Lidé

22. srpna 2016

Martin Šula: Nemusím pracovat pro to, abych vydělal peníze. Pracuju pro to, abych sám sobě něco dokázal

Martin Šula je absolventem Fakulty strojního inženýrství | Autor: archiv Martina Šuly

Bál se hluboké vody a ještě více mořských živočichů. Přesto vyvinul a zkonstruoval motorové prkno, které dokáže rychlostí až 60 km/h brázdit vodní hladinu. Rodák z Brna a absolvent VUT Martin Šula úspěšně buduje svou firmu a plní si své sny. Jeho nápad jménem jetsurf dobývá svět.

Jste majitelem společnosti, která vyvíjí a prodává motorová prkna. Jak se ve Vás zrodil nápad na výrobu takto specifického výrobku?
Jetsurf je vlastně odpadním produktem mé práce. Vyvíjel jsem systém pro rekuperaci brzdné energie pro tým MotoGP, nechal ho patentovat a poté, co jsme vyhráli dva závody, přišlo nařízení a systém nám zakázali. Ztratil jsem nadšení, a i když tehdy přišla nabídka do týmu Formule 1, měl jsem v té době už zpracovaný návrh na jetsurf. Když jsem se svým kamarádem udělal první prototyp, bylo to strašně nedokonalé. Vývoj trval osm let, než jsem byl přesvědčený, že má jetsurf šanci na život. Pracovali jsme na tom, jak to udělat, aby prkno mohlo zatáčet, startovat, aby mohlo fungovat ve slané vodě.

Nabídku do týmu Formule 1 jste tehdy nevyužil, ale v tomto prestižním závodě jste se už dříve pohyboval. Co přesně jste dělal a jak jste se k té práci dostal?
Začínal jsem v motokárách, kde jsme vyhrávali většinu závodů, a s tím začaly přicházet i peníze. Bylo období, kdy mně platili jen za to, že jsem jim motor půjčil. Po dosažení úspěchu v motokárách přišly nabídky i do formule a MotoGP. Když jsem pracoval v týmech F1, bylo to enormní nasazení. Neexistuje tam odpočinek. Platí vás za výsledek, a když můj jezdec nezajel dobře, tak jsem neměl peníze. Začínal jsem jako mechanik, ale tím, že jsem měl znalosti ze spalovacích motorů, věděl jsem, že chci něco víc. Začal jsem motory opravovat a dodávat náhradní díly. Pak jsem zkonstruoval a vyrobil motor, se kterým se stal mistrem světa Lewis Hamilton a Nico Rosberg.

Hodně jste toho nacestoval a měl jste možnost pracovat ve spoustě zemí. Proč jste si jako místo podnikání vybral právě Brno?
Každá země má své historicky dané DNA lidí, kteří jsou v něčem schopnější. Nejlepší místo na výrobu elektroniky je Korea. Mají na to školy, kompletní infrastrukturu. Když chcete dělat něco pro F1, tak jedině v Anglii. Brno je nejlepší místo na světě na žití a nejlepší místo na světě na výrobu mechanicko-elektronického produktu.

Vývoj motorového surfového prkna trval osm let | Autor: archiv Martina Šuly

Přestože považujete Brno za ideální místo pro výrobu, rozhodl jste se, že jetsurf budete nejdříve nabízet v zahraničí. Proč?
Když jsem šel poprvé s prknem ven, tak jsem si říkal: doleva, nebo doprava? Když půjdu doprava do Německa, tam mě utlučou reklamacemi. Když půjdu doleva, tam jsou lidi v pohodě, jsou to Slovani, je to úplně jiná nátura. Takže jsem začal prodávat dva roky v Rusku. Věděl jsem, že Rusové jsou milí a familiární. Když mají problém, tak jsou zvyklí si to buď opravit sami, nebo přijít do obchodu a nechat si to opravit tam. A když máte nový produkt, vždycky máte problém. Takže jsme vlastně trošku zneužili Rusko, kde jsme vychytali nedokonalosti.

Patříte mezi úspěšné absolventy VUT. Vystudoval jste Fakultu strojního inženýrství obor Dopravní a manipulační technika. Proč právě tato volba?
Už od prvního ročníku střední školy jsem věděl, že půjdu na vysokou se zaměřením na spalovací motory. V osmnácti letech mě můj děda postavil před zrcadlo a říkal: tak se na sebe podívej, ty se musíš něčím živit, co bys chtěl dělat? A já věděl, že do svých čtyřiceti chci mít fabriku na výrobu spalovacích motorů. Nestihl jsem to jen o pět měsíců. Můj životní příběh je o tom, že to, co řeknu, tak prostě udělám, i kdybych sám sebe měl zničit. Takže vždycky mi jde o výsledek a až pak o mě.

