Měla zhruba měsíc na to, aby k toaletnímu stolku vyrobila další díly nábytku. Její návrh totiž vybrala odborná porota do soutěže Grand Prix Mobitex. A tak po nocích brousila, řezala a vyráběla další kusy, aby mohla celý ložnicový set předvést v plné parádě na veletrhu. Povedlo se a za své úsilí byla Veronika Dvorská, studentka magisterského programu na FaVU, oceněna 2. místem. V budoucnu by se ale chtěla věnovat trochu jiné oblasti designu.
Získala jste stříbro v soutěži Grand Prix Mobitex ve studentské sekci. Za co jste byla oceněna?
Jednalo se o sadu nábytku do ložnice vycházející z toaletního stolku, který jsem navrhla na stáži v Estonsku. Po návratu jsem chtěla v této práci pokračovat, takže jsem navrhla další díly – taburetku s úložným prostorem, noční stolek a stojan na šaty. Celý nábytek je rozkládací a dá se jednoduše rozšroubovat. Konstrukce je ze dřeva, stěny z látky.
Proč jste zvolila zrovna rozkládací variantu?
Původní myšlenka byla, že jsem si chtěla toaletní stolek z Estonska odvézt, proto jsem ho řešila jako rozkládací, abych ho mohla poslat v co nejmenším balíčku poštou domů.
Použila jste látku, která se u tohoto typu nábytku příliš často nevidí. Co vás vedlo k jejímu použití?
Na stáži bylo využití látky součástí zadání. Chtěla jsem, aby nebyla jen dekoračním, ale i funkčním prvkem nábytku, proto jsem ji použila na stěny, což celý nábytek odlehčuje. Látka je navíc využitá jako kapsář-organizér na líčidla a jiné drobnosti. Je však otázkou, jak je v tomto případě nábytek odolný a pevný. To dokáže prověřit jen jeho používání. Taburetka unese opravdu hodně, tam problém není, ale mohl by být u toaletního stolku a stojanu na šaty, kde jsou delší tyče.
Na FaVU studujete produktový design. Zaměřujete se na nějakou konkrétní oblast?
Ateliér je dost otevřený různým směrům, takže si každý může hledat svoji cestu. Nábytek mě baví, ale zatím nevím, jestli u něj zůstanu i v budoucnu. Hodně mě zaujal design hraček, možná i proto, že mám velmi malé bratry. Mým snem je také pracovat na revitalizaci interiérů kostelů, například navrhovat lavice a výbavu presbytářů. To jsem si už mohla částečně vyzkoušet v rámci školních prací a plánuji na toto téma vytvořit i diplomovou práci, na které bych chtěla spolupracovat s architektem Markem Štěpánem.
Co vás při tvorbě inspiruje?
Většinou, když se urputně snažím něco vymyslet, tak to zpočátku moc nejde. U mě je to kolikrát dlouhý a bolestivý proces. Nejčastěji nápady přichází pod tlakem.
Jste radši, když máte zadané téma, které máte zpracovat, nebo naopak preferujete volnou ruku?
Volná ruka může být někdy hodně zrádná, protože si člověk zvolí téma, které ho sice baví, ale může být už dost vyčerpané, a pak je těžké vymyslet něco originálního. Dobrou zkušeností je také dělat na něčem, co mi nic neříká a není mi blízké. To byl příklad mé maturitní práce na střední škole, kdy mi vedoucí zadal jako téma kávový set a kávovar. Tehdy jsem byla milovníkem čaje a věděla jsem o něm vše, ale káva mi nic neříkala. Musela jsem si tedy zjistit spoustu informací o přípravě kávy. Byla to pro mě velká výzva, která nakonec dopadla velmi dobře a obohatila mě o nové znalosti. Od té doby navíc piju kávu. Řekla bych tedy, že je ideální kombinace obojího, jak daného, tak i volného tématu.
(kah)