Vedoucí projektu SPIL Jiří Klemeš: Mladí výzkumníci mají největší potenciál objevit něco nového

Po desetiletích, která strávil výzkumem v britském Manchesteru a na dalších světových univerzitách, se uznávaný český vědec Jiří Klemeš vrátil na svoji alma mater. Ve vědeckém centru NETME při Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně vede nový projekt SPIL zaměřený na trvalou udržitelnost. Ve svém týmu má mladé vědce z VUT, ale také z řady světových univerzit.

Pane profesore, na VUT jste se vrátil kvůli projektu SPIL, který získal podporu v OP VaVpI. Jaký je hlavní smysl projektu?

Náš výzkum reaguje na alarmující čísla hodnot skleníkových plynů a řeší naléhavý problém nutnosti snižování skleníkových plynů a také dalších emisí. Jejich škodlivost pociťujeme právě teď v zimě ještě výrazněji. Hlavním cílem projektu je tedy dosáhnout unikátních a prakticky využitelných poznatků, které přispějí k řešení zvýšení účinnosti procesního a energetického průmyslu. Rád bych vyzdvihl to, že projekt výborně připravili vysoce kvalifikovaní pracovníci NETME Centre.

Proč jste se rozhodl po letech strávených na univerzitách ve Velké Británii, ale také v Maďarsku nebo v Číně zamířit se svým výzkumem do České republiky?

Cítím to trošku jako svoji povinnost. Vracím se do Brna na závěr vědecké kariéry a chci využít svého jména pro to, abych s sebou přivedl špičkové zahraniční výzkumníky. Doufám také, že pomůžu zahraničnímu zviditelnění NETME Centre a FSI a také náboru zahraničních studentů. Univerzitu budu reprezentovat i na svých cestách – letos mě čekají třeba plenární přednášky na Cornell University, která patří do skupiny deseti nejprestižnějších amerických univerzit Ivy League, nebo další ročník mezinárodní konference PRES, kterou jsem před dvaceti lety založil v Praze. Za tu dobu se stala celosvětovou událostí. V tomto roce se konference koná v čínském Tianjinu a přihlášeno bylo 500 příspěvků.

Kdo tedy utvoří mezinárodní tým, který s Vámi bude na SPILu pracovat?

Přicházejí zajímavé a nadějné osobnosti. Petar Varbanov byl můj Ph.D. student na UMIST (University of Manchester Institute of Science and Technology), oba jsme působili třeba ve významném vědeckém středisku Tyndall Centre for Research in the Climate Change. Kromě něj se do výzkumu zapojí nadějný Novozélanďan Timothy Walmsley nebo Slovinka s maďarskými kořeny Andreja Nemét, která získala dva doktoráty na dvou evropských univerzitách a absolvovala stáž v Soulu. Tým doplní i mladí doktorandi z Malajsie a Číny. Celkově bychom měli mít v týmu devět zahraničních výzkumníků.

Osobně jsem přesvědčený, že výzkumníci, kterým ještě nebylo 40 let, mají největší potenciál pro to objevit něco nového. Proto je potřeba jim vytvořit skvělé podmínky pro práci a co nejvíce je podporovat.

Proč je podle Vás tak důležité, aby na univerzitě působili také zahraniční výzkumníci?

Výzkum je trošku jako genetika, ženění a vdávání v rodině nepřinese kvalitní potomstvo. Nová krev je vždy prospěšná. Proto jsem rád, že výzkumný tým z Energetického ústavu a Ústavu procesního inženýrství FSI doplní vědci z Nového Zélandu, Bulharska, Slovinska, Malajsie nebo Číny. Mladí výzkumníci představují nesmírný vklad. Osobně jsem přesvědčený, že výzkumníci, kterým ještě nebylo 40 let, mají největší potenciál pro to objevit něco nového. Proto je potřeba jim vytvořit skvělé podmínky pro práci a co nejvíce je podporovat. Na druhou stranu starší výzkumník má řadu zkušeností a poznatků, díky nimž může mládí motivovat a usměrňovat.

Uvedu jeden konkrétní příklad ze své praxe. Ve výzkumném centru v Manchesteru, jmenovalo se Centre for Process Integration, jsme měli zástupce 36 různých národností. Bylo to naprosto záměrně. Když jsme se rozrůstali o nějakého nového člena, tak jsme vždy přihlíželi i k tomu, odkud pochází. Každý výzkumný tým dělá něco jiného, má jiný pohled na věc, jiné kontakty, zkušenosti a mentalitu. V Manchesteru se naší skupině přezdívalo „malé Spojené národy“. Sám za sebe musím říct, že to funguje neobyčejně dobře.

Tak to je přínosné nejen z vědeckého, ale i lidského hlediska…

Nepochybně. Rád vzpomínám třeba na National Dinner, které jsme v Manchesteru pořádali. Každý připravil národní jídlo svojí země a pak jsme vše společně ochutnávali. Největší problémy měli paradoxně Britové, protože anglická kuchyně není příliš proslulá. Jejich typické jídlo je buď Yorkshire pudding nebo Fish and Chips ve starých novinách. Jinak to bylo báječné, ochutnali jsme nejrůznější arabské, indické nebo čínské a vietnamské chutě. Po takových akcích se vám v každém týmu pracuje mnohem lépe a harmoničtěji.

Dříve bylo to, že jste šli cíleně studovat k nějakému profesorovi, typické pro lékaře, ale v zahraničí je to stále častější také u inženýrů.

Má podle Vás Brno a VUT potenciál přilákat studenty ze zahraničí?

VUT a Fakulta strojního inženýrství, kterou znám nejlépe, má pozoruhodnou tradici, skvělé vyučující a nadané studenty. Nicméně v dnešní době je vysokoškolské vzdělávání a zejména výzkum velmi konkurenční a ani země jako USA nebo Velká Británie by se neprosadily bez toho, kdyby neoslovovaly nejlepší Ph.D. studenty. Můžeme těžit z toho, že doktorandi dnes hledají osobnosti. Dříve bylo to, že šli cíleně studovat k nějakému profesorovi, typické pro lékaře, ale v zahraničí je to stále častější také u inženýrů. Když máte dobrého a známého školitele, je vědecký start snazší a pravděpodobnost úspěchu větší.

Co tedy s příchodem Vašeho mezinárodního týmu čeká NETME Centre a VUT?

Prezentace výzkumné činnosti na zahraničních akcích má pozitivní dopad na zviditelnění VUT a na naše šance přivést sem další vědce a studenty. Doufám, že by k tomu naše vznikající laboratoř také trošku přispěje. Špičkoví zahraniční vědci nemají budit obavy, ale naopak – jsou to lidé, od kterých se můžeme hodně naučit. Byl bych rád, kdybychom to vnímali jako příležitost.

Vstoupit do fotogalerie

(raš)

Témata