Budoucí architekti navrhují, jak přeměnit průmyslové budovy

Co semestr, to jedinečné téma a jiný kout světa. Řeč je o projektu Re-Fact, do kterého se každoročně zapojuje Fakulta architektury. Její studenti tak mají možnost vyzkoušet si práci v mezinárodním kolektivu, poznat architektonicky zajímavá místa v Evropě a hledat netradiční řešení pro většinou uvolněné, nevyužité průmyslové objekty.

Workshopy se konají pravidelně většinou dvakrát do roka a každý z nich organizuje jedna ze šesti zapojených zahraničních fakult. Na ní je nejen samotná organizace, ale musí také vymyslet téma zaměřené na konkrétní objekt, kterému se budou účastníci po několik dní věnovat a hledat, jak s ním dále naložit. Není to však lehké. Výsledný projekt by měl být realizovatelný vzhledem k dané lokalitě a mít pro ni konkrétní přínos. „Studenti musí vždy nejdříve prozkoumat potenciál města, ale i celé oblasti a budovy. Musí brát v úvahu nejen samotnou budovu, kterou se zabývají, ale také okolní kontext a potřeby města,“ upozornila architektka Helena Zemánková, která tento projekt na Fakultě architektury koordinuje.

Přeměna sila v Livornu

Poslední setkání studentů proběhlo v Livornu, kde se mladí architekti zabývali skladem obilí na pobřeží moře. „Vymýšleli, jak oživit tento areál, který by se měl stát jakousi bránou do města. Z přístaviště v Livornu totiž odjíždí velké lodě na ostrovy ve Středozemním moři. Vznikly tak projekty, které přeměnily silo třeba na kongresové centrum, galerii nebo hotel. Našly využití jak pro samotné obyvatele, tak i pro turisty přijíždějící do města,“ popsala Zemánková.

A jak se studenti mohou do projektu zapojit? Účastníky si vytipovávají přednášející přímo na fakultě. Důležitou roli hraje zájem, zejména ve volitelných předmětech, a výsledky jejich práce. Zájemci musí také předložit své portfolio a interní komise pak následně vybere účastníky, kteří na workshopu budou fakultu reprezentovat.

Své návrhy prezentují studenti veřejnosti

Jednotlivé worskhopy trvají deset dní a v jejich průběhu si účastníci lámou hlavu s architektonickými nápady. Mají také možnost si vyslechnout přednášky odborníků z praxe. Často jsou zváni tzv. průmysloví archeologové, kteří bojují za záchranu industriálního dědictví a znají nejen architektonickou, ale i historicko-sociální hodnotu objektů. „Je zajímavé srovnávat různé přístupy v různých zemích, zejména když se promítají referenční příklady. To je asi pro studenty nejvíce inspirující,“ doplnila Zemánková.

Velkým přínosem je také možnost pracovat v mezinárodním týmu a konfrontovat své nápady s ostatními. Většinou se účastní zhruba třicítka budoucích architektů ze zapojených institucí, kteří jsou rozděleni do malých skupin, přičemž týmy jsou národnostně smíchané. Během několika dnů musí studenti zpracovat návrh, který pak na závěr pobytu prezentují představitelům města a veřejnosti. Ten může v budoucnu posloužit jako podklad při územním plánování dané lokality a rozhodování o novém využití.

Spolupráce vznikla před deseti lety

Spolupráce šesti fakult architektury, především z Evropy, vznikla zhruba před deseti lety na základě osobních kontaktů vyučujících, kteří se na svých domovských univerzitách zaměřují na záchranu průmyslového dědictví. První workshop tehdy organizoval profesor Köehler ze Saarbrückenu a věnoval se opuštěným hutím. Úkolem účastníků bylo najít způsob jejich zpřístupnění a přeměny na ateliéry pro studenty. Tím započala dlouhodobá mezinárodní spolupráce univerzit, která pokračuje až dodnes, a postupem času se přidávají další univerzity, naposledy ta newyorská. Vznikly také webové stránky projektu, kde lze najít výsledky jednotlivých zadání.

Fakulta architektury VUT v Brně stála u zrodu projektu a také organizovala jedno ze setkání v roce 2010, kdy se tématem stala přeměna věznice na Cejlu na kreativní centrum. Na fakultě se věnují záchraně průmyslového dědictví dlouhodobě. Studenti mají možnost si zapsat čtyři předměty na toto téma a většinou jejich zájem převyšuje kapacitní možnosti kurzů.

Vstoupit do fotogalerie

(kah)

Témata