Beatles nekopírujeme. Vystupovat budeme, dokud bude zájem, říká Rovnaník z Glass Onion

Pavla Rovnaníka znají kolegové a studenti z Ústavu chemie Fakulty stavební VUT především jako pedagoga a odborníka na alkalicky aktivované materiály. Jen někteří ale vědí, že jednou do měsíce po práci vysvleče bílý plášť, naladí kytaru, zapojí klávesy a spolu se zbytkem kapely The Glass Onion připomíná publiku největší hity Beatles. Ačkoliv hraje písničky od Beatles už čtyřiadvacet let, roli hudebníka bere jako způsob odreagování, který ještě občas stíhá proložit náročnými cyklistickými nebo lyžařskými závody.

Jak dlouho spolu s Glass Onion hrajete?
Letos to bude čtyřiadvacet let.

A nikdy jste neměli delší pauzu?
Ne, hrajeme spolu nepřetržitě. Měli jsme ale pár krizí. Hlavně v dobách, kdy jsme hrávali několikrát do měsíce. Teď už je to ale spíše příjemné odreagování a koníček.

Proč padla volba na Beatles?
S kluky se znám už od základní školy a začínali jsme tím, že jsme na kytary hráli Nedvědy, Kamelot nebo Žalmana. Když jsme přešli na gymnázium, tak jsme se shodli, že se nám Beatles líbí a zároveň se poměrně snadno hrají. Takže jsme se rozhodli naučit pár písniček. Ředitel gymnázia Vídeňská, kam jsme chodili, nám dovolil zkoušet v hudebně. Náš bubeník si přinesl z obchodu krabice od zeleniny, koupil si paličky a bouchal do kartónu. Nedávno jsme na to vzpomínali, když jsme hráli na plese Gymnázia Vídeňská v Brně, které letos slaví šedesáté výročí.

Beatles ale žádné nové písničky nemají. Neomrzí člověka hrát tolik let to samé?
V jednu chvíli jsme začali mít snahu dělat i vlastní hudbu, ale nějak to nefungovalo. Nacvičili jsme asi dvě skladby, ale neshodli jsme se na tom, jak by přesně měly znít. Jiné interprety jsme hrát nechtěli, aby se z nás nestala klasická zábavová kapela, i když to občas lidi vyžadovali. Domluvili jsme se proto, že u Beatles zůstaneme. V devadesátých letech byl velký zájem o hudbu, která tu před revolucí nebyla, takže to byla dobrá doba pro revival.

Na webových stránkách píšete, že hrajete Beatles po svém. Co to znamená?
Co se týče Beatles, asi nejznámější revivalovou kapelou jsou Backwards, kteří se tím živí. Mají vystoupení propracované do detailu včetně nástrojů, oblečení, rozdělení rolí. Tohle my jsme nikdy nedělali. My jsme se snažili Beatles přiblížit co nejvíc hudebně, nikoliv vizuálně. Hrajeme tak i řadu novějších písniček, které mají pouze studiovou verzi. Také náš bubeník zpívá, ačkoliv Ringo nikdy na koncertech nezpíval.

Hrajete jen spolu nebo máte i další kapely?
Kluci občas někde hrají a bubeník si založil další kapelu, která hraje spíše rock šedesátých a sedmdesátých let. Já ale s nikým jiným nevystupuju.

Když slyšíte Beatles v rádiu, poslechnete si je nebo přeladíte?
Je pravda, že je moc často neposlouchám. Ne, že by se mi nelíbili, ale nemám tolik času poslouchat hudbu. Když už si ho najdu, tak mám oblíbenější kapely. Zasekl jsem se někde v šedesátých sedmdesátých letech, takže poslouchám Uriah Heep, Pink Floyd, Jethro Tull a podobné věci. Dnešní mainstreamová hudba jde úplně mimo mě.

Je zájem o Vaše koncerty větší, menší nebo pořád přibližně stejný?
Devadesátá léta byla nejlepší období. V Česku byl hlad po hudbě ze Západu, ale ještě sem tolik kapel nejezdilo. V té době na naše koncerty chodilo skoro devět set platících diváků. Tehdy jsme se s kapelou Znouzectnost přetahovali o rekord brněnského klubu Musilka. Ta doba je pryč, ale lidi chodí pořád. Kdyby nechodili, tak to neděláme.

A jsou to pořád ti stejní lidé nebo přibývají mladí posluchači?
S nadsázkou řečeno na nás chodí věková kategorie šest až hrob. Když jsme začínali, tak nás poslouchali naši vrstevníci a mladší. Postupně ale začali na koncerty chodit i starší lidé, kteří ze sebe setřásli stud jít se bavit s omladinou. Ti, co nás sledují od začátku, mají dnes navíc rodiny a děti, takže chodí i s nimi.

Vědí Vaši kolegové a studenti z fakulty, že vystupujete s Glass Onion?
Ano, teď už se to docela ví. Občas někoho na našich koncertech i zahlédnu. Navíc jsme dvakrát hráli i na FASTfestu. Nevystupujeme už ale tak často. Kytarista a basák jsou lékaři, takže je to složité skloubit s nočními službami. Navíc máme rodiny a další povinnosti. Naštěstí nemáme žádného manažera, takže se vždycky můžeme rozhodnout, kde a kdy chceme hrát. Když se nám nechce, tak prostě odmítneme.

Jde nějak hudba dohromady s profesí chemika?
To ani ne. Jsou to dva paralelní světy.

A jak jste se ke stavební chemii dostal?
Vystudoval jsem chemii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, kde jsem získal i doktorát. Když jsem hledal práci, tak se na Fakultě stavební VUT uvolnilo místo na projektu, kde jsem se podílel na vývoji aplikace pro modelování karbonatace betonu. Následně jsem plynule přešel na další projekty. Po několika letech se uvolnilo na Ústavu chemie Fakulty stavební VUT akademické místo, takže jsem se přihlásil do výběrového řízení a od roku 2006 zde působím. Výzkumně se věnuju alkalicky aktivovaným materiálům a působení vysokých teplot na stavební materiály. Momentálně jsem zapojen asi do pěti výzkumných projektů a kromě toho samozřejmě učím a jsem školitelem několika studentů.

(zep)

Témata