Profesor Karel Maca prozradil, jak se do vedení výzkumného týmu promítá jeho sportovní duch

Přes 30 let hrál fotbal, během studií i za brněnskou Zbrojovku. Pro jaký tým mu ale jeho fanouškovské srdce bije, je jasné každému, kdo za ním přijde do kanceláře. Prozradí to červenobílý hrnek, ze kterého pije bylinkový čaj, a nástěnný kalendář s momentkami hráčů pražské Slavie. Přestože na hřišti býval hrajícím členem fotbalové jedenáctky, na CEITEC VUT je trenérem. Už rok vede novou výzkumnou skupinu Pokročilá multifunkční keramika. V současné době řeší jeho vědecký tým 7 projektů. Ten největší, z evropského programu Horizon Europe, „přinese“ na CEITEC VUT téměř 2 miliony eur.

Jaké kroky jsou potřeba k tomu, abyste mohl založit novou výzkumnou skupinu?

Nejdřív musíte vybudovat tým a mít portfolio projektů. U nás to bylo ještě trochu složitější, protože jsme keramickou skupinu už měli. Vedl ji profesor Trunec. Pracovali jsme v poměrně velkých laboratořích, a abychom jejich provoz ufinancovali, museli jsme navrhovat a řešit hodně projektů, což už pro jednoho vedoucího bylo neudržitelné. Navíc už tehdy jsme oba měli svůj tým lidí a měli jsme každý poněkud jiné zaměření. Z toho důvodu jsme se rozhodli agendu rozdělit. Byl to logický krok. Teď se vše líp řídí a stejně tak se i efektivněji pracuje, když je užší kolektiv, ale ve vzájemné spolupráci pokračujeme.

Na co se zaměřuje Váš tým?

My se zabýváme základním a aplikovaným výzkumem pokročilých keramických materiálů. Máme to rozdělené téměř napůl. Já jako fyzik se spíš věnuji základnímu výzkumu. Naše skupina se zaměřuje na několik výzkumných oblastí, mezi které patří například pokročilé keramické materiály s funkčními vlastnostmi nebo balisticky odolné keramické a kompozitní materiály. Na našich stránkách to máme přehledně rozepsané a vysvětlené.

Kolik vedete lidí?

V současné době 18, přičemž celková pracovní kapacita je něco přes 9 FTE. Vyšlo nám teď několik projektů, takže budeme nabírat další lidi. Aktuálně sháním i manažera evropského projektu, který je největším projektem, jaký jsem doposud řešil. Za to jsem opravdu nesmírně rád. Taky jsem vděčný za věkové složení našeho týmu. Nepředstavujte si tým šedesátníků. Já jsem pochopitelně nejstarší, druhému je něco přes 45 a ostatní mají kolem 35–40 let, což jsou lidé na začátku své vědecké kariéry. Díky zkušenosti v kolektivním sportu mám svou představu, jaké má být ideální složení týmu, aby byl stabilní a výkonný.

Promítá se ještě nějak Vaše fotbalová zkušenost do vědecké kariéry? Vcítíte se někdy třeba do role rozhodčího a vytáhnete z kapsy žlutou?

(Smích) Žluté nerozdávám. Spíše než rozhodčím bych chtěl být dobrým koučem, který dokáže motivovat hráče a správně je ohodnotit. Cítím také zodpovědnost za svůj tým, jehož členové už většinou mají rodiny. Díky projektům, které jsme teď získali, jsme se dokázali finančně stabilizovat a teď už nám zbývá jen střílet góly a postoupit do pohárů (smích).

Jaké máte nároky na nové zaměstnance?

Já si nejradši vybírám lidi, které jsem si „vychoval“. Takže svoje doktorandy. Nejlepší varianta je, když doktorand vycestuje třeba na dva roky a pak se vrátí. Teď jeden čerpá zkušenosti třeba v Oxfordu. Ale mám dobré zkušenosti i s pracovníky, kteří k nám přišli z jiných pracovišť a obohatili naše znalosti o nové metody a přístupy.

Kam posíláte studenty na stáž? Kde v zahraničí jsou špičky Vašeho oboru?

Už jsem zmínil Velkou Británii, v Evropě pak ještě Německo, Španělsko, Rakousko, Finsko, Slovinsko. Já osobně mám skvělou a dlouholetou spolupráci s výzkumníky ve slovenském Trenčíně. Zní to banálně, ale tam vyrostlo velké centrum excellence, FunGlass, které drží trenčínskou univerzitu na vysoké úrovni, jež se vyrovná západním vysokým školám. Často tam posíláme naše studenty, a naopak jejich studenti jezdí k nám. Intenzivní spolupráci jsme měli i s jedním významným profesorem ve Stockholmu, ten ale bohužel zemřel na covid-19. Stáž doporučuji každému, je to užitečná věc. Drtivá většina lidí v mém týmu byla v zahraničí minimálně na půl roku.

