Posledním plánovaným závodem letošní sezóny byl pro tým TU Brno Racing závod v italském Varano de' Melegari, a ne, opravdu se nejedná o žádné letovisko u moře, nýbrž o městečko s nedalekým okruhem Riccarda Palettiho.
Po předchozím závodu v domácím prostředí na autodromu v Mostě jsme do Itálie odjížděli s prvním oceněním za vítězství v jedné z disciplín (Engineering Design), takže v kombinaci s druhým místem v Akceleraci z Maďarska bylo na co navazovat.
Cestu do městečka Varano jsme absolvovali přes noc ze středy na čtvrtek, a i když to byla naše letošní nejdelší trasa, tak mně ubíhala poměrně rychle. Možná i proto, že jsme nedaleko před italskými hranicemi potkali vozy týmu Joanneum racing Graz, s jejichž členy jsme se poměrně spřátelili v předchozím průběhu sezóny, a tak jsme si na pozdrav zablikali. Na poslední rakouské benzínce jsme se pak potkali znovu, tentokrát jsme už blikání nahradili krátkým rozhovorem.
Ráno jsme přijeli na místo a již ranní sluníčko dávalo tušit, že léto ještě neskončilo a že po studeném Mostě budeme mít příležitost se trošku ohřát. Po postavení kempu jsme šli zvelebit také pit pro našeho Dragona. Cestou jsme přecházeli přes most, který vedl snad přes 150metrové koryto, kterým však protékalo pouze pět potůčků a všichni odhadovali, že se koryto zaplní maximálně na jaře, kdy v horách tají ledy.
Na programu pátečního dne byly zejména přejímky. Kvůli náhodnému přidělování pořadí se na nás dostalo až jako na 22. tým, což je oproti ostatním závodům pro nás naprosto nezvyklá situace, většinou chodíme na řadu jako jedni z prvních. Ale vzhledem k tomu, že tento den nebyl otevřený testovací prostor, nebylo příliš kam spěchat. V podvečer jen nastoupil do akce náš „Business team“, který tak absolvoval první statickou disciplínu. Večer jsme vyzvali členy jistého německého týmu k přátelskému fotbalovému utkání.
V sobotu nás čekaly zbylé statické disciplíny a také zde byla možnost otestovat vůz v jízdě. Toho jsme hned po ránu využili a rychle zpět na přípravu prezentací. Z obou z nich jsme měli všelijaké dojmy, zejména ze strany porotců. Po této části přišla první netradiční „akce“. Rozhodlo se o preventivní výměně spojky, abychom předešli případným problémů v následujícím dni, který již byl věnován dynamickým disciplínám.
Předpověď počasí na neděli nebyla příznivá: čekaly se přeháňky, a tak jsme vyrazili na závodiště s cílem dostat se na Akceleraci mezi prvními. To se také povedlo a po jejím absolvování následovala rychlá změna nastavení a kvapný přesun na start Skid-padu, abychom před první přeháňkou stihli odjet naše jízdy za sucha, a získali tak co nejvíce bodů. První kapky ale začaly padat již pár vteřin před první jízdou. V půlce první jízdy dostal Dragon smyk, a co hůř, z vozu se začal linout zlověstný dým. O chvíli později již byl motorový prostor pokryt bílým práškem z hasicího přístroje, čímž jsme přišli také o technickou přejímku. Holt našemu drakovi oheň všude nechutná. Kdyby nám v ten okamžik někdo řekl, jak nakonec celá soutěž dopadne, asi by se mu každý zasmál, i když do smíchu nebylo v tu chvíli nikomu.
Následovalo rychlé rozhodnutí o znovuoživení Dragona a koncert v podání všech členů týmu při odstraňování prášku a nutné opravě. Po přeháňce to vypadalo, že trať oschne, a tak jsme nachystali suché obutí. Rychle jsme vyhledali technika, aby znovu schválil připravenost vozu na trať, a doslova jsme utíkali na start Skid-padu. Cestou však začala průtrž mračen a bylo nutné znovu vyměnit obutí. To už na voze pracovali spíše vodníci než mechanici… I tak stál znovu Dragon 5 na startu přibližně za 5 minut jedna (nejedná se o překlep, konec disciplín byl v jednu hodinu), všichni napjatě čekali, zda motor přežil a naskočí. O chvilku později již doslova plaval tratí s nadějí, že alespoň pár bodů ukořistí. V tu chvíli jsme považovali za největší výhru právě to, že jsme se dokázali znovu vrátit do hry. Poté následovala příprava na sprint, který měl více napovědět o rozložení sil před závěrečným pondělním vytrvalostním závodem. Zde všechny deklasoval tým z Grazu, ale třetí místo týmu TU Brno Racing dávalo znát, že šance na dobrý výsledek nejsou ztraceny.
