Na návrhu výzkumného zařízení pro zkoumání vodní páry pracovala studentka čtvrtého ročníku Elektrotechnické výroby a materiálového inženýrství rok. Některé komponenty si sama navrhla a vytiskla ve 3D tiskárně. „Bylo to náročné, dlouho jsem se zabývala volbou vhodného materiálu. Některé vytištěné komponenty byly funkční až ve druhé či třetí verzi,“ popsala vývoj zařízení. Výsledkem je uzavřený box s mlhovačem a halogenovou žárovkou, která produkuje světelné až infračervené záření a simuluje tak Slunce. Intenzitu záření procházejícího atmosférou boxu měří senzor umístěný na druhé straně boxu.

„Měla jsem za úkol vytvořit výukovou pomůcku, která studentům přiblíží, jak se chovají skleníkové plyny. Vodní pára je jedním z nejúčinnějších skleníkových plynů a studenti si budou moci její vliv na sluneční záření sami vyzkoušet a změřit,“ vysvětlila Balcárková. Svou bakalářskou práci přihlásila do soutěže Zlatý tranzistor i na studentskou soutěžní konferenci EEICT, kde v jedné z kategorií obsadila druhé místo.

Přestože je vodní pára nejúčinnějším skleníkovým plynem, její množství v atmosféře není možné přímo regulovat. Vzniká přirozeně odpařováním vod, oceánů a ledovců. „Množství vodní páry ve vzduchu však ovlivňují ostatní skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý nebo metan. Čím více je v atmosféře oxidu uhličitého, tím více slunečního záření se udržuje u povrchu. Roste tak teplota vzduchu, která dokáže pojmout mnohem více vodní páry a dalších skleníkových plynů. Vzniká takzvaný pádivý skleníkový efekt, kdy se povrch Země bude postupně oteplovat, až dojde k nevratným změnám v ekosystému,“ vysvětlila úlohu vodní páry ve skleníkovém efektu studentka FEKT VUT.

„V médiích se hodně píše o emisích oxidu uhličitého a jeho vlivu na oteplování zemského povrchu. Je to proto, že jeho množství v atmosféře se dá omezit. Oxid uhličitý však dokáže reagovat jen na několika vlnových délkách. Molekuly vodní páry naproti tomu reagují v mnohem širším spektru vlnových délek. Jako skleníkový plyn jsou až deset tisíckrát účinnější než oxid uhličitý. To je ve vědecké komunitě známý fakt. My jsme však chtěli, aby si to studenti mohli sami ověřit a otestovat,“ uzavřela Balcárková. Výzkumné zařízení nyní musí projít odborným schválením a testem dalších nezávislých měření. Poté bude k dispozici i studentům.


(mar)