„Jako dítě jsem byl hodně divoký, takže rodiče rozhodli, že mě dají na nějaký bojový sport, abych se zklidnil,“ vzpomíná Vít Škrkoň. Souboje v judu ho hned chytly, vzdal se kvůli nim i hokeje, který dříve hrával. „Líbila se mi parta, se kterou jsem judo trénoval, i vědomí, že jsem schopen se ubránit. V životě jsem se ovšem na veřejnosti nepral, ono stačí, když protivník ví, že dělám judo, a už si drží odstup,“ říká s úsměvem.

Za bojovým sportem s japonskými kořeny se podle něj skrývá mnohem víc, než jen technické chvaty, které divák vidí v televizi. „Judo je především ohebnost a koordinace celého těla. V naší rozcvičce nikdy nechybí gymnastika, důležité je i posilování a fyzická kondice. Pro techniku juda si pak člověk musí vypěstovat určitý cit, musíte umět pracovat s těžištěm soupeře a využít jeho pohyb ve svůj prospěch. Proto je judista schopný hodit i těžšího soupeře. Vycítí, kde je soupeř nestabilní a využije toho,’’ popisuje Škrkoň.

V roce 2019 byl juniorským mistrem republiky. Další sezonu mu překazila pandemie, dnes už závodí v kategorii mužů do 90 kilogramů, v níž se na posledním mistrovství republiky umístil na bronzové příčce. „Za největší životní úspěch považuji porážku italského soupeře Kenny Komi Bedela, který se dva měsíce na to stal vicemistrem Evropy a rok na to byl dokonce pátý na mistrovství světa. Vědomí, že jsem porazil soupeře, který dosáhl takového úspěchu, mi dodalo hodně sebevědomí,“ říká.

Díky judu v sobě Vít Škrkoň objevil talent i pro další sporty. „Výhodou jsou taky pády, v judu jsem se naučil padat tak, abych se nezranil. Často se lidem stává, že spadnou třeba na lyžích a zlomí si ruku, protože ji dali pod sebe. Judista je zvyklý padat a ví, jak se sbalit, aby si neublížil,“ popisuje Škrkoň.

Modřiny si domů z juda nenosí. Cílem tohoto bojového umění je přeprat, ale neublížit. „Lidé vidí kimono a pak se může zdát, že všechna východní bojová umění mají stejný princip. Faktem ale je, že se hodně liší. Třeba karate jsou hodně údery a kopy. Naopak judo v překladu znamená jemná cesta. Jde o to soupeře povalit a znehybnit, ne zasáhnout. Judo učí pokoře a respektu, na začátku zápasu se soupeři ukloníte, na konci si podáte ruce,“ cení si Škrkoň a dodává, že stejně jako v každém sportu samozřejmě může dojít ke zranění, ubližovat ale v judu není cílem.

Berle, o kterých Vít Škrkoň na rozhovor přišel, to bohužel potvrzují. Při zápase soupeř udělal technicky špatně chvat a zasednul mu zboku koleno, Vítka teď čeká operace. „To se prostě ve sportu stává,“ říká smířeně a už se těší, jak se po rehabilitaci vrátí zpět na tatami.

Je vidět, že sport dělá hlavně pro radost. „Snažím se zvládat školu, judo a nechávat si i volný čas pro sebe. Sportovní vzor nemám, snažím se zlepšovat sám pro sebe a proto, že mne to baví. Vím, že se judem nikdy živit nebudu,“ dodává Škrkoň, který na Fakultě strojního inženýrství dodělává bakalářské studium. V budoucnu by chtěl nasbírat zkušenosti i z oblasti managementu a zapojit se do rodinné firmy.

(ivu)