Program Erasmus podporující výměnu a cestování studentů běží už od osmdesátých let minulého století. Jako člen Evropské unie se do něj zapojila i Česká republika a univerzitní studenti tak mají možnost část svého studia strávit na zahraniční univerzitě podle svého výběru. „Cílem Evropské komise, pod kterou program spadá, je pomoci mladým lidem zlepšit jejich kvalifikaci. Erasmus jim také umožňuje zlepšit se v cizím jazyce, trochu se otrkat a získat určitý nadhled, osamostatnit se, podívat se na jiné školy, vyzkoušet si jiné studijní programy, nebo třeba absolvovat předměty, které se u nás nevyučují,“ vyjmenoval koordinátor programu Erasmus+ Alexandr Tokár.

Ačkoliv v očích řady studentů představuje Erasmus podle Tokára především možnost cestovat a užít si pobyt v zahraničí, univerzita klade důraz na akademickou motivaci zájemců. „Součástí přihlášky je i motivační dopis. Nejde totiž pouze o to získat nové kamarády a zážitky, ale mělo by jim to něco přinést i do studia a praxe. Proto chceme, aby si rozmysleli, proč chtějí na danou školu a jak jim to pomůže v dalších studiích či kariéře,“ dodal Tokár.

Program se týká celkem 28 zemí Evropské unie, 3 zemí Evropského sdružení volného obchodu a několika kandidátských zemí. „Do nabídky jsou tak zařazeny například i Turecko či země bývalé Jugoslávie,“ upřesnil Alexandr Tokár. Každá fakulta má pak v zahraničí partnerské univerzity a fakulty, se kterými má podepsané takzvané bilaterální smlouvy umožňující výměnu studentů. „Jaká je konkrétní nabídka pobytů dané fakulty či oboru tak student nejjednodušeji zjistí od studijních referentů na své fakultě,“ poradil zájemcům Tokár.

Ve školním roce 2017/2018 se na zahraniční vysoké školy podívalo celkem 356 studentů VUT. Nejvíce z nich bylo z FSI a FAST. „Největší zájem byl mezi studenty o Rakousko, Německo, skandinávské země. Nejméně žádané byly naopak v tomto období Lichtenštejnsko a Island. Nicméně to neznamená, že tam studenti nechtějí. Může to být například tím, že mají v daných zemích těžké podmínky přijetí, menší počet partnerských univerzit nebo vyšší náklady na život,“ uvedl Alexandr Tokár. Vyjíždějící si volí, zda odjedou na semestr či rok. Celkem pak mohou studenti v zahraničí strávit 360 dní v každém stupni studia.

Univerzita vždy žádá o stipendia podle toho, kolik zájemců se přihlásí. Podle Tokára by jich nicméně mohlo být víc. „Ačkoliv se jedná čistě o můj odhad, řekl bych, že i kdyby se nám přihlásilo o sto studentů víc, nebyl by to problém,“ podotkl.

Někoho by mohla odradit finanční zátěž, kterou pobyt v cizině představuje. Díky programu ale má část nákladů zaplacenou. „Každý student od programu Erasmus+ získá grant. Ten je rozdělený do kategorií, podle toho, do které země jede. Někde jsou náklady na život přirozeně mnohonásobně vyšší, což grant reflektuje. VUT tuto situaci bere taktéž v potaz a snaží se o rozdělování dodatečného příspěvku pro země s vyššími životními náklady. To, do jaké míry to pokryje reálné náklady studenta, ale vždy záleží i na jeho životním stylu. Někdo je schopen se stipendiem vyjít, někomu to nestačí. Není to ani zamýšleno tak, aby to pokrylo veškeré náklady, ale rozhodně to zpřístupňuje život v zahraničí většině studentů,“ uvedl Alexandr Tokár s tím, že program navíc nijak neomezuje práci v zahraničí. „Pokud student dodrží místní zákony a předpisy a nekoliduje to s jeho studiem, klidně si může v hostitelské zemi přivydělat,“ dodal. Student si ale vždy musí pohlídat, aby za předměty v zahraničí přivezl minimálně 18 kreditů. Jinak totiž hrozí, že bude muset alespoň část stipendia vracet.

Pokud by někdo nyní začal zvažovat studium v zahraničí, bude muset vydržet až do podzimu. „Hlavní období pro nominace je prosinec, leden a únor. Obvykle ale míváme i doplňovací kolo na začátku podzimu,“ uvedl Tokár. Poradit mohou jak studijní referenti na fakultách, tak web VUT. „Jednou z podmínek pobytu je navíc vyplnění závěrečné zprávy. Existuje tedy databáze na webu, ve které si lze vyhledat konkrétní zemi, univerzitu či fakultu a pročíst si zkušenosti předchozích návštěvníků,“ poradil Tokár.

Při zvažování by kromě motivace a finančních možností měli studenti vždy zvážit i individuální nastavení. Ne každý totiž pobyt v cizině zvládne. „Nestává se to často, ale míváme případy, kdy člověk třeba po měsíci zjistí, že je pro něj výjezd natolik náročný, že se chce vrátit. Občas někdo musí pobyt přerušit nebo ukončit i kvůli zdravotním obtížím,“ potvrdil Alexandr Tokár. Podle něj ale přínosy programu převažují obavy a rizika, takže by do budoucna rád namotivoval více studentů VUT, aby se alespoň na semestr podívali za hranice Česka.

(zep)