Edgar B. Montufar se na CEITEC VUT věnuje vývoji takzvaných skafoldů pro tkáňové inženýrství. Obrazně řečeno lešení, která jsou následně podporou buněk během regenerace tkání a orgánů. „Aditivní výroba, na kterou se zaměřujeme, má velkou výhodu v tom, že můžeme rychleji vytvářet komplikovanější struktury, kterých bychom pomocí běžných metod nedosáhli,“ vysvětluje Montufar s tím, že aditivní výroba je proces, při kterém vytváří trojrozměrné objekty přidáváním vrstev bez potřeby forem a nástrojů.

Spolu s kolegy hledá Montufar, který je členem výzkumné skupiny Pokročilé povlaky, vhodné kombinace materiálů a struktur podporující rychlejší, bezpečnější a méně invazivní léčbu. „Hledáme materiály, které pomohou tělu v regeneraci poškozených tkání a orgánu na místo jejich nahrazování implantáty nebo prostetikou,“ potvrdil Montufar. Momentálně pracuje například s titanem, který je mechanicky pevný. „Kombinujeme ho ale s fosforečnany vápenatými, které sice podporují růst kostí, ale jsou velmi křehké a snadno se lámou. Námi vytvořený kompozitní materiál je tak zároveň dostatečně pevný a dodává oporu, ale zároveň podporuje hojení kostí,“ popsal Edgar Montufar. Kromě toho ve své práci experimentuje například i s hydrogely a tiskem živých buněk. Snaží se tak obejít nutnost osídlit scafold buňkami až poté co je vyroben.

Jelikož má řada projektů, na kterých Edgar Montufar pracuje, přesah do medicíny, rád by spolupracoval s českými lékaři. Neznalost jazyka je ale mnohdy překážkou. „To je teď jedna z hlavních výzev. Jak navázat kontakty s českými doktory a podnikateli. V Česku je řada špičkových odborníků, ale komunikace v angličtině je někdy obtížná a vyžaduje to více úsilí, než dosáhneme dohody,“ přiznal Montufar. Přesto se už podařilo navázat několik spoluprací. Například na projektu, který by měl řešit materiály bránící rozvoji bakteriální infekce při umisťování zmíněných skafoldů či implantátů.

Edgar Montufar, který do Česka přesídlil ze svého působení na univerzitě v Katalánsku v roce 2015, se navíc spolu se svou rodinou učí česky. „Nemůžeme čekat, že se budou Češi přizpůsobovat nám. My tu žijeme, tak se musíme naučit jazyk. Zejména v profesním životě je to důležité,“ podotkl.

Jinak si ale život v Brně pochvaluje. „CEITEC je jako vědecké pracoviště velmi dobře vybavený. S kolegy mám dobré vztahy a úspěšné byly i veškeré spolupráce, které jsem měl doposud s ostatními výzkumnými skupinami. V Česku mám dnes i řadu dobrých přátel,“ dodal Montufar. 

Hlavní rozdíl pak spatřuje v pracovním tempu. „Ve Španělsku jsme čekali na každou volnou minutu v laboratoři. Tady bývají některé laboratoře občas i prázdné, což je de facto výhoda,“ uvedl. A přidal ještě druhý rozdíl. „Čas mezi dohodnutým experimentem a samotným uskutečněním je někdy velmi dlouhý. Ale výsledky jsou na druhou stranu velmi profesionální,“ popsal Montufar. Podle něj byla tato zkušenost zpočátku výzvou. „Dnes už mám ale vybudovanou síť kontaktů, kolegů a přátel, se kterými je jednoduché a příjemné pracovat,“ uzavírá.

(zeh)