Čínská urbanizace postupuje příliš rychle. Pokud selže, budeme čelit obrovské krizi, říká mladý architekt

Dva roky strávil doktorand Fakulty architektury VUT Radek Toman v čínské metropoli Nanjing kousek od Šanghaje. Původně odjel na prestižní univerzitu především kvůli svému výzkumu velkoměst, nakonec ho ale více oslovila výuka architektonického designu. Vedl třídy mezinárodních studentů a měl tak možnost setkat se s netradičními přístupy k architektuře lidí z celého světa. Co bude dělat po dokončení doktorských studií letos v létě, zatím neví. Že by se vrátil do Číny, ale nevylučuje.

Podle svých slov přivedla Radka Tomana do Číny náhoda. „V rámci svého doktorátu jsem se zabýval velkoměsty, problematikou husté zástavby a vizí budoucích měst. Bylo proto potřeba, abych vyjel někam na vědeckou stáž a viděl taková města na vlastní oči. První byla uzávěrka přihlášek do Číny, tak jsem ji podal a oni mě vzali,“ popsal svou cestu na Jihovýchodní univerzitu mladý architekt.

Až zpětně se dozvěděl, že se mu podařilo dostat na jednu ze čtyř nejprestižnějších škol pro studium architektury v Číně. „Když jsem byl následně na přijímacím pohovoru s paní z čínské ambasády, tak nechtěla věřit, že mě na tak dobrou školu přijali. Ptala se, jak jsem to dokázal. Tak jsem jí řekl, že jsem tam prostě napsal email,“ vzpomínal s úsměvem Toman.

Původně odjížděl na rok, nakonec se mu ale na čínské univerzitě natolik zalíbilo, že si pobyt ještě o další rok protáhl. Kromě vlastního výzkumu na škole i vyučoval. „Měl jsem třídu zahraničních studentů. První rok jsem jich učil čtrnáct. Druhý o tři víc. Převážně to byli studenti z Afriky a pár jich bylo z Asie,“ popsal Radek Toman. Vyjmenovat všechny národnosti, které se v jeho třídách vystřídaly, ale chvíli zabere. Kromě Ghany, Zambie, Zimbabwe či Mauriciu u něj studovali lidé i z Nepálu, Indie či Bahrajnu. „Myslel jsem si, že budu ve výuce pouze asistovat. První hodiny jsem čekal, kdy přijde jejich profesor. Asi po měsíci jsem pochopil, že jsem ten profesor já,“ smál se začátkům na škole mladý doktorand.

Podle něj přibližně rok trvalo, než se v Číně a v nové roli zabydlel. „Začátek byl trochu slabší, protože jsem se rozkoukával. Druhý rok byl ale skvělý,“ dodal Toman. Ve druhém roce navíc přišla i nabídka učit čínské studenty na Wenzhou University, kde Toman nakonec v letním semestru vyučoval interiérový design.

Rozdíl ve výuce byl podle něj patrný především na množství projektů. „Začínali jsme jednoduchými kompozicemi, ale už v prvním semestru jsme navrhovali i menší dům. Ve druhém semestru jsme pak navrhovali třeba komunitní centrum a dělali větší projekty,“ popsal Toman s tím, že v Česku studenti projektují mnohem méně.

Každé úterý ráno měli mladí architekti přednášku na téma, které zbytek týdne v praxi řešili v ateliéru. „Postupně tak dostávali návod, jak mají zadaný úkol vyřešit. Tím, že byli z různých kultur, přistupovali k řešení dost odlišně, což mě na tom ohromně bavilo,“ dodal Toman s tím, že mu při vedení začínajících architektů pomohla jeho vlastní předchozí zahraniční zkušenost. Na bakalářském studiu totiž rok strávil v anglickém Brightonu a následně půl roku pracoval ve slovinské Ljubljani.

Kromě nové pedagogické zkušenosti si v Číně rozšířit i vlastní architektonické znalosti a naučil se například pracovat s novými materiály, které běžně česká architektura příliš nevyužívá. „Měli jsme třeba za úkol navrhnout bambusové pavilony. Z místního družstva, které se na jejich pěstování specializuje, nám přijeli ukázat, jak se bambus zpracovává a chystá, aby se dal při stavbě použít,“ popsal Toman s tím, že v prvním roce nakonec jejich pavilon zvítězil v soutěži univerzit a následující rok se umístil mezi pěti nejlépe hodnocenými.

Čína obecně podle Tomana spotřebovává okolo padesáti procent veškerého stavebního materiálu na světě. Drtivá většina výstavby je ale centrálně plánovaná. Exkluzivních projektů, na kterých by mohli místní architekti popustit uzdu fantazii, je tak naprostý zlomek. „Vzhled je poměrně jasně daný. Problém především je, že města narůstají obrovským tempem. Sídliště jsou tisíckrát větší než naše a mají pochopitelně i tisíckrát větší problémy. Až to jednou selže, tak z toho bude obrovská ekonomická krize,“ upozornil Toman. Právě tomuto tématu se věnoval ve své dizertační práci, kterou by měl jet zpět do Číny představit letos na podzim.

(zep)

Témata