Lidé

16. července 2018

Ve třídě má padesát dětí a učí v portugalštině, kterou ještě nedávno neuměla. Afrika přesto předčila má očekávání, tvrdí studentka VUT

Studentka VUT plánovala cestu do Afriky několik let | Autor: archiv Anny Ambrozkové
K Africe prý studentka Fakulty strojního inženýrství VUT Anna Ambrozková tíhla už od dětství. Barevný a exotický kontinent ji lákal natolik, že se rozhodla dát si pauzu od strojírenství a vyrazila učit děti do Angoly. Říká, že na Africe jí bude nejvíc chybět přátelskost místních, a po devíti měsících pobytu už vymýšlí, jak se po dokončení vysoké školy zase vrátit zpět.

V patnácti letech si Anna Ambrozková předsevzala, že jednou pojede do Afriky. „Zajímala mě africká kultura, životní styl. Chtěla jsem se tam podívat. Chtěla jsem Afriku poznat a bylo mi jedno, do které země pojedu. Věděla jsem jen, že chci jet na delší dobu. Že nechci být turista, co tam pobude čtrnáct dní a zase poletí domů,“ popsala mladá studentka. Na kurzu pro skautské vedoucí se navíc seznámila s jinou dívkou, která se právě vrátila z projektu v Kongu. „Vzala jsem si na ni kontakt a řekla si, že ideální doba pro odjezd bude mezi bakalářským a magisterským studiem,“ dodala Anna Ambrozková.

Jak si předsevzala, tak taky učinila a po dokončení bakalářského studia vyrazila do africké Angoly. „Přihlásila jsem se přes salesiánský program, který mají pro mládež. Vysílají dobrovolníky do celého světa a já věděla, že pojedu někam do Afriky. To, že pojedu do Angoly, navrhli až oni,“ upřesnila Ambrozková s tím, že programy mimo Evropu jsou vždy minimálně na deset měsíců.

První tři a půl měsíce strávila v Lueně. „Je to až u hranic se Zambií. Říkají tomu sice vzdálený venkov Angoly, ale žádná malá vesnice to není. Luena má až dvě stě tisíc obyvatel,“ upozornila Ambrozková. Po více než čtvrt roce se pak dostala do hlavního města Angoly Luandy. „Ta má šest a půl milionu obyvatel, takže to byl trochu šok,“ dodala se smíchem.

Anna Ambrozková učí na druhém stupni a na střední škole | Autor: archiv Anny Ambrozkové
Na novou zemi i novou kulturu si Anna Ambrozková musela zvykat sama. V Angole je sice ještě jeden český dobrovolník přes stejný program, ten ale pobývá v jiném městě a za téměř rok pobytu ho Anna Ambrozková potkala jen třikrát. Osamělá ale prý rozhodně není. Pobývá totiž v salesiánské komunitě, která se nachází přímo v areálu školy, kde česká dobrovolnice učí. „V jednom domě bydlí kněží a dobrovolníci. V druhém domě jsou pak dobrovolnice. V areálu je i škola, kde odpoledne a večer učím,“ uvedla Ambrozková, která navíc pravidelně dojíždí do centra pro chlapce z ulice. „Jsou to opravdu kluci sebraní z ulic. Mnohdy přijdou sami. Někdy je tam dají jejich rodiče, protože nemají prostředky na jejich výchovu a vzdělávání,“ dodala.

Anna Ambrozková učí matematiku, hudební výchovu a angličtinu. Kromě osmé a deváté třídy má i středoškoláky. Ačkoliv v Česku nikdy neučila, říká, že s tím nebyl větší problém. „Byla jsem skautská vedoucí, pomáhala jsem na farních táborech, trénovala děti v plavání, občas doučovala, takže nějaké zkušenosti jsem měla. Ale jinak jsem si zvykla celkem rychle a nebyla to nějaká překážka,“ uvedla Ambrozková.

I v Africe se Anna Ambrozková pravidelně schází s jinými skauty | Autor: archiv Anny Ambrozkové
Přesto upozorňuje, že učení v Africe je náročné. „Učení jako takové mě velmi baví, ale problém je, že se tu děti neučí tak snadno. Jednak je jich ve třídách hrozně moc. V průměru okolo pětačtyřiceti. V jedné třídě mám i padesát čtyři dětí. A i když se snažím všechno vysvětlovat tím nejlehčím možným způsobem, obvykle to pochopí tak čtyři děti z celé třídy. Stačí, abych do příkladu dala jiná čísla, a většina z nich vůbec nechápe, co se děje,“ vysvětlila úskalí výuky mladá dobrovolnice. Problém je podle ní i v tom, že angolské děti nejsou zvyklé se samy učit. „Čekají, že jim všechno vysvětlí učitel. A pokud to nepochopí v hodině, tak to nepochopí. Nejsou zvyklé zeptat se spolužáků nebo si domluvit doučování,“ dodala Anna Ambrozková, která vyučuje v portugalštině. Než do Angoly odjížděla, portugalsky ale téměř neuměla. „Je to vcelku lehký jazyk. Hodně slovíček je podobných s angličtinou, takže jsem si často pomohla tím. První tři měsíce jsem navíc byla hozená do vody. Neměla jsem s kým mluvit jinak než portugalsky, takže to šlo velmi rychle,“ podotkla.

V Angole je momentálně devátý měsíc a brzy se bude vracet do Česka. Přesto už přemýšlí, jak se zase do Afriky podívat. „Naprosto to tady předčilo moje očekávání. Místní lidé jsou neuvěřitelně přátelští a to mi v Česku bude chybět. Samozřejmě chci dodělat nejprve vysokou školu, ale už přemýšlím, jak bych se sem mohla vrátit třeba alespoň na prázdniny,“ uzavřela česká studentka, která podobnou zkušenost vřele doporučuje i ostatním.

(zep)

TémataFakulta strojního inženýrství studenti zahraničí

Související články:
Je potěšující zažít ohlas mezinárodní komunity, říká účastník Fulbrightova programu
Studenti se dostali na letní školu díky šalině a škopku
Student VUT dělal porotce na mistrovství světa formulí v Singapuru
Historický úspěch týmu TU Brno Racing: po přepočítání výsledků bere nakonec stříbro
Když chybím ve škole, všichni si všimnou, říká motorkářka Dominika