Sport

28. března 2018

Basketbalem se v Česku nedá uživit, proto je dobré mít i zadní vrátka, říká Michal Jedovnický

Ke sportu byl Michal vedený už od dětství. Nakonec u něj zvítězil basketbal | Autor: archiv Michala Jedovnického
Přestože studuje poměrně náročný obor Základy strojního inženýrství, stíhá Michal Jedovnický hrát basketbalovou extraligu. Momentálně hraje už čtvrtou sezónu za brněnský klub MM Cité+. Ke sportu byl student strojírenství vedený už odmala rodiči. Hrával například tenis, ale basketbal ho zaujal nejvíc, a tak ho začal dělat na závodní úrovni. „Moje výška mě možná k takovému sportu předurčovala, ale rozhodně nepatřím mezi nejvyšší hráče v týmu,“ podotkl Jedovnický.

Michal Jedovnický třetím rokem studuje na VUT a čtvrtým rokem hraje za brněnský tým. Skloubení školních povinností a tréninků nevidí jako velký problém: „Dá se to zvládnout, ale občas samozřejmě musí člověk vypustit nějakou přednášku nebo trénink. Navíc momentálně máme trenéra, který chápe, že je škola na prvním místě,“ připomenul Jedovnický. Tréninky basketbalu bývají dvoufázové, to znamená, že několikrát týdně hráči trénují ráno individuální činnosti a chodí do posilovny. Večer pak probíhají herní a taktické tréninky. Kromě fyzické přípravy by měl být samozřejmostí i zdravý životní styl, ale jak podotýká Jedovnický, je to na zodpovědnosti každého hráče. Basketbalová sezóna pak prakticky kopíruje školní rok – s přípravou se začíná v srpnu, zápasy startují na přelomu září a října a končí před létem. Hraje se většinou jeden zápas týdně.

Michal Jedovnický hraje za tým MM Cité+ Brno s číslem 32 | Autor: archiv Michala Jedovnického
V současné době působí student VUT v týmu na křídle. „Tito hráči se sice nedostávají tak často do kontaktu s balónem, ale vyhazuje se na ně na zakončení akcí, střelbu,“ vysvětlil student. Jeho zatím nejlepší umístění bylo 3. místo v dorostenecké extralize a do budoucna by se rád více prosadil v tuzemsku. Prorazit však v tomto sportu na profesionální úrovni tak, aby ho basketbal i uživil, vidí jako téměř nemožné, proto šel studovat strojařinu na VUT. Navíc kariéra českého basketbalisty končí zhruba ve třiceti pěti letech, ale v NBA se dají najít i čtyřicetiletí hráči.

Stejně jako v jiných sportech, ani basketbalistům se nevyhýbají zranění. Nebývají však tak vážná, že by ohrožovala život. Většinou se jedná o přetrhané vazy v kotníku nebo koleni. Pokud se ale například koleno špatně zhojí, může to pro hráče v nejhorším případě znamenat i konec kariéry. Sám Jedovnický nemohl nastoupit minulou sezónu kvůli zranění kotníku. „Díky rekonvalescenci jsem nestihl tréninky a nestačil se tak připravit na sezónu, takže jsem nakonec nenastoupil téměř do žádného zápasu.“

(kah)

Tématasport studenti Fakulta strojního inženýrství

Související články:
Stačí špatný odpal a auto u stadionu je bez předního skla. Občas se to stane, říká baseballista Michal Ondráček
Skloubit vrcholový sport se studiem vyžaduje obrovskou vůli, říká profesionální veslař
Přes den nebe a země. Společně se setkávají pod hladinou
Jaroslav List: Boj o titul krále Majálesu je pro mě další výzva
Historický úspěch týmu TU Brno Racing: po přepočítání výsledků bere nakonec stříbro