Třiadvacetiletá Jana Gregorová se stejně jako její spolužáci do školy uplynulý akademický rok příliš nepodívala. Snad ještě víc ji ale mrzí zavřené střelnice, kam už necelé dva roky chodí, podle svých slov, relaxovat. Jediné vytržení z koncentrace jí způsobují nepříliš funkční kamery zobrazující terč. Rozhodla se proto naprogramovat vlastní systém, který za ni navíc průběžně počítá skóre.
„Když jsem šla poprvé na střelnici, tak jsem se setkala se systémem, kdy terč snímá kamera, která přenáší obraz terče na obrazovku u střelce. Systém ale nefungoval úplně dobře a reagoval dlouho. Když jsem potřebovala vidět zásah detailně, tak měla kamera třeba i minutu výpadek a já musela čekat,“ vzpomíná na frustrující pauzy při střelbě Jana Gregorová, která studuje na Fakultě informačních technologií VUT. I přesto, že střílela z pistolí na kratší vzdálenosti od 15 do 25 metrů, nutnost kontrolovat terč zblízka ji zdržovala a rušila v koncentraci. „Řekla jsem si, že bych určitě uměla udělat něco lepšího. Vymyslela jsem, že by systém kromě detekce zásahů mohl rovnou i počítat skóre.“ Tím odpadá chození k terči a manuální sčítání.
Systém ulehčuje střelci práci s průběžným počítáním skóre. | Autor: archiv Jany Gregorové
Pokud nejde o střelbu na rychlost, střelec na obrazovce vedle sebe vidí nejen aktuální součet bodů, ale také umístění zásahů. Jednoduše a v reálném čase dokáže zkontrolovat, zda třeba nestřílí příliš na jednu stranu, takže je potřeba upravit držení zbraně.
Inovace mladé střelkyně vyžaduje pouze kameru, počítač a jejich propojení. „Můj systém dokáže detekovat změny v obraze a podle charakteru změny vyhodnotí, zda je to zásah, nebo jen pohyb terče či pozadí. Během kola porovnává systém aktuální snímek s předchozím snímkem a dokáže zjistit, kde se zásah nachází, tedy i za kolik je bodů. Kamera je připojená přes USB nebo bezdrátově k počítači, a systém uvnitř zpracovává data z kamery,“ vysvětluje požadavky Gregorová. Technicky náročnější by podle ní bylo nasazení systému při střelbě na delší vzdálenost, třeba až na 100 metrů. V takovém případě by bylo potřeba kameru umístit k terči v dálce a vyřešit, jak ji propojit s počítačem vzdáleným desítky metrů. Na test na střelnici se ale Jana Gregorová chystá až po složení státnic.
Jednou ze zbraní, která Janě Gregorové prošla rukama, je lehký kulomet BREN. | Autor: archiv Jany Gregorové
Přestože nejvíc střílí z pistolí na kratší vzdálenosti na vnitřních i venkovních střelnicích, lákají ji i delší zbraně: „Tím, že nestřílím dlouho, snažím se udělat si rozhled a zkouším různé zbraně. Ještě jsem nikdy nestřílela z AR-15, což je zbraň, kterou znají snad všichni. A taky bych chtěla vyzkoušet pušku s optikou Tikka T3x TAC A1.“
Jana Gregorová se snaží chodit střílet alespoň jednou týdně, a to pod dozorem, protože kvůli pandemii nemohla získat zbrojní průkaz: „Střelba je pro mě skvělý relax, protože aby člověk měl dobré výsledky, musí se hodně soustředit. Může se zdát, že střelba je něco šíleně akčního, ale potřebujete být v klidu.“
Že se výzev nebojí, ukazuje i fakt, že se na magisterské studium na FIT přihlásila na kybernetickou bezpečnost. „Přijde mi to náročné, a tím i zajímavé,“ uzavírá Gregorová.
