Vojtěch Vladyka potřeboval pomoct v technické soutěži a hledal do týmu šikovného kolegu. Sehnal Jana Žlebka, se kterým se o pár let později vrhnul do vod podnikání. Dnes absolventi Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií vyrábí vybavení pro žongléry. Vypuštění vlajkové lodi, programovatelné poi na světelnou show, zbrzdila nutnost vývoje vlastního hardware a také koronavirová krize.
„Mám žonglérskou skupinu a dostupné vybavení na lightshow neodpovídalo našim požadavkům. Jako inženýr jsem viděl problém a zároveň i řešení, proto jsme se do toho pustili,“ vysvětluje Vojtěch Vladyka, proč se před třemi lety rozhodl začít s vývojem vlastního vybavení pro žongléry. Když s žonglováním začínal, netušil, že ho koníček donutí založit s kamarády vlastní firmu. „Co bylo dobré pro mě jako autora a uživatele, nebylo úplně ideální pro zákazníka. Nebyl jsem s tím spokojený třeba z hlediska kvality. Jedna věc je udělat prototyp a druhá vytvořit produkt, za který bude chtít zákazník dát peníze. Tři roky vývoje se zdají jako dlouhá doba, ale tak to není.“
Buugengy z překližky jsou hlavně tréninkovým vybavením žonglérů. | Autor: archiv Foxyco
Na webu Foxyco momentálně nabízí žonglérské vějíře a buugengy vyrobené z překližky. To hlavní, tedy LED vybavení na lightshow, ještě na prodej není. „Žonglérů je docela málo, jsou to v České republice maximálně stovky lidí, takže si člověk nemůže dovolit chyby a přešlapy. Nemůžu vydat nekvalitní produkt, protože je to drahá věc a ve chvíli, kdy bude špatná, tak se to v té komunitě rozšíří. V ten moment máte v podstatě po značce. Proto si s tím dáváme načas,“ hodnotí Vladyka a doplňuje, že vydání poi, které ve tmě maluje před zraky diváků obrazy, odsunula i špatná situace na trhu. Zároveň ale s kolegy na eshop vypustili tréninkové vybavení. „To děláme z překližky a uvažujeme teď i o použití plastu. Pohybujeme se v malých objemech a spíš v zakázkové výrobě. Musíme se proto omezit na technologii, kterou dokážeme ovládat sami. Proto využíváme k výrobě dílnu FabLab.“
Absolventi techniky neustále své produkty vylepšují. Na základě zpětné vazby od žonglérů upravovali například tvar a šířku madla. Náčiní nechávají testovat i špičkovým žonglérem z Holandska, kterému posílají prototypy. Díky zkušenosti kolegů z branže zjistili, že bude potřeba upravit i poi na lightshow. „Budeme měnit ukotvení elektroniky uvnitř. Máme zpětnou vazbu, že mechanika uvnitř hrká. My to víme a ty rezervy jsou tam naprosto záměrně. Jenže když si zákazník koupí tak drahou věc, tak má pocit, že by to nemělo vydávat takový zvuk,“ hodnotí dnes už pobaveně Vojtěch Vladyka nečekané problémy.
Původně vyvíjeli absolventi VUT pouze software, postupně ale přišla nutnost vytvořit i vlastní hardware. | Autor: archiv Foxyco
Právě poi používaná při světelných show dává autorům nejvíc zabrat. Výsledkem má být náčiní, které dokáže při roztočení ve vzduchu malovat libovolný obrazec podle přání žongléra. A tady přichází část, kterou se zabývá Jan Žlebek: „Princip se jmenuje persistence of vision. Světlo na sítnici vydrží nějakou dobu a tím pádem, pokud pohnete se světelným zdrojem, tak se vytvoří čára, a ne jednotlivé body. Bod dokáže i zhasínat nebo měnit barvu.“ Jeho úkolem bylo mimo jiné vymyslet, jak umožnit i netechnickým typům nastavovat si do poi libovolné obrázky. Dostupné produkty podle něj nebyly příliš uživatelsky vstřícné, a nakonec se ukázalo, že bude potřeba vyvinout nejen vlastní aplikaci, ale také samotný hardware uvnitř poiky. „Teď k tomu doděláváme mobilní aplikaci, aby se to dalo ovládat. Zjistili jsme, že lidi nechtějí zapínat počítač, že chtějí poi programovat přes mobil nebo tablet,“ popisuje Vojtěch Vladyka.
Zakladatelé Foxyco, zleva Martin Švanda, Vojtěch Vladyka a Jan Žlebek. | Autor: archiv Foxyco
Sami nejen vyvíjí mechaniku a programují aplikaci, ale také řídí chod stránek, spravují účetnictví a dělají marketing. V začátku jim pomohla škola podnikání pořádaná Jihomoravským inovačním centrem. „Během školení jsme vypustili veškeré technické věci a učili jsme se, jak komunikovat s trhem a jakým způsobem zaujmout. Hodně nám to pomohlo v tom, že jsme vyšli ze školy a tohle byl impulz do toho podnikání. Taky to pro nás bylo prozření, že se na to díváme jinak než potenciální zákazníci,“ shrnuje zkušenost z JICu Jan Žlebek.
Oba se shodují, že studium elektrotechniky na VUT jim dalo víc než jen znalosti z oblasti automatizace. Pro Vojtěcha Vladyku bylo důležité, že získal dalších pět let, kdy si mohl rozmyslet, co chce opravdu dělat. Sám říká, že v 19 by s podnikáním nejspíš nezačal. Jan Žlebek bere za největší plus, že se na vysoké škole naučil na problémy dívat jinou optikou: „Univerzita nám rozšířila obzor v technické praxi a ukázala nám, co je vůbec možné. Naučili jsme se poznávat nové věci a technologie. Vysoká škola vám změní myšlení z člověka, který slepě sleduje návod na někoho, kdo začne tvořit a zlepšovat.“
