Bez vody ani chemie to nejde: Absolventi FCH VUT dnes pracují na projektech čištění vody v ASIO

Jaké to je přejít ze studia chemie přímo do praxe? Jak absolventy Fakulty chemické VUT připraví studium na pracovní život a co by dnes poradili současným studentům? O své zkušenosti se podělili dva absolventi fakulty – Jan Hanák a Richard Šebek, kteří dnes pracují ve společnosti ASIO v Brně. Firma se zabývá technologiemi pro čištění a úpravu vody pro obce i průmysl a dalšími projekty ve vodním hospodářství.

Proč jste si vybrali právě Fakultu chemickou VUT a svůj obor?

Richard: Na gymplu mě bavila chemie a zároveň mě zajímalo potravinářství a zpracování potravin. Proto jsem si vybral obor chemie a technologie potravin. Fakulta mě zaujala už na dni otevřených dveří. S kamarádem nás odchytla paní ze studijního, která o studiu vyprávěla opravdu nadšeně a přesvědčivě. To mě namotivovalo.

Jan: U mě to bylo podobné – chemie mě vždycky bavila. Můžete „kouzlit jako Harry Potter“, smícháte dvě věci a vznikne něco nového. Na FCH VUT mě zaujalo, že studium je hodně propojené s praxí. Líbila se mi i možnost přijímacího řízení bez přijímaček, protože mi odpadl stres. Člověk dostane šanci, ale musí se snažit, aby studium zvládl. Svoje zaměření navíc můžete během studia změnit. Začínal jsem na medicínských aplikacích a později jsem přešel na přírodní látky.

Co vám studium na fakultě dalo nejvíc – odborně i lidsky?

Jan: Po odborné stránce určitě analytické znalosti a zkušenosti z praxe a laboratoří. Přínosné bylo i seznámení s firmami například na Dni chemie. Tam člověk poprvé vidí, kde by se mohl uplatnit. Po lidské stránce mi studium dalo nejen přátele a spoustu zážitků, ale také jsem tam poznal svoji taneční a životní partnerku, což je asi ta největší výhra.

Richard: Taky mám odtamtud spoustu kamarádů i přítelkyni. Kromě toho určitě spoustu znalostí, a hlavně způsob přemýšlení. Fakulta nás naučila dívat se na věci v širších souvislostech, nejen na jeden problém, a přemýšlet i nad možnými riziky. To se v praxi rozhodně hodí.

Vzpomínáte na nějaký konkrétní předmět nebo vyučujícího, který vás výrazně ovlivnil?

Richard: Obecně si myslím, že nás ovlivnili všichni – ať už svými znalostmi, přístupem nebo způsobem práce. Nejvíce mě ovlivnil doktor Pořízka, u kterého jsem dělal bakalářku i diplomku. Strávili jsme spolu spoustu času a oceňoval jsem hlavně to, že podporoval samostatnost a vlastní řešení problémů. Pak bych určitě zmínil profesorku Márovou a profesora Obruču. Jejich předměty nebyly jednoduché, ale byly extrémně důležité.

Jan: Mě hodně bavily Analytické laboratoře I s doktorkou Řezáčovou, kde jsme dostali neznámý vzorek a měli jsme zjistit, z čeho je složený. Bylo to praktické a člověk musel přemýšlet. Skvělou zkušeností byly také Anorganické laboratoře II a práce na diplomové práci s panem docentem Divišem. Nebo s profesorem Obručou mám spojené samé dobré zážitky a zkušenosti, které dokázal studentům předat.

Je nějaký moment nebo zážitek, který se vám vybaví, když se řekne Fakulta chemická?

Richard: Lidé a atmosféra. Fakulta je menší, takže se tam lidé znají a drží při sobě. Pomáháte si navzájem, řešíte společně zkoušky a vznikne docela silná komunita.

Jan: Vždycky si vzpomenu na uvítací akci pro prváky. Zažil jsem ji třikrát – nejdřív jako nastupující student, později jako zástupce fakulty, a nakonec za studentský spolek. Práce ve spolku mě moc bavila. Společně jsme tehdy zakládali projekt strojLAB, do kterého se zapojili studenti z několika fakult VUT. Bylo skvělé vidět, jak se lidé z různých oborů dokážou doplňovat. Když se dnes podívám, kam se strojLAB posunul, je to neskutečné.

Bylo během studia něco, co vám tehdy přišlo zbytečné a dnes to vidíte jinak?

