Žijeme ve zvláštním světě. Všichni vědí, že informace a znalosti jsou to nejdůležitější, co nám může pomoci k úspěchu. Učíme to naše děti doma i na školách. Předpokládám, že nejen na technikách, ale i na těch ostatních.

U technických disciplín, např. v projektování, je to jednoduché. Vyjdou-li projektanti či výpočtáři ze špatných předpokladů, i když použijí správný postup, výsledek je špatně. Výjimkou mohou být pouze případy, kdy se více chyb navzájem "vyruší". Ale i to je špatně; neboť příště nemusí mít takové štěstí... A za špatný výsledek v plné míře nese odpovědnost projektant. Nic mu nepomůže se odvolávat na to, že mu někdo, třeba i legálně, poskytl špatné podklady. Měl si je zkontrolovat. On je viník.

Bohužel však podobná pravidla neplatí všude. Příkladem může být rychlý novinář, který na základě předběžných a zcela neprověřených informací napsal článek plný nepravd a nepřesností. Hlavně, že senzace je na světě. A že možná i někomu ublíží, to nevadí – kýbl fekálií byl vylit, pošpiněný se bude dlouho čistit, a stejně se většinou zcela neočistí. Neboť i v tomto případě ti, kteří to budou chtít použít, budou tvrdit: "není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu".

Kladu si pouze otázku: opravdu by takoví jedinci měli mít možnost ovlivňovat svou činností veřejné mínění? Laskavý čtenář nechť si odpoví sám.

A závěr? Poučení? Chovejme se tak, abychom se za své – nejen profesní – výkony nemuseli stydět. Analyzujme vstupy, kontrolujme postupy a verifikujme výsledky. Vždyť přece platí: "práce kvapná, málo platná". A těm, kteří to nedělají, neposkytujme další příležitosti.