Teď by klasicky následovala noční pomlka a navázali bychom ve vyprávění až vytrvalostním závodem, ale zde ne… K večeru přišel další déšť, který neustával až do pozdních hodin. V době, kdy už většina lidí dávno spala, se začala objevovat voda v cateringovém stanu. Ta rychle stoupala, a tak začala záchranná akce všeho možného před utopením a již schnoucích věcí před dalším navlhnutím.
Po probuzení tak bylo možné zhlédnout východ Slunce nad nově vzniklým jezírkem a opodál byl slyšet podivný hukot. Při cestě na závodiště probíhala debata, co to vlastně hučí… Na mostě bylo všem jasno: nevinné potůčky se přes noc změnily v jednu rozburácenou řeku naplněnou až po okraj. Vlastně touto dobou již až nad okraj. Že se nejednalo o typickou situaci, dokazovalo i množství místních přihlížejících.
Ráno jsme zjistili, že startujeme ve Finals mezi TOP 3 spalovacími formulemi. A to ještě před typickou italskou siestou. Jak jsme si již zvykli, ani tento termín se nepodařilo pořadatelům dodržet, a tak jsme se na trať vydali až v odpoledních hodinách. Po odstartování finálové jízdy spalováků to vypadalo na krásný souboj všech zúčastněných. Jenže to bylo jen zdání. Dragona brzy potkaly problémy s brzdami, další z trojice Hercules racing jel dle zvuku na méně válců a Joanneum racing Graz tak reagoval na problémy soupeřů volnější jízdou. I on za sebou navíc měl nutnou výměnu motoru před dynamickými disciplínami, takže ze závodění se spíše stala taktická bitva s jasným cílem vůbec tuto nejdůležitější disciplínu dokončit.
Po sbalení následovalo vyhlášení vítězů. Po všech těch problémech jsme kdovíjaké umístění nečekali, o to větší překvapení panovalo po vyvolání našeho týmu na bronzovou pozici! Převzetí poháru a medailí odstartovalo bujaré oslavy s tradiční mezitýmovou „výměnou dresů“. Již během této oslavy jsme však objevili další nejasnost ze strany pořadatelů. Ztráta na druhé místo byla pouze 1,5 bodu, a přitom v tabulce pro celkový výpočet svítila jasná 0 bodů za náš Skid-pad, i když dle pravidel již jen jeho absolvování znamená 2,5 bodu. Tudíž jsme začali tušit, že jsme ve skutečnosti na druhé pozici. Druhý den ráno jsme proto podali protest. Touto dobou už můžeme potvrdit, že jsme celkově vybojovali krásné druhé místo, což je také dosavadní nejlepší výsledek českého týmu na oficiální soutěži Formula Student započítávané do světového žebříčku. A je to také jen další důkaz toho, že je třeba se nevzdávat v žádné situaci, protože každá snaha může být nakonec oceněna a vytvořit ve finále ten rozhodující rozdíl.
Cestou do Brna jsme se zastavili drobnou zajížďkou u moře nedaleko známého letoviska Bibione. A čekali, že během následující cesty se již nic zvláštního nestane. Nicméně jeden vůz ještě zdržela prázdná nádrž. Vlivem tohoto zdržení pak na první rakouské benzínce vzniklo další setkání s kolegy z Grazu.
Čtenáři by si mohli myslet, že si nyní členové týmu užívají zasloužené dovolené, ale opak je pravdou. Již cestou domů se probíraly nápady a plány do další sezóny a už nyní zahajujeme práce na další evoluci Dragona. Z této sezóny si kromě premiérových ocenění odváží všichni zúčastnění i množství zážitků. Pokud byste chtěli na vlastní kůži zkusit, jaké je to být členem TU Brno Racing, jste srdečně vítáni na naší náborové prezentaci, která se uskuteční 30. září od 18 hodin v přednáškové místnosti P1 v budově FSI VUT v Brně.
Na závěr nesmíme zapomenout poděkovat všem partnerům týmu za obrovskou podporu, bez které bychom nebyli schopni dosáhnout letošních úspěchů.
Filip Červenka