Lidé

30. března 2018

Miloslav Druckmüller: Nejlepší byla první výprava, kde ještě o nic nešlo. Ostatní už byly plné stresu a neužil jsem si je

Na své expedice vyráží Miloslav Druckmüller se svým týmem se spoustou techniky | Autor: archiv Miloslava Druckmüllera
Jeho snímky zná snad celý svět. Ne, nejedná se o žádného fotografa celebrit, ale o profesora matematiky brněnské techniky Miloslava Druckmüllera, kterému se podařilo vytvořit unikátní matematické algoritmy a programy na nich založené, pomocí nichž dokázal vytvořit obrazy sluneční koróny během úplných zatmění Slunce, které ve světě zatím nemají konkurenci. Díky tomu se jeho snímek objevil mimo jiné na titulní straně magazínu Nature. Za sebou už má deset expedic za zatměním Slunce v různých koutech světa, další se už účastnit neplánuje.

Kdy jste s výpravami za zatměním Slunce začal?
Vše odstartovalo v roce 1999, kdy bylo úplné zatmění Slunce a bylo viditelné v blízkých státech. O tomto zatmění jsem věděl už od dětství, protože jsem se zajímal o astronomii, takže bylo jasné, že takto blízké úplné zatmění mi nesmí uniknout. S kolegy, kamarády a rodinou jsme proto uspořádali malou výpravu do Maďarska. Podle modelů oblačnosti jsme si vytipovali místo, kde by mělo být a skutečně bylo jasno. Tehdy jsem si dovezl obrázky pořízené ještě na klasický barevný film. Vadilo mi ale, že se jen velmi málo podobají skutečnosti. A protože jsem matematik, tak jsem se pokusil vytvořit složením několika obrazů s různými expozicemi obraz blížící se realitě. Myslel jsem si, že za dva tři zimní večery napíšu program, který problém vyřeší. Nakonec se tomu věnuji osmnáct let. První výsledek jsem měl zhruba po roce práce. Zásadní problém ale je, že neexistuje definice toho, co je to správný obraz. Takže jsem musel takovou definici sám vymyslet, abych obraz mohl vytvořit.

Jak se tedy nakonec Vaše fotky staly známými ve vědecké komunitě?
Jeden kolega viděl moje obrázky a velice se mu líbily. Přivedl mne na myšlenku vytvořit z nich CD s povídáním v češtině, slovenštině a angličtině. K CD napsal krásnou předmluvu Jiří Grygar. CD se díky internetu začalo šířit po světě. A tak jsem se seznámil se spoustou zajímavých lidí. Nejvýznamnější setkání bylo s vědci z Havajské univerzity, k němuž došlo bizarně díky krádeži mých obrazů sluneční koróny. Tyto obrazy byly zcela korektně použity ve vědeckém článku, avšak citovaným autorem jsem nebyl já, ale někdo jiný, kdo jim kradené obrazy poskytl a vydával je za své. Vše se vysvětlilo a tím začala úžasná spolupráce. Bez spolupráce s Havajskou univerzitou by naše práce neměla ten význam, který má, a bez jejich financí bychom dnes těžko uskutečnili nějaké smysluplné expedice.

Výsledný obrázek z výpravy za zatměním Slunce v Oregonu | Autor: archiv Miloslava Druckmüllera
Vaše metoda je poměrně časově náročná. Proč jste se do ní pustil?
Celkově nejde o nic převratného, ale zahrnuje to spoustu mravenčí práce, kterou tomu každý nechce nebo nemůže věnovat. Kdyby to bylo součástí mého zaměstnání, tak to asi nikdy dělat nebudu, protože to vyžaduje mnoho času, zaujetí a často i velkou dávku fanatismu. K tomu je ve svém zaměstnání ochoten málokdo. Takže je to práce spíš pro amatéra ve volném čase. A právě díky tomu jsem vše mohl dotáhnout tak daleko. Není na mě totiž žádný tlak, nemusím řešit byrokracii, finance a podobně. V tom mi hodně pomáhá právě Havajská univerzita. Tím, že nejsem ničím vázán a tlačen do výsledků, tak mám téměř ideální podmínky pro práci a mohu se tomu plně věnovat. A taková práce pak člověka baví.

