Tématem udržitelného cihlářství se zabývá projekt, který za VUT vede Jiří Zach z Ústavu technologie stavebních hmot a dílců FAST VUT. Ve spolupráci s průmyslovým partnerem vyvíjí nové zdicí prvky, které budou šetrnější k životním prostředí. První výrobky a nové technologie už prošly poloprovozními zkouškami a příští rok by měly být uvedeny na trh.
Klasické cihlářství, stejně jako každá průmyslová výroba, představuje značnou environmentální zátěž. Zejména v oblasti emisí CO2. A ačkoliv podle Jiřího Zacha z FAST VUT není problematika CO2 v cihlářství zatím natolik palčivá jako například v cementářském průmyslu, i v této oblasti se začíná problému věnovat velká pozornost. „V současné době jsou emise CO2 významné především pro výrobce z pohledu nákladů, pokud musí za emise CO2 platit. Do budoucna však bude nutné, v souvislosti s novou Evropskou směrnicí EPBD, u každé stavby bilancovat emise CO2 na 1m2, obdobně, jako je to dnes v oblasti energie a energetické náročnosti budov,” upozorňuje.
I proto se na problematiku environmentální zátěže cihlářství zaměřil projekt, na které spolupracuje firma Wienerberger s týmem Jiřího Zacha. „Náš projekt se soustředí na vývoj nových zdicích prvků, které mají nižší environmentální dopad. A to především v oblasti emisí CO2,” potvrzuje Zach.
Klasické cihlářství nevede k takové produkci CO2 jako cementářský průmysl, přesto představuje značnou environmentální zátěž. | Autor: Václav Koníček K dosažení cíle volili výzkumníci několik cest, u kterých si již v minulosti ověřili, že jsou skutečně účinné. „Žádná z nich ale není sama o sobě natolik efektivní, aby přinesla výrazné snížení uhlíkové stopy bez dopadu na výsledné vlastnosti produktů,” podotýká Jiří Zach. Inovativnost jejich řešení spočívá právě v kombinaci různých přístupů a uplatnění takzvaných environmentálně úsporných technologií. „Naší snahou byla optimalizace výrobků a snížení jejich hmotnosti, tedy takzvaná dematerializace. Snažili jsme se tedy vymyslet výrobek, který by s menším množstvím hmoty dosahoval srovnatelných vlastností jako před dematerializací,” vysvětluje Zach.
Následně se také v rámci projektu snažili o snížení emisí CO2 i při samotné výrobě. „Volili jsme optimalizaci složení surovinové směsi, nahrazení některých dovážených surovin lokálními i přímé snížení emisí CO2 při výpalu výrobků,” upřesňuje Jiří Zach.
Jelikož se jedná o aplikovaný výzkum a spolupráci s průmyslovým partnerem, výstupy projektu by se měly v budoucnu objevit na trhu. „Výsledky budou uvedeny do praxe až po skončení výzkumu, ale určitě se počítá s tím, že aplikovány budou. To je ostatně hlavní důvod, proč se celý výzkum dělá,” podotýká Jiří Zach s tím, že to není první spolupráce se společností Wienerberger, která se dočkala praktických výstupů. „Máme za sebou již několik společných projektů a řadu nových výrobků, které byly zavedeny do výroby. Například tvarovky typu „T” plněné minerální vlnou nebo hydrofobizované tvarovky pro soklové zdivo,” vyjmenovává Zach.
Jiří Zach na projektu spolupracoval s kolegy z FAST VUT a firmy Wienerberger. | Autor: Václav Koníček Projekt by měl skončit v letošním roce. Výzkumníci už mají za sebou první poloprovozní zkoušky a první výrobky, na kterých ověřili většinu vyvíjené technologie. „V průběhu řešení jsme narazili na řadu problémů a výzev, které nás donutily rozšířit některé oblasti plánovaných prací nad rámec, který jsme při návrhu projektu předpokládali. To je ale při výzkumu obvyklé. Naopak v jiných oblastech, kde jsme problémy předpokládali, jsme dosáhli poměrně dobrých výsledků bez nutnosti výrazných úprav některých technologií. Předpokládáme, že všechny plánované práce letos zdárně dokončíme a od příštího roku se začnou vyrábět inovované výrobky s nižšími emisemi CO2,” říká na závěr Jiří Zach.
