Vendula Chalánková chtěla podle svých slov studovat výtvarné umění už na střední škole. Nakonec ale vystudovala střední pedagogickou školu. „Já jsem původně z Troubek a tam blízko žádná výtvarně zaměřená škola není. Nejbližší je až v Uherském Hradišti, což bylo trochu z ruky,“ vysvětlila mladá výtvarnice. Přesto se umění věnovala už během středoškolských studií. „Učila mě vynikající paní profesorka Vlaďka Hlavinková, která mě hodně směřovala. V roce, kdy jsem maturovala, mi řekla o letním sympoziu, které vedli mimo jiné Marian Palla i Petr Kvíčala a prezentovali tam své práce. Právě tvorba Mariana Pally mě nadchla natolik, že jsem se pak cíleně hlásila na Fakultu výtvarných umění VUT do ateliéru, kde byl asistent,“ popsala Vendula Chalánková, která vystudovala environmentální ateliér pod vedením Vladimíra Merty a zmíněného Mariana Pally.

Uvažování i způsob práce Mariana Pally byly Vendule Chalánkové natolik blízké, že se kvůli tomu na školu původně málem nedostala. „Po letech jsem se dozvěděla, že mě komise ani nechtěla přijmout. Prý co by dělali s dalším Pallou. Natolik jsem jím byla ovlivněná,“ podotkla Chalánková. Po prvním půl roce studia si ji zavolal i vedoucí ateliéru Vladimír Merta. „Viděl, jak se moje práce pořád podobá tomu, co dělá Marian Palla, takže mi řekl, že takhle by to dál nešlo,“ dodala se smíchem. Studium na FaVU jí prý ale nakonec otevřelo řadu nových přístupů k práci a dost ji změnilo. „Právě Vladimír Merta mě vedl k tomu, abych víc pracovala. Já jsem totiž vždycky jen něco načrtla, ale pak už jsem to nerozpracovávala. On mě směřoval k tomu, abych na něčem začala opravdu intenzivně pracovat a víc se otevřela i jiným oborům, jako je například malba,“ uvedla výtvarnice.

Celkově hodnotí roky na vysoké škole jako zcela zásadní pro svou kariéru. „Kdybych měla jen pedagogickou školu, tak bych nikdy nemohla dělat to, co dnes dělám. Na vysoké jsem potkala řadu zajímavých lidí. Taky jsme měli velmi různorodé přednášky, což mi dovolilo nahlédnout do spousty oblastí. Velmi mě to posunulo,“ uvedla Vendula Chalánková s tím, že nad dráhou učitelky nikdy zpětně neuvažovala. „Já jsem měla zaměření na děti školkového věku a u těch jsem neměla absolutně žádnou autoritu. Takže jsem rychle zjistila, že učit nemůžu,“ dodala. Na učení mladých výtvarníků jí pak podle jejího názoru chybí ještě zkušenosti.

Roky studia jsou podle Venduly Chalánkové ideální k tomu, aby si člověk vyzkoušel úplně všechno, co ho zajímá. „Zkoumala jsem různé oblasti umění i techniky a hledala, co mě baví a zajímá. Díky tomu člověk po dostudování může svou práci už jasněji směřovat,“ vysvětlila. Studium ale Vendule Chalánkové nepomohlo jen jasněji uchopit svou výtvarnou práci. „Absolvovala jsem stáž u Milana Knížáka, který nám dával taková kontra zadání. Kromě toho, že jsem si vyzkoušela abstraktní malbu, jsem musela na každém setkání ateliéru před spolužáky zazpívat písničku. Byla jsem totiž extrémně plachá a bála se promluvit, takže mi zadal přede všemi vystupovat. To mi taky moc pomohlo,“ vzpomínala na svůj pobyt v Praze Chalánková.

Přesto přiznává, že nikdy nepočítala s tím, že se uměním bude živit. „Už na škole jsem začala šít a založila designovou značku Zvrhlý vkus. Myslela jsem si, že to bude moje primární obživa,“ uvedla Vendula Chalánková s tím, že ji nakonec nebavilo objíždět akce a prodávat zboží na stánku. „Navíc si myslím, že je důležité mít svobodu a nemuset se uměním živit. Jakmile to člověka živí, musí pořád přemýšlet, zda se to bude líbit a zda se to prodá,“ dodala Chalánková, která se nyní věnuje především ilustracím knih a přípravě podkladů pro animace. Je například spoluautorkou televizních Zpívánek. Ve zbylém čase pak tvoří vlastní věci. „Můj kamarád a kurátor Radek Wohlmuth trvá na tom, abych měla na každou výstavu nové věci, takže se průběžně věnuju i vlastní tvorbě,“ vysvětlila Vendula Chalánková. Tu mimo jiné proslavily i krátké humorné komiksy vystřihované z papíru. „Průběžně si do deníčků zaznamenávám různé situace, které jsou pro mě něčím významné. Jednou za čas je pak vezmu a některé z nich přetvořím do lepených komiksů. Většinou v nich ale ten vtip nevidím,“ podotkla. Zlomovým momentem pro ni bylo, když se v posledním roce začali ozývat i soukromí sběratelé a její obrazy začali pořizovat do svých sbírek.

Jak volná tvorba v podobě například obrazů solárních panelů či úředních obálek, tak i část zmíněných komiksů je až do poloviny listopadu k vidění ve Valašském Meziříčí v rámci výstavy Life is life!. Do konce roku Vendulu Chalánkovou ještě čeká několik společných výstav, práce pro pořad Zpívejte s námi či dětský program pro Galerii Hodonín.

(zep)