Jestli si myslíte, že se tu dočtete turistické tipy z návštěvy německého Mannheimu, tak to shrnu v úvodu: nic tam není. Respektive je tam jedna historická vodárenská věž, ale kvůli tomu jsme 700 kilometrů fakt nejely. Na přelomu června a července mělo toto město hostit další ročník tradiční konference EUPRIO, kam se sjíždí PR a marketingoví pracovníci z evropských univerzit. Letos to byl už 29. ročník, takže celkem zavedená akce. Ale pro nás v něčem nová. Letos poprvé jsme se hecly a přihlásily do soutěže EUPRIO Award naši náborovou kampaň Sem patřím, která cílí na přilákání žen ke studiu technických oborů.

Jak se ukázalo z reakcí účastníků, téma nedostatku žen v technice vnímají skoro všechny technicky zaměřené vysoké školy v Evropě a stojí před stejným problémem: Jak ženy přilákat ke studiu technických oborů, aby kampaň nevyznívala jako feministické naříkání, že za všechno můžou muži, a zároveň, aby oslovila cílovku: středoškolačky. Let´s face it: na letáčcích a plakátech na středních už to asi nepostavíte. V okamžiku, kdy naše kampaň získala historicky nejlepší hodnocení v Reklamní katovně českého Médiáře a zavedené brandy ala Kofola dostaly hodnocení, že jsou "skoro tak dobré jak VUT", bylo jasné, že s tímhle má smysl jít ven – myšleno za hranice.

Když prezentujeme před víc jak stovkou diváků a víme, že nás poměřují s univerzitami v Curychu, Stuttgartu nebo Edinburghu, říkám si, co tu sakra dělá Brno? Jenže pak si vzpomenu na valašské pořekadlo "kdo sa bojí, s*re v kútě" a prostě do toho jdu. Nápady tam letos byly fakt skvělé: od dětské ilustrované knížky pro budoucí inženýry, přes videomapping s dějinami univerzity až po rozsáhlou kampaň pro zahraniční studenty.

Ten pravý masakr ale přišel až na improvizovaném stánku, kdy jsme s Pavlou Ondruškovou, která má kampaně na VUT na starosti, odpovídaly na zvědavé otázky veřejnosti. V jednom okamžiku se u našeho skromného posteru a stolečku tlačilo skoro patnáct lidí, takže prezentující vs. zájemci o informace asi v poměru 1:7. Téměř všichni, kteří na mezinárodní konferenci dorazili z technických univerzit, kývali, že řeší stejný problém. Někde mají zavedené i interní kvóty pro poměr žen mezi akademickými pracovníky. Ale kde je mají brát, když nejsou ani mezi studenty?

Nejlepší bylo pozorovat reakce lidí při sledování hlavního videa, které jsme opakovaně ve smyčce pouštěly. Obecný smích při scéně, kdy se holka rozchází s klukem v klingonštině (asi nový úřední jazyk Německa). Pak zaražené pohledy v části "mít sex sama se sebou" a pak opět výbuch smíchu při pohledu na mikinu s nápisem "Who needs tits?". Když ale i 50leté Polky nebo Rakušanky s nadhledem ustály odkaz na masturbaci, asi to s tou upjatostí v okolních zemích nebude tak horké.

Tu část u posteru jsme musely absolvovat ve dvou blocích. A další den dopoledne: vyhlášení výsledků. V okamžiku, kdy vás organizátoři nahání, kde jste a že si musíte jít sednout někam do prvních řad, říkáte si, že by z toho alespoň ten bronz mohl být. V tomto okamžiku, kdy se začínáte potit při představě děkovného projevu, který zatím jaksi neexistuje, začnete přes sms zuřivě shánět kolegyni, která se mezitím vydala uklidnit pohledem na řeku Rýn, aby následně cestou na vyhlášení přelézala ploty a zdi, protože se ztratila. Naštěstí doběhla včas, takže už víte, že případné trapné "Thank you, I didn´t expect that..." můžete na pódiu sdílet ve dvou.

Třetí místo jde do Švýcarska, tak doufáte ve stříbro. Druhé místo putuje k obecně obchodně zdatným Polákům, takže je to jasné: buď zlato, nebo nic. Nikdo nechce nic, každý doufá v úspěch navzdory obecnému pořekadlu o tom, jak je cool se jenom zúčastnit (možná jo, kdyby to byla konference na Francouzské riviéře, a ne v průmyslové části Německa). A pak předseda mezinárodní poroty Martin Herrema z britské University of Kent začne mluvit o tom, že první místo získal projekt na podporu žen v technice a vy propadáte euforii. Hlediště nadšeně tleská a hvízdá, ani nevíte jak a už si klepete rukou na pódiu. Ve foyer vám pak pogratulují ostatní české univerzity, které berou vaše vítězství jako vítězství České republiky a vy víte, že celou dobu držely palce. Děkujeme jim za to.

Summa summarum: první místo za nejlepší marketingový počin evropské univerzity je krása. Díky tomu bychom měly jet zadarmo příští rok prezentovat naši kampaň do španělské Sevilly, kde bude jubilejní 30. ročník konference EUPRIO. Ta se totiž každoročně koná v jiném evropském univerzitním městě. Z Mannheimu si odvážím spousty vizitek, pocit dobře odvedené a smysluplné práce a jednu fotku té vodárenské věže, když je to teda ta hlavní turistická atrakce.