A kam byste jel na Erasmus Vy?

Do Řecka, třeba na krétskou univerzitu. Miluju Řecko, už jsem tam byl asi patnáctkrát (smích). Vždycky jsem si říkal, kdybych si mohl vybrat nějakou stáž, tak by to bylo v Řecku. Bohužel tam ale kvalitní zaměření na pokročilou keramiku není. Kdyby bylo, spolupráci bych navázal už dávno (smích).

Na jakých projektech Vaše výzkumná skupina pracuje?

Stáli jsme v posledních měsících před složitou situací, protože nám končily tři velké projekty, a kvůli pandemii a válce na Ukrajině jsou vcelku omezené projektové možnosti. V naší oblasti vypisuje například Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy méně projektů než dřív a v Grantové agentuře zase kvůli rostoucí konkurenci klesá poměr úspěšnosti. Zdroje jsou omezené a šetří se. Museli jsme tedy vymyslet, jak nahradit ukončené projekty v takto zredukované soutěži. Naštěstí se nám velmi zadařilo. Získali jsme jeden projekt Grantové agentury ČR, dva z Technologické agentury ČR a poslední z programu Evropské unie Horizon Europe. Připravoval jsem se na všechny scénáře, i katastrofické, ale že se nám podaří získat čtyři projekty, jsem nečekal. Mám z toho opravdu radost.

Můžeme si říct pár vět k jednotlivým projektům?

Jeden z projektů, který je zároveň mým prvním aplikovaným výzkumem, se zabývá vývojem filtračního zařízení pro elektroizolační kapaliny v transformátorech. Na tomto budu pracovat se dvěma firmami z Brněnska. Jedná se o projekt s ekologickým přesahem, který by měl nahradit celulózové filtry za keramické, jež by měly větší výdrž a vyšší funkcionalitu. V oblasti základního výzkumu jsme získali projekt na moderní kompozičně komplexní keramiky, u nichž se očekávají naprosto výjimečné vlastnosti oproti současným materiálům. Další zajímavý projekt se zaměřuje na pokročilé balistické štíty pro osobní ochranu. Na tom pracujeme už od loňska pro Ministerstvo vnitra. Mají to na starost kolegové, kteří dokonce založili úspěšnou spin-off firmu TriCera. Kromě štítů se v letošním novém projektu zaměří i na trezory nové generace.

Ochranné štíty z keramiky? Vždyť je to křehký materiál.

Oni vymýšlejí různé kompozity – keramika s kovem, keramika s polymerem atd. Za těch deset let se to hodně vyvinulo. Keramika je křehká, ale velmi tvrdá, otěruvzdorná a vydrží vysoké teploty. Když do štítu narazí střela, tak on se v tom místě střetu třeba rozbije, ale to nám nevadí. Důležité je, že střelu zadrží. A několikrát do stejného místa uměl střílet leda tak Old Shatterhand (smích).

Ve Vašem největším projektu z programu Horizon Europe se budete věnovat čemu?

Na něm začneme spolu s kolegy z Trenčína pracovat od června. Podílejí se na něm i firmy z Jihomoravského a Trenčínského kraje, státní sektor a neziskové organizace. Je to totiž jedna z podmínek projektu. V příštích čtyřech letech si klademe za cíl vytvořit tzv. sklo-keramický hub (GlaCerHub). GlaCerHub bude otevřenou platformou mezi svými zakládajícími členy a dalšími, kteří se k němu připojí v průběhu realizace projektu. Má třeba zajistit celosvětovou konkurenceschopnost v oblasti keramiky a skla, poskytovat informace o nových technologiích, vzdělávat a předávat nové poznatky mezi akademickými pracovníky a zaměstnanci regionálních firem díky početným workshopům a mnoho dalšího. Právě k tomuto ambicióznímu projektu sháním manažera, který nám pomůže vidět přes naše „vědecké klapky“.

Jaké projekty máte nejradši?

Ty, které se věnují základnímu výzkumu, a současně ty, na kterých můžu s někým spolupracovat mimo CEITEC.

Pojďme to ukončit Vaším oblíbeným fotbalem. Teď jste podle mě trenér, byl byste radši ještě někým jiným?

To je skvělá otázka. Teď asi bohužel jsem trenér, čas se naneštěstí nedá zastavit. V mládí jsem hrával třetí ligu za Uherský Brod a chvíli taky za Zbrojovku a pořád bych byl nejradši středním záložníkem a měl radost ze hry. Proto všem svým „hráčům“ neustále opakuji, ať jsou rádi, že můžou dělat výzkum. Já jsem už víc manažer a úředník.

Autor: CEITEC VUT

Témata