„Plasty tu budou stále, jen je třeba se k nim jinak chovat,“ říká profesorka Adriána Kovalčík, která se naučila čelit výzvám

Vědeckou kariéru během studia neplánovala, ale několik zásadních životních výzev ji dovedlo až ke dni, kdy byla letos navržena vědeckou radou VUT na jmenování profesorkou. Adriána Kovalčík má za sebou zajímavou vědeckou pouť, na které ji poháněl zájem o biodegradabilní polymery. Jejím zatím posledním zastavením je Ústav chemie potravin a biotechnologií na Fakultě chemické VUT, které se snad stane i zastavením konečným.

Adriána Kovalčík pochází ze slovenské vesnice Skalité na česko-slovensko-polském trojmezí a za důležité pro svou kariéru považuje, že vyrůstala v multikulturním prostředí a rodiče ji vychovali k toleranci. Chemii měla ráda od základní školy, ale poté, co vystudovala na farmaceutickou laborantku, nastoupila do zaměstnání ve farmaceutické firmě a vyšší ambice neměla. Když ale sledovala sebevědomé vysokoškoláky, kteří do firmy přicházeli, aniž znali něco z praxe, odhodlala se ke studiu chemie na Fakultě průmyslových technologií v Púchově Trenčianské univerzity Alexandra Dubčeka.

Diplomovou práci zaměřenou na polymery úspěšně vyřešila na Ústavu polymerů Slovenské akademie věd v Bratislavě. „Tam jsem si uvědomila, jak zajímavý může výzkum být a že bych tam chtěla pracovat. Pokračovala jsem tedy ve vědecké kariéře a v roce 2005 jsem si udělala doktorát v oboru Makromolekulární chemie na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě. Abych však mohla nadále pracovat na Slovenské akademii věd, musela jsem na půl roku do zahraničí. To byla další důležitá výzva. Asi po roce jsem odjela na šestiměsíční stáž do Francie, na Université Blaise-Pascal v Clermont-Ferrand, kde jsem se zabývala modifikacemi biologicky rozložitelných polyesterů anorganickým nanoplnivem,“ vzpomíná vědkyně na svůj první zahraniční pobyt.

Mezitím přišla nabídka tříleté post-doc pozice z vídeňské BOKU (Universität für Bodenkultur Wien) a Adriána Kovalčík ji přijala. Zde prohlubovala své zkušenosti v oblasti modifikace biodegradabilních polymerů. Dělala kompozice s dřevní moučkou jako plnivem a pracovala na zlepšování mechanických vlastností biopolyesterů. Důležité pro ni bylo i to, že zde zahájila pedagogickou činnost. „Ve výzkumu a pedagogické činnosti jsem pak pokračovala i v Grazu. Další výzvou, kterou jsem si chtěla vyzkoušet, bylo zvládnout přijímací pohovor v němčině. V té době na Graz University of Technology hledali odborného asistenta na Institute for Chemistry and Technology of Materials. Bylo to na šest let, s možností habilitace, a i když jsem s tím vlastně nepočítala, po čase mi zavolali, že z osmi uchazečů vybrali právě mě,“ říká Kovalčík.

V Grazu se jí naskytly skvělé možnosti, mohla pracovat na špičkových přístrojích, v moderně vybavených laboratořích a s výjimečnými lidmi. Ve výzkumu se zaměřila na syntézu a modifikaci biologicky rozložitelných polyesterů. „Začala jsem syntetizovat biodegradabilní polyestery, to jsem do té doby neuměla, potom je charakterizovat a dokázala jsem vytvořit biodegradovatelné kompozity s vylepšenými termomechanickými vlastnostmi.“ Navíc byla vybrána do ročního vzdělávacího cyklu pro vědkyně, který každoročně absolvuje jen 12 žen z celého Rakouska. „Cyklus nabízí sérii kurzů zaměřených na to, aby ženy dovedly ocenit vlastní kvality, byly průbojnější, a tedy srovnatelně úspěšné s muži. Moc mi to dalo, i když jsem nikdy od rakouských mužů nepocítila přezíravost nebo despekt, ani jako žena, ani jako cizinka,“ zdůrazňuje chemička.

