V posledním roce se výrazně zvýšila poptávka studentů po individuální psychologické péči. Je tedy nasnadě položit si otázku, proč tomu tak je. Proč studenti častěji vyhledávají odbornou pomoc? Odpovědí nebo spíše hypotéz se nabízí celá řada. Já se pokusím shrnout ty, které z praxe považuji za nejčastější a především nejzásadnější.

Od studentů vysoké školy se předpokládá, že budou schopni samostatně myslet, účelně rozhodovat, umět si organizovat svůj čas a co nejefektivněji využívat svůj potenciál. Znáte takové? Tohle jsou atributy dospělých lidí (a to určitě ne všech), ale já se denně setkávám s dětmi. S dětmi, které jsou plné nejistot, obav a nevyřčených otázek. Najednou se ocitají v novém světě. Ve světě, kde mají být najednou dospělí. Ale nejsou. Chtějí být. Snaží se ze všech sil, ale selhávají. Zatím ještě ani nevědí, kým jsou, natož aby věděli, kým by chtěli být. Na tisíce otázek nepřichází odpovědi. Napětí narůstá a s tím spojené obavy – o studium, o mezilidské vztahy, ale především o sebe sama. Řada z nich si najde vlastní způsob, někdy efektivní, někdy méně, jak se s touto skutečností vyrovnat, ale řada z nich také vyhledá nás psychology.

Naší prací není dávat jim rady či návody, jak se s danou situací vyrovnat, ale především je chápat a společně s nimi najít cestu, která bude pro ně snad snazší, snad jasnější a snad smysluplnější. Jako nejzásadnější tedy spatřuji rozpor mezi tím, kým studenti opravdu jsou, a kým si je přejí mít ostatní. Často slýchám, jak se úporně snaží vyhovět přáním jiných, především rodičů, a sami sebe a své tužby a potřeby mají hluboko v sobě. Dokud jim někdo neřekne, co mají dělat, tak stojí na místě a nedělají nic. A věřte mi, že někteří tam stojí už zatraceně dlouho!

S touto zásadní otázkou vlastní identity se pak pojí mnoho dalších obtíží. Nefunkční partnerské vztahy, rozpory s rodiči, neúspěchy při studiu. Setkávám se s různými problémy, ale většinou je to jen vrcholek ledovce. Po prosekání mnoha vrstev ledu, dlouhé a náročné práci (a ta práce je hlavně na klientovi) se objeví důvod a my víme, že naše práce měla smysl. Tím důvodem je naše „já“ oproštěné od očekávání a hodnocení druhých, poctivá dávka nás samotných. A to je to, co většina studentů hledá. Něco tak banálního a zároveň těžce dosažitelného.

Aby naši studenti mohli být odborníky ve svém oboru, naplno uměli využít toho, co jim studium nabízí, a uspěli v budoucím zaměstnání, pak je třeba, aby věděli, co chtějí a kým chtějí být. Mít jasno v tom, po čem touží a kam směřují. A to je naše práce. Nesmírně mě těší, že mohu ze své pozice přispívat k tomu, aby naši studenti v životě uspěli, nejen v oblasti pracovní, ale rovněž jako lidé. A jsem ráda, že stále víc studentů to cítí podobně a vážím si odvahy a otevřenosti, se kterou přicházejí.