Lidé

2. června 2016

Je potěšující zažít ohlas mezinárodní komunity, říká účastník Fulbrightova programu

Stipendista Fulbrightova programu a doktorand FSI Milan Heczko | Autor: Igor Šefr

Milan Heczko sice vystudoval fyziku pevných látek na Masarykově univerzitě, ale protože ho více přitahoval materiálový výzkum, v doktorandském studiu dále pokračoval na VUT. Doktorand Ústavu materiálových věd a inženýrství Fakulty strojního inženýrství dnes pracuje na Ústavu fyziky materiálů Akademie věd ČR a chystá se k odjezdu na Ohio State University. Je jedním z 35 stipendistů vládního Fulbrightova programu, kteří v nadcházejícím akademickém roce vyjedou do USA, aby zde pracovali na svých vědeckých projektech. O tom, jak složité je stipendium získat a co všechno v tom sehrálo roli, vypráví mladý vědec v rozhovoru.

Co je předmětem vašeho výzkumu?

Naším hlavním cílem je studovat vzájemnou provázanost mezi chováním a vlastnostmi materiálů a jejich strukturními a mikrostrukturními charakteristikami. Pokud bych měl být konkrétnější, naše skupina studuje procesy a mechanismy poškození, k nimž dochází v materiálech během nízkocyklového únavového zatěžování. K tomu využíváme moderních pokročilých metod charakterizace, zejména tedy široké škály technik skenovací a transmisní elektronové mikroskopie, ale také třeba neutronovou difrakci.

V rámci Erasmu jste jako student nikdy nevycestoval. Kdy jste přišel na to, že bez zahraniční zkušenosti výzkum dělat nelze?

V tomto ohledu mi nejvíce otevřel oči kolektiv na Ústavu fyziky materiálů. Jakmile se zapojíte do toho vědecko-výzkumného koloběhu, zjistíte, že hranice mezi zeměmi přestávají existovat. Najednou spolupracujete se skupinami z různých částí světa, jezdíte na mezinárodní konference, potkáváte vědce z různých zahraničních laboratoří a institucí, píšete články, které mají mezinárodní dopad. Stanete se součástí celosvětové komunity, jejíž základy v podstatě stojí na vzájemné spolupráci a sdílení znalostí a schopností. V tomto kontextu si myslím, že pro vědce je velmi důležité vycestovat. Poznáte nové lidi, jiná pracoviště s jiným vybavením. Získáte trochu jiný náhled na řešení problémů a také se můžete naučit něco nového, a to pak po návratu předat a přispět tak k rozvoji vaší domovské instituce. A v neposlední řadě, zahraniční pobyt je také velkou životní zkušenosti, která vás obohatí i po osobní stránce.

Možností, jak vycestovat je celá řada – proč právě Fulbrightův program?

V době, kdy jsem zjišťoval možnosti zahraničních stáží, mi dorazil e-mail o příležitostech zahraniční spolupráce s vědeckými institucemi v USA. Zaujal mě Fulbrightův program a zejména příběh jeho absolventky Heleny Reichlové. Podobně jako já i ona v rámci svého doktorátu prováděla výzkum na jednom z ústavů Akademie věd ČR. Kontaktoval jsem ji, a tak vlastně začal celý příběh. Až později mi došlo, zejména z komunikace s kolegy z USA, o jak prestižní záležitost se jedná. Myslím si, že největším plusem Fulbrightova programu je to, jak je komplexní. Nejenže přispívá k rozvoji samotného stipendisty, ale především prohlubuje vzájemnou mezikulturní a vědeckou spolupráci na poli celých vědeckých skupin. Pozitivní dopad je skutečně na mnoha úrovních.

Milan Heczko na svém současném pracovišti, Ústavu fyziky materiálů AV ČR | Autor: Igor Šefr

Přiznal jste, že kdybyste dnes věděl, jak složitou proceduru budete muset absolvovat, znovu byste do toho nešel.

Samozřejmě to bylo myšleno trochu v nadsázce. Nicméně příprava přihlášky trvala téměř celý rok a během té doby pochopitelně nastaly okamžiky, kdy člověk zapochyboval. Vždy ale nakonec převážila motivace, touha zabojovat o tu příležitost, protože když už se do toho člověk jednou pustí, nemůže vycouvat. V tomhle mi ohromně pomohla podpora mých blízkých – rodiny, kamarádů a kolegů, za což jim velmi děkuji.

Co všechno celá procedura obnášela?

Co se týče přihlášky, nejdříve je třeba najít si takové vědecké pracoviště v USA, kde jsou ochotni s vámi spolupracovat a přijmout vás. Zároveň vám pak musí tato skupina napsat kvalitní zvací dopis, aby bylo jasně dané, že o vás stojí a že ví, co a za jakých podmínek tam budete dělat. Tato část je asi nejobtížnější, jelikož od ní se odvíjí většina dalších kroků. Jakmile jste domluveni s americkou stranou, je třeba připravit dva eseje – jeden popisující váš projekt a druhý pojednávající o vašem životě, jak profesně, tak osobně. Další nezbytnou součástí přihlášky je strukturovaný životopis a také podrobné informace o veškerých vašich studijních výsledcích. Jako doktorand jsem musel doložit také výsledky mé vědecko-výzkumné činnosti. Nevyzpytatelnou součástí přihlášky je získání tří doporučujících dopisů od významných lidí z oboru, s nimiž daný kandidát spolupracoval. A jelikož odjíždíte na americkou instituci, je samozřejmě potřeba prokázat, že jste schopni spolehlivě komunikovat v anglickém jazyce v akademickém prostředí. Ještě před podáním přihlášky musíte tedy úspěšně složit americkou zkoušku z angličtiny TOEFL. Po odeslání přihlášky pak následuje několik fází výběrového řízení, jehož poslední částí je pohovor s Fulbrightovou komisí v Praze. Na konci celé této procedury mě čekalo Fulbrightovo stipendium v kategorii postgraduální studium pro šest vybraných finalistů.