Richard: Měl jsem tehdy trošku averzi k fyzikálním předmětům. V té době mi přišly zbytečné a nechtěl jsem se je učit. Protože dnes pracuji v oblasti životního prostředí a máme v portfoliu i stavební a další prvky, vidím, že jsou tyto znalosti důležité a že se bez nich neobejdu.

Jan: U mě to bylo spíš o praktických věcech. Dlouho jsem do Brna dojížděl, protože mi přišlo zbytečné platit bydlení, když jsem v dojezdové vzdálenosti. Pak jsme s přáteli našli společný byt a najednou jsem mohl s ostatními trávit mnohem víc času – a využít ho lépe než v autobuse (smích).

Můžete stručně představit společnost ASIO a svou práci?

Jan: ASIO je investorsko-dodavatelská firma, která se zabývá technologiemi pro čištění odpadních vod a úpravu vody – například pro malé obce, průmysl nebo na výrobu pitné vody. Obecně řečeno řeší všechno, co souvisí s vodním hospodářstvím. Pracuji jako technicko-obchodní zástupce. Jsem první linie komunikace s investory, projektanty nebo stavebními firmami. Připravuji návrhy řešení a účastním se jednání ne konferencí. Je to hodně rozmanitá práce – každá zakázka je jiná, a to mě baví.

Richard: Já pracuji jako technolog investičních akcí pro komunální čistírny odpadních vod. Navrhuji technologie tak, aby celý systém fungoval správně. Občas si z Honzy dělám legraci, protože mu do projektů navrhuji dražší technologie, než by si jako obchodník přál (smích).

Jan: A já pak bojuji s konkurencí (smích).

Richard: Součástí mé práce jsou také výjezdy do terénu, zaškolování a technické dozory. Baví mě to, protože je tu hezká kombinace práce v kanceláři a terénu.

Jak vzpomínáte na nástup do firmy?

Jan: Pohovor byl úplně v pohodě, bez stresu. Ve firmě nás dobře přijali a postupně zaučili. Kolektiv je hodně přátelský, takže zapadnout nebyl problém.

Richard: Nemůžu než souhlasit. Je tu velmi přátelská atmosféra už od pohovoru. Když člověk měl jakýkoliv problém nebo si s něčím nevěděl rady, vždycky se našel někdo, kdo pomohl.

V čem jste se díky studiu cítili dobře připraveni – a co vás naopak překvapilo?

Jan: Protože jsme ani jeden nestudovali přímo životní prostředí a dnes pracujeme v ekologické firmě, museli jsme se hodně věcí doučit. Základ jsme ale měli dobrý. Firma vás navíc všechno naučí od začátku, protože má vlastní technologie a know-how. Naše práce není jen chemie – je tam i stavebnictví, projektování, obchod nebo právo, takže je to skvělá škola. Hodně nám oběma pomohl předmět zaměřený na zpracování odpadu s panem docentem Divišem. Najednou vidíte, jak se teorie z přednášek propojuje s praxí.

Richard: I pro mě byl přechod z potravinářství obrovský, ale díky přístupu firmy i mému vlastnímu bylo začlenění docela jednoduché.

Jak dlouho trvalo, než jste si v práci začali věřit?

Richard: Základní věci člověk zvládne během několika měsíců, ale každý projekt je jiný, takže pořád přicházejí situace, kde si úplně jistý nejsem.

Jan: Navíc záleží, s kým jednáte. Když řešíte projekt s někým, kdo má o dvacet let zkušeností víc, tak si samozřejmě nejste tolik jistí jako u člověka, který o něm slyší poprvé.

Odpovídá vaše současná práce představám, které jste měli během studia?

Richard: Zevrubnou představu jsem měl, ale byl to potravinářský provoz. Nakonec to dopadlo jinak, ale vůbec mi to nevadí. Na Dni chemie jsem si zapamatoval firmu ASIO, kde ji prezentoval náš pan ředitel. Když jsem hledal práci a rozesílal životopisy, tak jsem si na ni vzpomněl, protože ve mně zanechala dojem i po té době. A vyšlo to.

Jan: Já si spíš představoval nějakou laboratoř. Ale taky jsem viděl ASIO na Dni chemie, kde jsme si padli do noty s panem ředitelem. Říkal jsem mu, že by mě zajímal obchod propojený s technickými znalostmi z fakulty. A on na to, že se taková pozice bude právě otevírat. No, a teď chodíme dělat nábor na Den chemie my (smích).

