Miloš Kalousek z Fakulty stavební VUT se zabývá jak modelováním dvou a trojrozměrných konstrukcí, tak termovizní kontrolou budov a tepelných mostů. V řešení, na které nedávno získal patent, se pak tyto dva obory protnuly. „Při modelování jsem zjistil, že se stavby nechovají, jak bych očekával. Přesto, že jsem přidával tepelnou izolaci, tak se povrchové teploty zhoršovaly,” popisuje Kalousek. Vzpomněl si tehdy na své doktorské studium, v rámci kterého měl možnost počítat i základní elektronickou desku pro italskou družici. „Tam nebylo možné odvádět teplo klasickým způsobem konvekcí, ale jen vedením deskou. Proto se tam tehdy vkládaly vodivé měděné plátky,” přiblížil Miloš Kalousek. Do svých modelů stavebních konstrukcí proto zkusil místo tepelné izolace dát tepelně vodivý materiál. „V ten moment se teploty zvýšily nad rosný bod i nad úroveň požadované teploty,” říká. Hliníkové plechy tak zamezily vzniku kondenzátu a následně plísní na vnitřním povrchu.

Řešení použil v několika brněnských bytech a každý rok měří a kontroluje, zda je skutečně dlouhodobě funkční. „V jedné části Brna se stavěly developerské projekty, které jsou slabší. Mají jednovrstvé zdivo bez zateplovacího systému. V pěti takových bytech jsem řešení aplikoval a každý rok ho překontroluju termovizním snímkováním. Funguje to. Nedochází ke kondenzaci, ani k tvorbě plísní. A to dokonce i na oknech,” potvrzuje Kalousek. Nejen, že hliníkové plechy nepropustí vodní páry a fungují tak jako efektivní parozábrana. Miloš Kalousek při modelování navíc zjistil, že v plísní zasažených koutech místností dochází po aplikaci vodivých materiálů k dlouhodobému vysušení.

Lidé se nemusí obávat, že by měli oplechované pokoje. „Aplikuje se to pod omítku, takže to není vůbec vidět. Na oknech jsem pak použil lakovaný bílý plech,” přibližuje Miloš Kalousek.

V budoucnu by navíc mohlo být celé řešení ještě elegantnější. „Z vodivých materiálů nemusí být použitý pouze hliník. Dokážu si představit, že by se použil třeba Grafen, který má až padesátkrát vyšší vodivost. Zároveň se zmenší jeho tloušťka, takže by šel aplikovat formou nástřiku,” popisuje možný budoucí vývoj patentu jeho autor.

Miloš Kalousek ale upozorňuje na fakt, že hliníkové plechy nejsou samospásné a nehodí se všude. „U opravdu starých budov většinou už nevyhovují ani stěny, protože vodní pára kondenzuje po celé ploše konstrukce. Řada domů je ještě na této bázi – pětačtyřicet centimetrů, plná cihla. Domy nejsou zateplené a lidé nemají peníze na opravu. Tam ale hliníkové plechy nepomohou, protože není kde brát teplo,” vysvětluje Kalousek. Stejně tak podotýká, že někdy jsou plísně způsobeny chováním v domácnosti, nikoliv samotnou konstrukcí. „Když lidé nesprávně byt užívají, nevětrají a udržují vysokou vlhkost, nepomůže nic,” říká.

Kalousek doufá, že se mu na řešení plísní pomocí vodivých materiálů podaří získat projekt, aby mohl ve výzkumu pokračovat dál. Jelikož z oslovených stavebních firem zatím žádná o patent zájem neprojevila, zvažuje také založení vlastního spin-offu.

(zeh)