Kdo všechno z Vašich fotografií čerpá?
Postupem času jsem se už nesnažil pouze o „hezké“ fotografie, ale začal jsem je vytvářet s konkrétním vědeckým cílem, aby na nich byly viditelné např. indukční čáry magnetického pole, bylo vidět záření určitých prvků nebo jejich iontů apod. Momentálně je to tak, že zhruba rok před expedicí vymýšlím přesný program výpravy podle toho, co má být výsledkem zpracování dat. Dřív to bylo naopak, teprve po expedici jsme řešili, co vše bychom mohli na základě našich dat zjistit. Data nyní pořizujeme tak říkajíc „na míru“. S našimi daty pak dále pracují především astronomové a astrofyzici z Havajské univerzity. Náš tým má již na kontě několik docela významných objevů.

Která výprava pro Vás byla nejvýznamnější?
Každá výprava byla neopakovatelná. Kromě té první do Maďarska, kterou nazýváme nultou, byly všechny neskutečným stresem a už to tak příjemný zážitek nebyl. Měli jsme už totiž zodpovědnost za peníze, které do toho byly vloženy, a proto jsme nechtěli udělat sebemenší chybu. Ten stres je také důvodem, proč už nechci aktivně na žádnou další expedici jet. Dále se chci podílet na tvorbě programu expedic i na zpracování dat. Práci na expedici již přenechám mladším kolegům. Možná se pojedu se ženou podívat na další úplné zatmění, které je v Chile, ale již ne jako aktivní člen expedice. Chile je totiž moje srdeční záležitost. Byli jsme tam se ženou asi osmkrát, a to v Andách.

V paměti mi třeba zůstala výprava z roku 2015 na Špicberky, kde všechno zamrzalo. Navíc jsme málem neprošli bezpečnostní kontrolou v Německu na letišti, kdy nám chtěli otevřít prachotěsně uzavřený spektrograf za několik milionů korun. Německý kolega se s kontrolou tvrdě pohádal a byl málem policisty odveden s pouty na rukou pryč. Jen díky skvělým vyjednávacím schopnostem šéfky expedice se nakonec vše urovnalo a mohli jsme odletět. Výprava tak mohla skončit dříve, než vůbec začala.

Dokážete během svých výprav poznat i nová místa?

To vůbec ne. Expedice vyžaduje dokonalé soustředění na to, co děláme, a okolí téměř nevnímáme. A když už byl někdy chvíli čas, tak jsem obvykle seděl na hotelu a vypaloval CD s daty, abych o ně náhodou nepřišel. Dá se říct, že si to užívám, až když se vrátíme domů a můžu data v klidu zpracovat. To už totiž nejsou nervy, to je klid.

Máte pocit, že díky tomu, že je Vaše práce vidět, roste i zájem o obor matematické inženýrství na VUT?
Myslím, že ano. Trochu mě mrzí, že matematika má obecně mezi lidmi často špatnou pověst. Nemůže za to ani matematika, ani matematici, ale ti lidé, kteří ve škole matematiku neměli rádi a pak ji pomlouvají. Matematické metody zpracování obrazů, to je taková „matematika, která je vidět“, a tím lze snadno ukázat její krásu i bez hlubokých matematických znalostí.

Co Vás na Vaší práci na fakultě nejvíce baví?
Jednoznačně výuka. Baví mě interakce se studenty. Nemám rád, když je v posluchárně ticho. Občas se stane, že člověk udělá na tabuli nějakou chybu. Mám dobrý pocit, když tu chybu studenti okamžitě najdou. Zvlášť když učím pozdě do večera a jsem již unavený, jsem moc rád, když se z řad studentů ozývají různé poznámky a na hodině je legrace, což je hezké.

Máte nějaký svůj profesní cíl?
Abych mohl učit co nejdéle a mohl předávat své znalosti dál. To mě nejvíc těší. Ideálně bez nějakých byrokratických překážek a papírování, které nás čím dál víc zahlcují.

Autor: archiv Miloslava Druckmüllera
Autor: archiv Miloslava Druckmüllera
Vstoupit do fotogalerie

(kah)

Témata

Související články:
Radim Chmelík: Uvidíme ještě zajímavé věci
Speciální tribometr na míru vyrobili brněnští vědci pro japonskou firmu
Matěje Štarhu přivedla láska k technice až na opuštěný ostrov
Model plic pomůže přejít od píchání inzulinu k jeho inhalaci
Startuje festival Prototyp. Představí vědce, umělce i kutily