Vlastně ano. S jetsurfem jsem začal v roce 2014, jeden tátův známý zná právě Martina Šulu, takže si táta prkno koupil, já jsem ho vyzkoušel a moc mě to chytlo. Zjistil jsem, že se na surfu dá i závodit a zbytek už je historie. Hezky se mi to v životě propojilo: Martin Šula studoval strojárnu (rozhovor s M. Šulou jsme publikovali zde, pozn. red.) , kterou teď studuju i já, založil úspěšnou firmu ve Střelicích u Brna, kde jsem si našel brigádu, a samozřejmě na jetsurfu závodím.

Je to prkno podobné surfu, jehož plovák je vyrobený z karbonu. Uvnitř plováku je dvoutaktní spalovací motor, který na svůj relativně malý rozměr dosahuje velkých výkonů, můj model má přes 17 koní. Na surfu se nestojí volně, ale nohy jsou v úchytech podobně jako na snowboardu. Ze špice prkna vede ovladač, říkáme mu ručka, kterým se přidává plyn a je na něm i pojistka, kterou se prkno startuje a vypíná. Zatáčí se podobně jako na snowboardu, tedy náklonem.

Ano i ne. Motorové surfování má počátek někdy v 70. letech, ale tehdy si spíš nadšenci na surf připevnili závěsný motor ze člunu. Martin Šula na to šel jinak, jetsurf rovnou vyvíjel jako sportovní náčiní, takže vytvořil mnohem menší plovák s menším motorem, s cílem dosažení větší dynamiky. Jetsurf tedy dokáže jet rychlostí přes 60 km/h. Dá se ale říct, že motosurfing je jediný ryze český sport, který u nás v České republice vznikl a dodnes je světová špička z Česka. Oficiálně vznik motosurfingu datujeme někdy do roku 2010, od roku 2019 je tento sport součástí mezinárodní federace motorových vodních sportů, která zase spadá pod olympijský výbor, takže jsme opravdu uznávaní jako oficiální sport. Covid teď expanzi motosurfingu trochu utlumil, ale před pandemií jsme ve světovém šampionátů měli přes stovku závodníků z více něž dvou desítek zemí světa, což je mimochodem víc států, než je zastoupeno v Moto GP nebo Formuli 1.

Pro mě to byla geniální kombinace. Jako malý jsem hrozně chtěl dělat motorsport, třeba motokáry. Ale nešlo to jednak z finančních důvodů a taky to rodičům přišlo nebezpečné. Tak jsem dělal alpské lyžování, kde jsem získal cit pro náklon a dynamiku, který jsem potom využil i na jetsurfu. Když jsem zjistil, že můžu dělat motorsport, který je poměrně nenákladný a taky bezpečný - protože když spadnu, nebude to na asfalt, ale do vody - byla volba jasná. Navíc, adrenalin je při kontaktním závodě na motorovém prkně je úplně jiný, než když se třeba na lyžích jede proti času.

Bolí, ale není to, jako když spadnete na asfalt. Navíc při závodech musíme mít určité bezpečnostní prvky: zásadní je plovací vesta, doporučuje se i helma s chráničem čelisti, neopren. Ale rekreačně se dá na jetsurfu jezdit klidně ve vestě a plavkách, pokud to člověk umí, nehrozí mu žádné riziko.

Není, ceny začínají někde okolo 300 tisíc korun, ale je to taky poslední větší investice, kterou musíte udělat. Stačí vám prkno a talent a můžete jet mistrovství světa. Díky tomuhle sportu jsem navštívil řadu krásných míst po světě: Mexiko, Singapur, Čínu, Abú Dhabí, Kolumbii,… Kdo jezdí třeba na motorkách, tahá s sebou přívěs, mechaniky, celý tým. Mně s jetsurfem stačí letenka, ke které si přikoupím další kufr, což je můj surf. Jezdím víceméně sám, protože nikoho dalšího nepotřebuju, základní opravy si umím provést, ten stroj je velmi dobře zkonstruovaný a poměrně jednoduchý. Podle mě je to ideální sport pro ty, kdo mají rádi adrenalin a motorové sporty. A dělají ho lidi každého věku: od devítiletých dětí až po zralejší lidi, které sport stále baví.

Věděl jsem, že mě baví motat se kolem prkna, tak jsem se po maturitě přihlásil na strojní fakultu. Zároveň jsem začal pracovat ve firmě Martina Šuly a spojil tak školu, práci a zábavu. Baví mě, že se můžu zdokonalovat ve sportu i ve studiu a navzájem se to obohacuje. Teď studuju bakalářský obor Základy strojního inženýrství, na začátku třeťáku bych chtěl mít vybráno, jak se budu specializovat v rámci magistra. Určitě to bude něco s motorsportem, jen ještě nevím, jestli třeba oblast spalovacích motorů, elektromotorů, výrobních technologií nebo něco jiného.

Nebudu zastírat, že to není úplně jednoduché. Ale já jsem zvyklý dost efektivně využívat čas. Pokud člověk dělá sport a chce vítězit, vyžaduje to odhodlání. A pokud dá stejné odhodlání i do studia, pak to skloubit jde. Navíc je super, že znalosti ze školy hned zužitkuju ve sportu i v práci a naopak. Ve firmě Martina Šuly pracuje i hodně absolventů strojárny, kteří mi poradí, na co bych se měl připravit, co se mi bude hodit.

Pokud bych byl optimistický, tak nějakých pět let. Chtěl by umět skončit na vrcholu, jako můj velký vzor, lyžař Hirscher, který taky skončil v nejlepším. Až ucítím, že už mi závodění na prkně nejde tak, abych mohl zůstat ve světové špičce, rád bych se soustředil právě na vývoj v oblasti motorsportu nebo na trénink dalších talentů. Za ty roky, co dělám motosurfing, už mám poměrně velké know-how, co se týče jezdecké techniky. Před pár lety jsem založil závodní školu, kde pomáhám jezdcům zlepšovat jejich techniku. V Česku mám asi desítku dětí, kterým se aktivně věnuju, tři z nich už jsou juniorští mistři světa. Sice si školím konkurenci, ale náš sport to posouvá dál a je pravda, že občas už vyškolí oni mě a pěkně mě porazí. Chtěl bych, aby mladých jezdců přibývalo a náš sport se dál rozvíjel.

(ivu)