Mezinárodní konference ICN+T sdružující vědce a odborníky zabývající se nanotechnologiemi a metodami výzkumu nanoobjektů má již dvanáctiletou tradici a konala se už například ve Švýcarsku, Švédsku, Spojených státech či Číně. Pro letošní rok se její pořádání podařilo získat CEITECu ve spolupráci s Fyzikálním ústavem Akademie věd ČR v Praze. „Když před sedmi lety vznikl CEITEC, začali jsme zvažovat, že bychom se o organizaci konference ucházeli. V roce 2012 v Paříži jsme proto o sobě dali vědět. Během následujících dvou let jsme museli vypracovat projekt, řadu prezentací, navrhnout vhodné místo, stanovit rozpočet. V roce 2014 se o našem návrhu hlasovalo v řídícím výboru této konferenční série a konferenci jsme získali,“ popsal Tomáš Šikola, hlavní organizátor, ředitel Ústavu fyzikálního inženýrství FSI VUT a koordinátor výzkumného programu Pokročilé nanotechnologie a mikrotechnologie CEITEC. Ve stejné době projevily o pořádání ICN+T zájem i vědecké instituce z Jeruzaléma. Ty ale získaly pořadatelskou štafetu až pro následující roky a z výběrového řízení nakonec odstoupily z důvodů náročnosti celé akce.

Přípravy samotné akce, která nakonec uvítala na 350 odborníků z celého světa, zabraly okolo dvou let. Nejtěžší bylo, podle Šikoly, získání vhodných a renomovaných řečníků. „Konference je vícespektrální, protože nanotechnologie jsou obecně multidisciplinární oblastí. Proto je nutné mít bohatší program,“ uvedl Šikola.

Nejprve proto požádali odborníky po celém světě, aby doporučili možné řečníky. „Následně po pečlivém posouzení návrhů jsme vybrané řečníky oslovovali, zjišťovali, zda by měli zájem přijet. Takhle se postupně vytvořil soubor asi pětačtyřiceti řečníků, z nichž pět je v plenárních prezentacích, pět v takzvaných „keynote“ prezentacích a zbytek má přednášky v jednotlivých sekcích. Lidé mají zvané přednášky rádi, protože řečníci zde mívají příspěvky na čtyřicet minut, takže už stihnou i něco říct. Pro posluchače je to hezké, ale pro organizátory z toho plyne několik nevýhod. Jednak je obtížné tolik kvalitních odborníků sehnat, dále je třeba dobře sestavit celý program a v neposlední řadě je třeba zabezpečit dostatek peněz na zaplacení těchto odborníků,“ vyjmenoval Tomáš Šikola.

Protože řečníci neplatí konferenční poplatek, bylo potřeba sehnat finance i z dalších zdrojů. „Podařilo se nám získat partnery ze strany firem jako Tescan, Thermo Fisher či FEI. Také město Brno nám významně pomohlo, protože snížilo pronájem prostor o 30 procent. Tímto bychom představitelům města Brna chtěli poděkovat, protože je to významná částka, kterou jsme ušetřili. Podporu máme i od CEITEC VUT, VUT samotného a slíbil ji i Jihomoravský kraj. Vypadá to tedy, že po finanční stránce konference dopadne dobře a neskončíme v červených číslech. Navíc se nám díky této podpoře podařilo zajistit nejen kvalitní řečníky a hezké prostory, ale i dobré doprovodné služby jako je třeba občerstvení. Ohlasy od návštěvníků jsou velmi pozitivní a chválí si jak zázemí, tak i odborný program,“ dodal Šikola.

Mezi špičky v oblasti nanotechnologií, které si zájemci mohli minulý týden v Brně poslechnout, patří například Jerry D. Tersoff z IBM, který se zabývá růstem nanovláken, Ali Yazdani z univerzity v Princetonu, který zkoumá speciální nanostruktury umožňující přenos informací využitím tzv. topologických izolátorů, Ondrej Krivanek, americký vědec českého původu zabývající se hraničním využitím transmisních elektronových mikroskopů či Rainer Hillenbrand, který je průkopníkem infračervené spektroskopie s laterálním rozlišením pod dvacet nanometrů využitelné ve fyzice, chemii a biologii. „Velký ohlas měla i přednáška Tomáše Jungwirtha z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který patří mezi světové odborníky v oblasti mikro a nanomagnetismu a spintroniky,“ uvedl Tomáš Šikola.

Jedním z hlavních trendů, který byl podle Šikoly z celé konference patrný, je snaha pochopit na atomární úrovni základní fyzikální procesy a principy. „V oblasti nanofotoniky tu byla ukázka, jak se dá spojovat rastrovací sondová mikroskopie s optickými metodami, což nám umožňuje snižovat rozlišení těchto optických mikroskopických metod pod tzv. difrakční limit. V oblasti viditelného záření se díky tomu můžeme dostat až na atomární úroveň. Dalším trendem jsou elektronové mikroskopy s korekcí optických vad otevírající cestu k získání atomárního rozlišení pomocí elektronových svazků, což bylo ještě začátkem tohoto století nepředstavitelné,“ vyjmenoval některé z hlavních směrů, kterými se nanotechnologický výzkum ubírá.

Ti, kteří konferenci nestihli, však bohužel podle Šikoly přišli o možnost získat detailnější informace z prezentací. Kromě sborníku obsahujícího abstrakty přednášek totiž nic dalšího nevyjde. „My jsme se rozhodli, že články publikovat nebudeme. Bylo sice možné vydat speciální konferenční číslo nějakého standardního časopisu, ale my jsme na to rezignovali. Příprava takového vydání trvá nejméně tři čtvrtiny roku, což je příliš dlouhá doba. V této dynamicky se rozvíjející oblasti se totiž špičkoví vědci snaží přednostně to nejzajímavější publikovat v prestižních časopisech s vysokým hodnocením,“ uzavřel Šikola.

(zep)