Téma
VivaTech! VUT má nové fanfáry. Autora inspirovala energičnost a fyzikální nabitost univerzitních oborů
Na Slavnostním akademickém shromáždění ke svému 125. výročí dostala univerzita speciální dárek – nové slavnostní fanfáry v provedení žesťového kvintetu Janáčkovy akademie múzických umění Brno. Autor Roman Veverka, který vyhrál v soutěži vyhlášené VUT před začátkem jubilejního roku, přiblížil v následujícím rozhovoru okolnosti jejich vzniku.
Jak byste nové fanfáry VivaTech popsal?
Těžko popisovat hudbu slovy, ale mám-li se pokusit, tak mi šlo o jiskru, které jsem se snažil dosáhnout motivy s většími intervalovými skoky, v polyfonii disonantními střety hlasů a rychlým harmonickým vývojem.
Zohledňoval jste během práce na fanfárách, že jsou určeny pro technickou univerzitu?
Kromě názvu VivaTech, který mi připadá výrazně rytmický, mě možná pocit, že tvořím pro VUT, nutil držet linii kompozice v co největší energičnosti, tedy aby vyjadřoval tu doslova fyzikální nabitost všech oborů, které se na VUT studují. Sám mám velmi pozitivní vztah k těmto tématům, laicky s velkým zájmem čtu knihy a poslouchám přednášky nebo podcasty o vývoji poznání vesmíru, složení hmoty, nových technologiích a samozřejmě jsem velký obdivovatel architektury. Nevím, jaký to mělo vliv, každopádně spojení s VUT mě naplňovalo vědomím velké pocty.
Pro jaké nástroje jsou fanfáry vytvořeny a v jakých alternativách je lze hrát?
Zadání soutěže žádalo žesťový kvintet, tedy ideální těleso pro zastoupení všech základních hlasů harmonického spektra a možnost co nejsvobodněji s vývojem hlasů pracovat. Alternativně jsou pak fanfáry upraveny pro klavír, popřípadě varhany.
Co Vás motivovalo k přihlášení do soutěže a k vytvoření fanfár?
Byly to velmi přesně popsané parametry, tedy dramaturgie a formy každé z fanfár, které přímo vybízely k hudebnímu ztvárnění. Samozřejmě také finanční odměna, jenž potvrzovala váhu celé soutěže.
Měl jste se skládáním fanfár nějakou předchozí zkušenost?
Ano, vytvořil jsem několik různých znělek a fanfár. Jde o velmi vděčnou formu, kdy na malé ploše koncentrujete jak výrazný motiv, tak i velmi progresivní harmonii. Navíc jakožto studovaný hráč na trombon mám velmi blízko ke zvuku žesťového kvintetu, což je základní a nejobvyklejší těleso, pro které jsou fanfáry psány.
Kolik času jste skládání fanfár pro VUT věnoval?
V době, kdy jsem s prvními motivy pro fanfáry začal, jsem pracoval na jiném projektu. Tedy jsem asi měsíc k tvorbě fanfár VUT odskakoval a skicoval si motivy, strukturu a harmonie. Samotné zpracování a instrumentace pak zabrala asi tři dny velmi intenzivní práce, která vyvrcholila probdělou nocí těsně před termínem odevzdání.
Dovolím si malou odbočku – samotná kompozice totiž většinou jde, jak se říká, od ruky, ale následná instrumentace a pak vypsání všech těch notiček do partitur a partů je opravdu jakási řemeslná rutina, která však zabere obrovské množství času a fyzické energie. O to větší obdiv má pak člověk ke všem těm velkým i menším mistrům, kteří ručně notu po notě své symfonie, opery, koncerty zapsali. Vždyť jen kdyby měl člověk tato díla takto znovu opisovat, stálo by to neskutečné úsilí.
Jak jste si užil živé provedení fanfár v Městském divadle Brno na Slavnostním akademickém shromáždění VUT?
Bylo skvělé slyšet fanfáry VUT v podání brněnských žesťařů, kteří mají specifický zvuk, cit pro frázování, tón, či jak popsat jakéhosi zvukového genia loci. Studoval jsem roky mezi nimi a vnímal všechny tyto vlivy. Například jejich pojetí Janáčkovy Sinfonietty nemá pro mě konkurenci. Bylo ctí slyšet podobné jiskry i v nových fanfárách pro VUT.
Děkujeme za rozhovor.
(kub)
Neznámý dárce zanechal na recepci VUT vzácnost – ručně psaná skripta z počátků brněnské techniky
Budou stroje navrhovat stroje? Otázkou není, jestli k tomu dojde, ale kdy – říká Martin Hartl z FSI VUT
Po stopách neviditelného aneb Elektronová mikroskopie v Brně