Dne 17. listopadu od 9 hodin ráno se v Praze konal oficiální program Studentské komory Rady vysokých škol. Součástí byl pietní akt u Hlávkových kolejí, uctění památky Jana Opletala a Václava Sedláčka u pamětní desky v Žitné ulici a také položení květin u pamětní desky k 17. listopadu na Albertově. Akce byla zorganizovaná, program byl dopředu znám.

Prázdný Albertov v 11:00

Když skupina zástupců univerzit – rektorů, členů akademických senátů a studentů, přišla na Albertov (asi v 11:00), překvapily je zátarasy, které ohraničovaly prostor s pamětní deskou, patrně kvůli nahlášené demonstraci na podporu prezidenta (ve 14:00). U zátarasů stáli kromě policistů zejména členové ochranky prezidenta, kteří (aspoň dle mého pocitu ze záznamů ČT) dost neobratně a neprofesionálně vysvětlovali – napřed že probíhá pyrotechnický průzkum, poté že mají právo nikoho na místo nevpustit, a nakonec že tedy umožní přístup rektorům spolu se zástupci studentů. Nicméně například studentským zástupcům studentů MU přístup povolen nebyl, k desce se v podstatě dostali jen rektoři a několik zástupců SK RVŠ a členové pěveckého sboru.

Uctít památku studenti mohli skoro celý den

Na Albertov se poté zástupci vrátili ještě odpoledne, kdy probíhalo vpouštění „pozvaných“. Policie prováděla prohlídky a pořadatelé vybírali, koho na místo pustí, a koho ne. Metodika byla jednoduchá: nejprve pouštět pokud možno na první pohled zjevné sympatizanty a členy okresních či krajských organizací toho či jiného uskupení. Dál to ovšem známe z médií. Celá jejich akce měla končit okolo půl čtvrté, prostor byl zatarasen zhruba do půl páté. Podle některých znalců časového plánování byl (kromě rána) právě toto onen moment, kdy mohli studenti v klidu uctít památku 17. listopadu a „položit kytičku“. Bohužel v 17 hodin se již měli tito „nastrčení provokatéři“ účastnit další akce, kvůli které je SK RVŠ do Prahy pozvala, a sice předávání Ceny Jana Opletala, které se konalo na Právnické fakultě UK. Pokud se tito studenti měli vrátit zpět do Brna, je jasné, že po skončení akce ve 21 hodin mohli tak akorát běžet na vlak. Není mi jasné, proč když byli tito zástupci pozváni na oficiální program SK RVŠ (jehož součástí byl pietní akt na Albertově), by měli najednou opustit ostatní účastníky a volit jiný termín piety, případně brát ohledy na naprosto amatérské výmluvy na poslední chvíli domýšlené zaskočenými členy ochranky, to vše na Mezinárodní den studentstva.

Náhradní 17. listopad

Po tomto incidentu nastalo velmi rychlé řešení – v neděli si „ukradený“ 17. listopad vezmeme zpět a uspořádáme důstojný pietní akt. To je přesně to, co také 22. listopadu na Albertově proběhlo. Protože akce nebyla v Brně nikým jiným organizovaná, přidal jsem se k zástupcům SKAS MU a studentům Masarykovy univerzity. Pro zájemce z řad brněnských studentů byla zajištěna autobusová doprava, kterou využila zhruba stovka lidí. Na místo jsme dorazili ve 14 hodin, dostali jsme se až k pamětní desce, u které jsme celé shromáždění strávili. Památku našich studentských předchůdců jsme uctili položením květin a rozsvícením svíček. Následovaly projevy rektorů, děkanky FF UK, děkana PřF UK i zástupců studentů, které byly zcela k tématu 17. listopadu, svobody a demokracie, to vše bez vyvolávání strachu a podněcování k nenávisti. Celá akce byla zakončena spontánním zpěvem státní hymny, který začal jeden ze studentů MU. Akce zcela splnila svůj účel. Studenti ukázali, že se dokáží stmelit a dát jasně najevo, že jim záleží na demokratických hodnotách a nenechají si svůj svátek nikým vzít.

Podpora všech brněnských rektorů kromě rektora VUT?

Akci podpořilo 15 rektorů veřejných a státních vysokých škol. Z brněnských univerzit podpořili akci všichni, kromě rektora VUT. Vzhledem k tomu, že akci oficiálně nepodpořil ani žádný z prorektorů, předpokládám, že jejich přístup k těmto událostem je jednotný. Proč vedení VUT v Brně tuto akci také nepodpořilo? Proč není nikde k nalezení žádné oficiální stanovisko? Jak je možné, že se vedení VUT v Brně nepostavilo za studenty a jejich práva? Mají studenti VUT na tuto akci o tolik odlišný názor než ostatní?

Nečinnost nemůže být stanoviskem

Jestli se zástupci studentů MU dokázali během dvou dní domluvit a na podnět z řad studentů tuto akci zorganizovat, pak nezbývá říci buď že mezi studenty VUT opravdu o tuto akci nebyl žádný zájem, nebo nebyli schopni se zorganizovat alespoň ke krátkému vyjádření prostřednictvím svých volených zástupců, ať už z řad studentů či zaměstnanců. Nebo z nějakého důvodu má VUT jako jediné široko daleko předstírat, že se jej to netýká. Nemyslím si, že studenti MU a VUT by byli tak moc rozdílní a nechápali danou situaci velmi podobně. Za poslední týden jsem mluvil s velkým množstvím lidí a drtivá většina se shodne, že jde o upření práv studentům v den jejich vlastního svátku, až symbolické. Rozdíl mezi univerzitami je zřejmě jinde, než ve studentech. Rozdíl asi bude v nahlížení na studenty nebo v přístupu studentských zástupců k jejich kolegům, které mají zastupovat.

Dne 17. listopadu 1989 mi bylo přesně 8 měsíců. O několik týdnů později se ukázalo, že svůj život budu moci prožít ve svobodné zemi. O 3 roky později již bylo jasné, že svůj život prožiji jako občan jen v asi dvoutřetinové části své rodné země. Teď, o 26 let později vím, že nejsem schopen jen nečinně přihlížet událostem minulých dní. Událostem, kterými se jejich aktéři zpočátku nenápadně, ale poslední dobou až nebezpečně nápadně pokoušejí omezit naše práva a vzít nám naši svobodu.

Ať žije demokracie, ať žije svoboda!

Vstoupit do fotogalerie

Pozn. red.: Autorovi článku bylo odesláno vyjádření rektora VUT v Brně k této události.