Kde jste získal praxi?
Měl jsem štěstí, že jsem v osmnácti letech nastoupil do firmy na výrobu spalovacích motorů docenta Jaroše, od kterého jsem se hodně naučil. Byl to člověk, který dvacet let učil na VUT a byl to i praktik. Vděčím mu za svůj životní příběh. Pracoval jsem tam celou vysokou školu a studium jsem končil se samými jedničkami. Celý můj studentský život byl přes den práce a škola a večer učení. Do práce jsem chodil i v sobotu. Nikdy jsem nechodil do hospody. Tím, že jsem pracoval pro firmu, která dodávala díly do známých světových automobilek, jsem měl možnost cestovat po světě a podívat se do jejich vývojových center a závodních týmů. A to mě uchvátilo natolik, že jsem poznal, že mám šanci se uchytit. Navíc jsem poznal lidi, kteří působí u velkých týmů, a zjistil jsem, že jsou stejní jako já, nebo vlastně, že jsou horší – méně pracovití, míň chytří. Uvědomil jsem si, že když to můžou dělat oni, tak to můžu dělat i já.

Spolupracujete ještě nějak s Fakultou strojního inženýrství?
Zadávám diplomové práce, učím, mám vytvořenou infrastrukturu, aby tady mohli studenti chodit na brigády. A z těch, kteří si zadávají diplomovou práci ve třetím ročníku (ve čtvrťáku už nikoho neberu), tady mám skupinu 6–7 studentů, kteří jsou velmi dobří. Alfou a omegou celého problému vysokého školství je, že odpadly povinné praxe. Dneska je nejdůležitější to, že od prvního ročníku studia musí člověk někde pracovat, musí být jasně vyprofilovaný. Studenti si ale chtějí užít studentský život a v pětadvaceti jim ujede vlak.

Vaše společnost vloni zvítězila v soutěži NEJinovátor Jihomoravského kraje v kategorii Nejlepší malá firma roku. Za co konkrétně jste podle Vás cenu získali?
Celý můj život je zasvěcený inovacím, takže když jsem do soutěže šel, tak kdybychom nevyhráli, byl bych naštvaný. Mým největším inovačním přínosem je, že se účastníme závodů, konkrétně Red Bull Air Race. Technicky podporujeme tým Martina Šonky a jsme jeho jediný sponzor. Naši inženýři ve firmě dostanou místo prémií možnost zúčastnit se top světového závodu v létání. A to je hlavní motivační projekt, který dělám, tedy vzdělávání vývojového týmu.

Setkal jste se s velmi úspěšnými lidmi, jakými jsou Bernie Ecclestone, Dietrich Mateschitz nebo Roman Abramovič. Jak Vás to ovlivnilo?
Tím, že jsem zažil to pozlátko, obědval třeba s Abramovičem, tak jsem zjistil, že je to úplný nesmysl. Abramovič má úplně všechno, dlouhé jachty, jí zlatým příborem, ale není spokojený. Ve chvíli, kdy se rozjel na našem prkně, smál se a byl nadšený. A to je ono. Člověk je spokojený ve chvíli, kdy sám může něco ovládat a kdy je sám schopen si té svobody užít.

Kde se ve Vás bere houževnatost, která Vás tak žene dopředu?
Měl jsem výchovu, která byla tvrdá, ale jasná. To znamená, že když jsem se chtěl na něčem svézt, musel jsem si to vyrobit. Když jsem si chtěl něco koupit, musel jsem si na to vydělat. Třeba jsem se strašně bál hluboké vody. Kdysi jsem měl problém ujet dvě stě metrů od břehu. Když jsem viděl tu černou vodu kolem, tak to byl obrovský stres. Někdy prkno přestalo jet, tak jsem musel plavat zpátky. Tím jsem se se stresem naučil pracovat. Dneska už jsem schopný jezdit na vlnách. Poznal jsem, že na vlně je zážitek silnější než můj stres z moře.

Tvrdíte, že Váš život je postavený na pětiletkách. Jaký je tedy Váš cíl za pět let?
Mám to jasně vymyšlené, kam bychom se měli vyprofilovat. Je mi blízko společnost KTM. Líbí se mi, jak je ta firma vedená, jaký dostává zákazník pocit, když si motorku přebírá. To přesně chceme vybudovat s naší značkou. Aby tam byly emoce typu: my jsme první, nejlíp zatáčíme, jsme nejrychlejší, závodíme. Aby člověk naše prkno vnímal víc než jen jako produkt.

Vstoupit do fotogalerie

(pek)

Témataabsolventi Fakulta strojního inženýrství