20. března 2018Václav Kundera„Slečno, musíte do toho hodu dát víc síly!“ nebo „Pane kolego, přihrajte!“ tohle jste asi v tělocviku na VUT nikdy neslyšeli. Teda alespoň ode mě ne. Bylo by to jednodušší, protože za semestr bych si měl zapamatovat asi tak dvě stě jmen. Pár studentů si pamatuji, pár si pamatuje mě. A to je dobrá výchozí pozice.
Půlka semestru je za námi. Záměrně používám množné číslo, protože semestr se nepůlí jen pro studenty, ale i pro nás, vyučující. Pro nás to ale není tak velký důvod k bujarým oslavám. Vlastně pro mnoho studentů také ne. Když na ně vyrukuji s touto informací na začátku hodiny v šestém týdnu, můžu číst v některých tvářích mírné zděšení a obavy. A to jejich výkony neznámkuji!
Pondělní ráno šestého výukového týdne je den jako každý jiný, ale malé rozdíly tu přeci jen jsou. Půlení semestru vyučující pozná snadno. Docházka už není tak ohromující jako na začátku semestru a při čtení z prezenčních archů se ozvou tak dvě třetiny jmenovaných. Jsou už vidět také menší změny. Basketbalové