S velkým respektem se zmiňujete o svých kolezích, kteří vás ve vašem úsilí podporují. Měl jste ale i štěstí na příznivá setkání, která vám pomohla.

Ano, základem a klíčovým bodem pro úspěch je pracovat v kolektivu lidí, který vám věří, který má důvěru ve vaše schopnosti a váš potenciál. V tomhle jsem měl velké štěstí, a za to všem mým kolegům děkuji. Celý příběh, celá ta cesta je spojena s mnoha drobnými detaily a střípky, by možná vydal na malou knihu. Zmíním alespoň jeden z nich. Velmi mi pomohlo, že Ústav fyziky materiálů organizoval minulý rok prestižní konferenci s dlouholetou historií ICSMA-17. Do Brna přijely opravdu ty největší špičky v oblasti materiálového výzkumu, a mezi nimi také prof. Michael J. Mills, ke kterému nakonec v rámci Fulbrightova stipendia jedu. Byla to souhra několika šťastných okolností a náhod, nicméně to, že jsme se mohli potkat osobně a osobně se na všem domluvit, hrálo dle mě velmi důležitou roli ve výběrovém řízení.

TEM snímek pořízený v atomovém rozlišení technikou tzv. fázového kontrastu | Autor: archiv Milana Heczka

Podmínkou Fulbrightova stipendia je, že po návratu musíte nejméně další dva roky pracovat v instituci, z níž jste odešel. Vám pomohlo i to, že budete moci dále pracovat na jednom špičkovém přístroji, takže budete mít pro práci skvělé podmínky…

Jednou ze stěžejních myšlenek Fulbrightova programu je podpora vzájemné česko-americké spolupráce s cílem pozvednout výzkum v České republice. Během mého výzkumného pobytu v USA bude jedním z hlavních motivů naučit se nové pokročilé techniky v oblasti transmisní elektronové mikroskopie. Velkým plusem pak je, že po návratu budu moci tyto znalosti dále využít a předat české vědecké komunitě. V rámci infrastruktury CEITEC VUT je totiž v současné době instalován FEI Titan – transmisní elektronový mikroskop, který je podobně vybavený jako ten, na kterém budu pracovat v USA. Velkou část experimentálních technik, které se v americké skupině naučím, budu pak schopen provádět i v ČR.

S jakými ambicemi do Ohia odjíždíte? Stanovil jste si splnění nějakých konkrétních cílů?

Fulbrightovo stipendium mi dává unikátní příležitost zapojit se do výzkumu v rámci Center for Electron Microscopy and Analysis na Ohio State University, což je jedna z nejlepších a nejlépe vybavených laboratoří v oblasti materiálového výzkumu na světě. Zároveň je to však pro mě i velký závazek a velká zodpovědnost. Co se týče cílů, budu pracovat na tématu své dizertace, tedy zkoumání mechanismů poškození v pokročilých vysoce legovaných slitinách. Zároveň se ale zapojím do projektů americké skupiny v oblasti superslitin a tzv. slitin s vysokou konfigurační entropií. Spojovacím prvkem pak bude naučit se novým metodám a také způsobu vedení materiálového výzkumu. Ten je ve skupině profesora Millse hodně specifický, jelikož je založený na úzké spolupráci teorie, modelování, simulací a experimentální práce.

Těšíte se?

Těším se velmi. Bude to velká životní zkušenost jak z profesního, tak i osobního hlediska. Jiné prostředí, jiná kultura, jiní lidé, jiné zvyky. Ohio State University patří mezi největší americké univerzity, takže bude veliký zážitek stát se součástí toho prostředí a pracovat tam. Budu mít také možnost poznat Spojené státy z trochu jiné perspektivy, než když tam člověk přicestuje jako turista. Nová zkušenost to bude pro mě i z pohledu dlouhodobějšího odloučení od rodiny a mých blízkých. Na druhou stranu, poměrně nedaleko na University of Michigan Law School bude další Fulbrighter a můj dlouholetý kamarád Martin Sztefek, což je velké plus.

Jak si představujete svou další kariéru?

Rozhodně chci zůstat v oblasti vědy a výzkumu a pokud možno také v akademickém prostředí. Baví mě, že člověk nemá nic narýsováno dopředu a svým způsobem má velkou tvůrčí volnost. Rozhodně je to pestrá práce, nehrozí zde stereotyp, hodně cestujete, a co se týče výsledků, pokud se vám povede dosáhnout kvalitních závěrů, je potěšující zažít ohlas mezinárodní komunity. Myslím si, že materiálový výzkum v ČR má velký potenciál a rád bych se v budoucnu podílel na jeho dalším rozvoji.

(jan)

TémataFakulta strojního inženýrství studenti zahraničí

Související články:
Motor vzadu? Porsche, tipovali Japonci škodovku
Studenti se dostali na letní školu díky šalině a škopku
Když chybím ve škole, všichni si všimnou, říká motorkářka Dominika
Stříbrné medaili předcházelo hašení auta. Studentská formule slaví historický úspěch
Ve třídě má padesát dětí a učí v portugalštině, kterou ještě nedávno neuměla. Afrika přesto předčila má očekávání, tvrdí studentka VUT