Lidé

7. srpna 2015

Aleš Svoboda: Víte, co je pod námi?

Kostnice u sv. Jakuba | Autor: archiv Aleše Svobody

Předložka „pod“ je v rozhovoru s ním snad nejužívanějším slovem. A není divu, řeč je totiž o podzemí. Aleš Svoboda (1959), který vystudoval pozemní stavitelství na Fakultě stavební VUT v Brně, je dnes největším odborníkem na brněnské podzemí – jeho průzkumem se zabývá 30 let. Náhoda tomu chtěla, že hned jeho první profesní kroky vedly pod povrch města Brna, a podzemí se stalo jeho osudem. Díky Svobodově vytrvalosti a neústupnosti je dnes jeho značná část zpřístupněna veřejnosti a průzkum dále pokračuje. K letní rozpravě jsme se sešli na zahrádce nedaleko od průsečíku ulic Veselé, České a Solniční, mimochodem místa bohatého na podzemní nálezy…

Jaké jste měl jako absolvent VUT ambice a představy o své profesi?
V podstatě žádné. Když jsem končil vojnu, otec mi doporučil Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO), že jsou tam zajímaví lidé a poutavé projekty. Tam jsem opravdu hned po vojně nastoupil a byl jsem přidělen architektu Liboru Hanákovi, který se zabýval průzkumem podzemí a potřeboval k ruce inženýra na posouzení technického stavu podzemních staveb. S architektem Hanákem jsem pak pracoval deset let a po jeho odchodu do důchodu mi už podzemí tak nějak zůstalo.

Aleš Svoboda nad plánem podzemí | Autor: Jana Novotná

Měl jste vůbec čas na jiné úkoly?
Ale ano – hned prvním mým projektem byl někdejší Dům stavbařů na Dominikánské ulici, pak jsem se podílel na vůbec první rekonstrukci vily Tugendhat, ale přitom jsem pořád dál zkoumal podzemí. V roce 1992 jsme spolu s kolegy z ateliéru Kamila Fuchse ze SÚRPMO odešli a založili R-Atelier, v němž dále projektujeme rekonstrukce památkových objektů a zabýváme se podzemím.

Co vám pro vaši profesi dalo vzdělání na technice a co jste se naopak musel naučit?
Vazby cihel, klenby, deskriptiva, statika, rekonstrukce památkových objektů, znalost materiálů – to vše mi dalo studium na VUT v Brně a dodnes z toho čerpám. K tomu jsem musel přidat historii. Když do ní člověk pronikne, je to velmi vzrušující – všechny ty příběhy domů, ulic, lidí... Mohu říct, že znám Brno detailně od 13. století po současnost. Když jdu ulicí, mám jasnou představu, jak v které době vypadala. Mám v hlavě plán Brna.

Jaké byly vaše první kroky pod povrch města?
Původní zadání bylo zabezpečit statiku podzemí, aby nedocházelo k nepatřičným propadům a ohrožení bezpečnosti lidí. Až postupně, když jsem začal objevovat nejrůznější nálezy, mnohdy velmi unikátní, mě napadlo, že by bylo skvělé podzemí zachránit a zpřístupnit veřejnosti. Běžnou praxí totiž bylo, že se nálezy nechávaly zalít betonem, a bylo po problému. Při prosazování tohoto záměru jsem velmi často narážel na nepochopení a protesty úředníků. Zvrat nastal až za minulého primátora, kdy už byl projekt tak skvěle připraven, že ho stačilo vzít a předložit evropským fondům. Velkou roli při tom sehrálo, že jsem se naučil pracovat s médii. Postupně jsem totiž pochopil, že když určitý objev v pravý čas zveřejním a lidé se o něj začnou zajímat, už ho pak nelze jen tak zničit. Byl to přístup nátlakový, ale svůj účel to plnilo. Díky tomu je od roku 2010 přístupný Mincmistrovský sklep pod Dominikánským náměstím, od roku 2011 Labyrint pod Zelným trhem a o rok méně i kostnice pod kostelem sv. Jakuba.

