Za nedlouho to bude přesně rok, co jsem nastoupila jako psycholožka do Poradenského centra. Možná je právě teď vhodný čas na to zhodnotit, jaký ten rok byl, co přinesl, co vzal. Trošku si zabilancovat.

Nastupovala jsem s velkými očekáváními i s jistou dávkou obav z nového. Těšila jsem se i bála zároveň. První týdny byly ve znamení seznamování. S novou prací, s novými kolegy, s novým prostředím. Čím více jsem vše poznávala, tím více jsem měla pocit, že snad ani lepší zaměstnání neexistuje! Ta práce snad byla stvořena mně na míru! Našla jsem se. Všechno, co mě bavilo a co jsem na psychologii měla ráda, se najednou stalo mým zaměstnáním. Oni mě za to platí!!!

Podobně to v podstatě prožívám dodnes. Poháněna předešlými „úspěchy“ se stále snažím, aby studenti o našich službách věděli, aby jich naplno využívali a aby je brali jako součást univerzitního vzdělání. A samozřejmě se snažím makat taky na sobě :-). Moje práce je prostě moje srdcová záležitost. Moji klienti jsou „moje děti“ a kolegové parťáci, kteří stojí při mně.

Upřímně mě to moje bilancování i trošku dojalo, tak stírám slzu z tváře a využiji tento příspěvek i k tomu, abych poděkovala těm, kteří udělali ten můj rok báječným a plným skvělých zážitků a překvapení.

Tak tedy děkuji v prvé řadě kolegům z ICV za vřelé přijetí a podporu, zvláštní poděkování patří mému kolegovi Jirkovi Černému za to, že to se mnou v tom jednom kanclu vydrží :-). Obrovský dík  a obdiv patří mým klientům, kteří během toho roku udělali obrovský kus práce, zamakali na sobě a nevzdávají se! Děckaaa mojeee, děkuji!!! Děkuji v neposlední řadě také mé rodině, obzvlášť mamince a partnerovi, kteří jsou nejčastěji terčem mých nálad. Dík, že to se mnou vydržíte a podporujete mě ve všem, co dělám. A rovněž děkuji svým nejbližším kamarádkám Lucce a Vlaďce, které mi poskytují zpětnou vazbu jak v oblasti osobního života, tak i jako kolegyně-psycholožky.

Děkuji, děkuji, děkuji…