V listopadu 2015 se jako čtvrtá žena v historii fakulty habilitovala v oblasti makromolekulární chemie a technologie a etablovala se jako uznávaná výzkumnice v oblasti biopolymerů a jejich zpracování. Věděla, že na univerzitě zůstat nemůže, ale z Rakouska už odejít nechtěla, a tak v únoru 2016 nastoupila jako klíčová výzkumnice ve firmě Wood K plus v Linci. A začala se trochu nudit. „Už jsem jen využívala, co jsem se naučila. Měla jsem pocit, že se nemám kam posouvat, a také mi chyběli studenti,“ přiznává Adriána Kovalčík. Když se pak na internetu dočetla o Ivaně Márové z Fakulty chemické VUT a jejím výzkumu v oblasti biodegradabilních polyhydroxyalkanoátů (PHA), rozhodla se ji oslovit. „Jako polymerní chemik jsem uměla vytvořit polymerní směsi a kompozity, ale vůbec jsem nechápala, že nějaké mikroorganismy dokážou vytvořit biodegradabilní plasty, a chtěla jsem se to naučit,“ objasňuje vědkyně pozadí své cesty na VUT.

V rámci programu SoMoPro podala projekt z oblasti cirkulární ekonomie, s kterým byla spojena možnost pracovat tři roky v týmu Ivany Márové. „K mé velké radosti byl projekt i přes vysokou mezinárodní konkurenci vybrán k financování. Díky kolegům v týmu prof. Márové jsem se postupně naučila biotechnologické postupy a práci s průmyslovými mikroorganismy a časem jsme dosáhli velmi zajímavých výsledků. Na oplátku jsem brněnským kolegům zprostředkovala kontakty s prestižními zahraničními vědci, díky nimž se nám na fakultě podařilo získat několik projektů i studentských stáží v rámci Erasmu,“ líčí vědkyně. V třetím roce řešení projektu navíc dostala možnost zapojit se do výuky. Během několika let dokázala stabilizovat vlastní výzkumný tým zaměřený na oblast makromolekulární chemie a biopolymerů. Když jí potom na Ústavu chemie potravin a biotechnologií nabídli stálou pozici docentky s možností zavést nové předměty, s radostí přijala.

Adriána Kovalčík se tak stala součástí vědeckého týmu, který se už léta podílí na výzkumu v duchu cirkulární ekonomiky. „Celá Evropa se dnes soustřeďuje na to, aby se vyžívaly odpadní látky, ať už ze zemědělské produkce, potravinářského nebo papírenského průmyslu, a ideálně, aby firmy myslely už ve výrobě na to, jak by mohly odpad dále zpracovat,“ říká profesorka. Ve vlastním výzkumu ji napadlo využít kromě kávové sedliny, s kterou už v Brně pracovali dříve, i odpad z vinařství a aktuálně se zabývá biotechnologickou produkcí bakteriální celulózy. Navázala na svou dřívější spolupráci v polském Štětíně, obnovila kontakty a uzavřela smlouvu o spolupráci v rámci programu Erasmus+. Díky ní již vycestoval do Štětína první doktorand a tým ambiciózní chemičky se těší na další spolupráci. Svou činnost vědeckou a pedagogickou propojuje nově i s funkcí proděkanky pro magisterské a doktorské studium, která jí byla svěřena.

Na otázku, jaká je budoucnost plastů, Adriána Kovalčík odpovídá: „Plasty tu budou stále a je to tak v pořádku, protože bez nich by průmyslová revoluce nikdy nedošla tak daleko. Své místo mají plasty konvenční bez možnosti biodegradace, případně recyklovatelné, ale i plasty.“ A tak v současné době čelí Adriána Kovalčík prozatím poslední v řadě svých životních výzev, možná té největší. Pokračuje v hledání a testování strategií a postupů vhodných ke zpracování, valorizaci i minimalizaci plastových odpadů. „Plasty jsou dobré, jen je třeba se k nim jinak chovat, abychom negenerovali odpad, s nímž si budoucí generace nebude vědět rady,“ uzavírá profesorka.

Témata

Související články:
Odvážná inovace v recyklaci: Výzkumník Silvestr Figalla mění odpadní kaly na cennou surovinu
Nové generaci bakteriálních hnojiv se věnuje oceněný projekt Brno Ph.D. Talent Martina Súkeníka
Jak recyklovat tabákové náplně zjišťují vědci z FCH VUT
Kudy z doby plastové? Řešení není jednoduché ani jednoznačné, říká Stanislav Obruča z FCH VUT
Jak určit znečištění ovzduší pouhým okem kamery řeší odborníci z VUT