Jak se člověk stane odborníkem na podzemí?
Tenkrát se podzemím nikdo nezabýval, a tak jsem měl nechtěný monopol. Jednak jsem zdědil velký archiv po svém předchůdci a k tomu jsem přidal vlastní znalosti a zkušenosti. Postupem času jsem si začal uvědomovat, jak zvláštním fenoménem historické podzemí je a jak je pro lidi magické a přitažlivé – je v tom tajemství, romantika, nečekané objevy… Když jsem v roce 2003 zorganizoval první prohlídkovou akci do Labyrintu pod Zelným trhem, navštívilo ho neuvěřitelných patnáct tisíc lidí. Tenkrát radní zjistili, jaký mají v podzemí skrytý potenciál. Někdejší primátor vytyčil zpřístupnění podzemí jako hlavní prioritu a získal na projekt peníze z evropských fondů.

Labyrint pod Zelným trhem je velkým turistickým tahákem. Ale co kostnice pod svatojakubským kostelem – přitahuje návštěvníky?
To je zcela unikátní, ale současně trochu kontroverzní záležitost, která dodnes vzbuzuje emoce. Původní kostnice sloužila jako depozit kostí. Měla být zrušena, ale pak se podařilo prokázat její obrovskou výpovědní hodnotu – je důležitým zdrojem informací o našich předcích, databanka DNA, svědectví o tom, odkud přišli a jak žili. Ale i pietní místo. Před rekonstrukcí jsme se poučili v jiných kostnicích a rozhodli jsme se kosti přeskládat bez dekorativních prvků, které se někdy používají. Chtěli jsme vytvořit kontemplativní prostor s výjimečnou atmosférou, a tak jsme návrh doplnili o díla moravských umělců. Neprobíhá zde žádný výklad, lidé si jen čtou popisky a ve smyčce zní skladba Sub Terra, kterou složil Miloš Štědroň speciálně pro tento účel. Myslím, že nebožtíci by byli s tímto pojetím spokojeni.

Jaké místo brněnského podzemí vás zaměstnává v současné době?
Právě teď probíhá průzkum středověkého mostu pod Českou ulicí. Lidé to místo poznají podle domečku postaveného na ulici nad výkopem. Most měl tři oblouky a vedl přes městský příkop. Již dříve byl objeven střední oblouk, teď se pracuje na dvou postranních. Most se nachází metr a půl pod současným povrchem a navazoval na Veselou bránu, která byla při ústí ulice Veselé do České. Díky dochovaným plánům víme i to, jak most vypadal a že měl například zděné zábradlí.

Kdyby lidé věděli, po čem chodí…
A o tom je právě naše práce – aby věděli. Tahle oblast má vůbec bohaté podzemní nálezy. Kousek odtud, pod zahrádkou hotelu Slavie, je Bílá prašná věž. Je to středověká bašta se střílnami, která se ve své době nacházela čtyři metry nad zemí, a dnes je tři metry pod povrchem. Když se o ní současný hoteliér dozvěděl, hned měl spoustu plánů, jak ji zapojit do chodu hotelu. Hned za rohem, pod JAMU, jsme objevili ústí odpadního kanálu ze Špilberku a pod Convalarií (dům na rohu České a Veselé – pozn. redakce) zase středověký sklípek se studnou.

Jakou máme naději, že se na ta místa někdy podíváme?
V současné době jsou v jednání čtyři podzemní projekty: předbraní Běhounské brány v parku u Rooseveltovy ulice, jezero pod Petrovem neboli zaplavené sklepy Pod Fajfkou, chodba kartouzského vodovodu s tunelem pod ulicí Běhounskou a rozšíření Mincmistrovského sklepa. Ale těch objevů je mnohem víc. Dochází k nim na základě systematického průzkumu podzemí pomocí starých plánů, v nichž jsou mnohé objekty naznačeny. Dá se říct, že kdykoliv vytvořím projekt, vždycky něco najdeme. Všechna ta místa pod zemí se dají napojit na život města, jen je to dost nákladné. Ale co se nepodaří hned, povede se později. Podzemí dokáže čekat…

Jana Novotná

Vstoupit do fotogalerie

TémataFakulta stavební absolventi Brno Historie