Které znalosti nebo dovednosti ze školy dnes využíváte nejčastěji?

Richard: Také bych zmínil zpracování odpadu s docentem Divišem a biochemii. Pracujeme na ČOV a s aktivovaným kalem, takže tam jsou tyto procesy hlavní a je dobré se v nich orientovat.

Jan: Vyhledávání informací, orientace v odborných textech, případně jejich psaní. Když máte třeba sedmdesát stran odborného textu, tak musíte umět najít to důležité. A to se na této škole naučíte dobře.

Je při vaší spolupráci znát, že jste absolventi stejné fakulty? V čem konkrétně?

Jan: Ano, ale berte to s humorem. Já jsem zešedivěl a Ríša přišel o vlasy, takže to je náš společný rys (smích). Předtím jsme se neznali, potkali jsme se až tady, ale vzpomínáme spolu na fakultu a všímáme si novinek, které se tam dějí.

Richard: Oba se snažíme rychle reagovat, být proaktivní, věřit tomu druhému v týmu. Spoustu praktik v laboratořích jsme měli ve dvojicích nebo skupinkách, takže tam byla spolupráce hodně důležitá.

Jan: Nebo týmový semestrální projekt, kde každý měl svou roli.

Jak se vaše role od nástupu změnila?

Jan: Jsme si jistější a přebíráme větší zodpovědnost. Když něco napíšu nebo kalkuluji, tak si za tím musím stát a nepředávat odpovědnost na jiné.

Richard: Já jsem tady sedm měsíců, takže zatím se moc nezměnila (smích). Samozřejmě také přebírám větší zodpovědnost a samostatnost ve svých úkolech.

Co vás na práci nejvíc baví a co je naopak nejnáročnější?

Richard: Mě baví navrhování technologií. Když dostanete komplikovaný problém a hledáte různá řešení, den, dva přemýšlíte, počítáte varianty a hrajete si s optimalizací návrhu. Nejnáročnější je komunikace s lidmi, někdy jsou trošku nepředvídatelní.

Jan: Pro mě je velké plus kolektiv. Je tu dobrá atmosféra a člověk se tu nenudí. Nejnáročnější jsou pro mě výběrová řízení nebo velké projekty, kde se propojuje několik různých technologií i oborů, takže zorientovat se je někdy těžké.

Jaké vlastnosti jsou podle vás pro chemika v praxi nejdůležitější?

Richard: Určitě schopnost vyhledávat informace, praktický přístup a schopnost dávat věci do souvislostí.

Jan: Důležitá je také komunikace a chuť se učit. Chemik dnes často spolupracuje s lidmi z různých oborů. A samozřejmě také pečlivost. Myslím si, že právě tyto vlastnosti se na fakultě hodně podporují.

Co byste poradili současným studentům fakulty?

Jan: Pokud vás zaujme nějaká firma, zkuste si u ní najít praxi nebo brigádu. Firma vás pozná, získáte zkušenosti, kontakty a může vám pak nabídnout stálou práci, když už si vás zaučila.

Richard: Užijte si studentský život se všemi výhodami i nevýhodami. Uteče opravdu rychle.

Co student získá díky praxi, co mu samotné studium dát nemůže?

Jan: Hlavně vystoupení z akademického prostředí. Ve škole se člověk pohybuje v určité bublině a až v práci zjistí, jak funguje reálný svět.

Richard: Přesně tak. Člověk získá pragmatičtější pohled.

Udělali byste během studia dnes něco jinak?

Richard: Možná bych se víc zaměřil na prezentování a mluvení před lidmi. V práci je to často potřeba – třeba když prezentujete projekt před zákazníky nebo na konferenci.

Jan: Já jsem spokojený se svými rozhodnutími. Dovedlo mě to až sem.

Děkujeme za rozhovor a ať se vám v kariéře i nadále daří!

Zdroj: FCH VUT

 

Témata

Související články:
Jak recyklovat tabákové náplně zjišťují vědci z FCH VUT
Je potřeba úplně změnit pohled na plasty, říká JUNIOR STAR Karel Sedlář
Jak dát plastům druhý (a třetí) život: Výzkum na FCH VUT může změnit třídění a recyklaci
Michaela Lipenská z Kokina: Naše cukrářství vzniklo díky poptávce zákazníků
Nemohli si pořídit vlastního psa, tak si vzali do péče vodicího