízněné rodiny. Díky testům chromozomu Y můžeme zjistit, zda mají dva nositelé stejného příjmení společného prapředka…

Jaký je účel výzkumu Genetika a příjmení?

Je to projekt kriminalistického ústavu v Praze, který už běží desátým rokem. Na začátku si chtěli kriminalisté udělat představu o tom, jak vypadá takzvaně česká DNA. Ta jako taková neexistuje, ale existuje soubor znaků, které jsou pro českou populaci více či méně typické, a kriminalisté ji potřebují znát pro svou forenzní praxi. Když najdou na nějakém místě biologickou stopu pachatele, potřebují odhadnout, s jakou pravděpodobností je pachatel Čech nebo cizinec. A právě to je možné díky tomuto genetickému výzkumu. Časem se tento projekt rozrostl a má využití i pro genealogy, když pátrají po předcích a jejich historii. Já se teď starám o moravskou sekci. Cílem je získat co největší množství vzorků, protože čím více vzorků v databázi máme, tím přesnější máme výsledky. Teď se zapojilo téměř tři tisíce lidí, což je v evropském měřítku unikátní. Roste nám pod rukama veřejná online databáze, která lidem umožní určit své předky a historické příbuzné. Samozřejmě pokud se chceme o rodině dozvědět více, tak nám samotná genetika bez kontextu nic neřekne. Při zkoumání se musí kombinovat více metod, jako je klasická archivní práce, díky které najdeme historii rodu, a pak genetický profil, který porovnáváme s rodinou, s příbuznými nebo i s historií celé oblasti. Do toho se zabýváme původem příjmení.

Rád bych z Archivu VUT udělal v budoucnu velké genealogické pracoviště. Takové centrum moravské genealogie, kde bychom vytvořili velkou databázi a lidé by v ní mohli hledat své předky a sestavovat rodokmeny. A ještě bychom jim udělali genetický test původu. Aktuálně spolupracuji s kolegy z FIT VUT ještě na dalším projektu, kde se snažíme propojit genealogické databáze s umělou inteligencí. To už se netýká přímo genetiky. Digitalizujeme údaje z matrik a archivů a pak na nich trénujeme algoritmy tak, aby jednou v budoucnu byla umělá inteligence sama schopna najít různé vztahy a fungovala jako genealog, který vyhledává jména, rodiny a spojuje je k sobě a vytváří tak rodokmen a historii rodiny. Měla by být schopná vytvářet i různé statistiky a modely.

Jakmile jsem dostal občanku, tak jsem se vydal do archivu, kde jsem si zažádal o badatelský list. Z kapesného jsem si šetřil na kolky, kterými se tehdy platilo za vypůjčení matriky, a na jízdenky do olomouckého archivu. Máme velmi rozvětvenou rodinu, pocházím ze Sudet a k historii tíhnu odmalička, takže studium archivnictví a historických věd na FF MU se přirozeně nabízelo. Po škole jsem pracoval na Akademii věd, kde jsem se zabýval historickou ekologií. Pak jsem byl chvíli živnostník, vypracovával jsem rodokmeny a časem jsem se dostal k různým genealogickým projektům včetně výzkumu Genetika a příjmení.

Chtěl bych co nejdříve začít s jeho digitalizací a zpřístupnit lidem informace, které tady jsou. Je to trend dnešní doby a nechci, abychom pak museli na poslední chvíli něco dohánět. Pro badatele je mnohem snazší probírat se online archivem než sem osobně cestovat, domlouvat si schůzky a probírat se ručně archiváliemi. Čeká nás ale spousta práce. Všechny archiválie se musí odborně zpracovat, ofóliovat, očíslovat, naskenovat… V archivu jsou více než dva kilometry archiválií. Bude to výzva.

(mar)