Zápisník

11. května 2016
Jaroslav List

Jak jsme vyhráli EBEC Central

Soutěž EBEC neboli European BEST Engineering Competition je každoroční soutěž pro studenty technických vysokých škol, organizovaná studentskou organizací BEST neboli Board of European Students of Technology (potrpí si na zkratky). Jednotlivé týmy mezi sebou soupeří ve dvou kategoriích – Case study a Team design.

Jsme tým 42 ve složení: Jaroslav List – team leader, Miroslav Rebej – woodcutter, David Hruboš – skeptik a Jan Fabig – cardboardcutter. Všichni jsme studenti třetího ročníku FSI. Proč 42? Protože je to odpověď na základní otázku a vůbec... Zúčastnili jsme se soutěže EBEC na strojní fakultě VUT v kategorii Team design. Postupně jsme vyhrávali jednotlivá kola – předkolo, fakultní kolo, školní kolo a regionální kolo. Výhrou regionálního kola EBEC Central, jsme získali možnost poměřit síly s nejlepšími týmy z Evropy první srpnový týden v Bělehradě.

7:30 – Je brzy ráno úterý 19. dubna a náš tým spolu s týmy z Košic, Bratislavy, Budapešti, Veszprému a Prahy se po vydatné snídani přesouvá směrem k Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií. Před námi je 24 hodin práce na zadání, které bude objasněno až na místě. Panuje přátelská atmosféra, avšak na všech jde vidět mírné napětí.

8:30 – Po krátkém zahájení a odhalení zadání je na čase pustit se do práce. Náš úkol je postavit z materiálu, který nám leží na stole (pár krabic, vlnitá lepenka, špejle, tavící pistole, několik dřívek, kousek drátu a provázek) horskou dráhu pro pingpongový míček naplněný vodou. Jako v každém kole se nejprve posadíme a rozebereme zadání. Po půl hodině diskutování máme již poměrně (ne)jasnou představu, jak bude dráha vypadat a na co se máme při stavbě zaměřit pro získání maxima bodů.

Tým 42 při soutěži EBEC Central | Autor: archiv Jaroslava Lista

12:00 – Po několika hodinách frustrace se nám konečně daří zprovoznit první funkční překážku, kterou je velký loop. Není to ovšem tak zlé, jak píšu. Mezitím co Honza a Mira dolaďovali loop, Já s Davidem jsme zatím vytvořili nájezdovou dráhu a taky světlo světa spatřily mechanismy pro spouštění jednotlivých míčků. Při vymýšlení mechanismů jsme přišli s myšlenkou vytvořit dráhu na motiv stroje času. Padl i odvážný návrh napojit na hřídel výtahu ručičku hodin, která po spuštění výtahu půjde proti proudu času. Při cestě pro redbull a obhlédnutí konkurence vidím, že máme oproti ostatním týmům nepatrný náskok. Ovšem je před námi stále 20 hodin práce.

20:00 – Jsme po večeři. Prací jsme strávili už 12 hodin. Na všech se začínají objevovat známky únavy, se kterou se Honza, Mira a David rozhodli bojovat sprchou. Já zvolil redbull a ladím některé nedokonalé aspekty stavby. Po navrácení zbytku týmu se pouštíme z plných sil opět do práce. Dílo začíná dostávat tvar.

24:00 – Všechny týmy již mají funkční prototypy a kuličky se koulí a skáčou všude po podlaze. Bohužel nastává kritický bod pro jednoho člena týmu – mě. Zbytek týmu pro boj s únavou zvolil očividně lepší zbraň. Strategicky si jdu na pár hodin zdřímnout na koleje – nabrat nové síly a svěží nápady. Zbytek týmu již s jasnou představou věnuje veškeré úsilí dokončení stavby.

Studenti museli zkontruovat kartonovou horskou dráhu | Autor: archiv Jaroslava Lista

6:00 – Vítají mě lehce vyčítavé pohledy kolegů, neboť z pár hodin se vyklubalo 6. David, Honza a Mira mi v rychlosti vysvětlují, jak vypadá situace. Některé týmy práci už dávno vzdaly. Avšak pro nás je soutěž stále v plném proudu a není času nazbyt. Stále je co vylepšovat.

9:00 – Konec práce. Uběhlo dlouhých 24 hodin. Podařilo se nám dokončit celou dráhu, na které jsme vybudovali celkem 20 překážek. Je čas si jít pořádně odpočinout před velkým finále.

16:30 – Podle visaček, co máme všichni na krku, je čas na prezentaci výsledků před odbornou porotou a ohodnocení snažení všech týmů. Všichni mají postaveny parádní dráhy. Je zajímavé, že každý tým stavěl úplně jinak a každý tým byl originální. Nejvíce se mi líbí dráha týmu z Budapešti – postavili dráhu ve stylu hradu, který hlídá brněnský drak.

18:00 – Už je rozhodnuto. Jako první se vyhlašuje kategorie Case study. Pro diplom za první místo a možnost zúčastnit se finálového kola v Srbsku vyhrává tým z Budapešti. Následuje vyhlášení i naší kategorie. Nic není do posledního momentu jasné, protože všechny týmy předvedly velmi pěkné a propracované dráhy. Třetí místo obsadili studenti z Budapešti. Druhý se umístil tým z Košic. A nakonec se dostalo i na nás.

V srbském Bělehradě se tým z VUT utká v absolutním finále s těmi nejlepšími | Autor: archiv Jaroslava Lista

Tímto chci poděkovat všem zúčastněným soutěžícím a hlavně organizátorům, kteří odvedli obrovský kus práce. Prosím držte nám o prázdninách palce, ať pro VUT vybojujeme co nejlepší umístění na této soutěži.

Jaroslav List
člen týmu 42 a student FSI
Jsem student Fakulty strojního inženýrství, kde studuji základy strojního inženýrství. Jsem výborný jedlík, průměrný student a podprůměrný chodec. Rád se účastním různých soutěží – naposledy EBEC, ve které jsme s mým týmem zaznamenali nečekané úspěchy. Taky rád cestuji. Ve volném čase sleduji filmy, hraji na klavír a snažím se sportovat.

TémataEBEC BEST Brno Studentská soutěž