Metodika pásového střídání plodin vznikla přibližně před 100 lety v USA. Přestože jde o náročný způsob organizace protierozní ochrany, rozšířila se postupně do celého světa. S příchodem klimatických změn nabízí ochranu půdy při přívalových deštích, protože výrazně zvyšuje retenční schopnost krajiny a umožňuje zadržování vody v krajině.

„Spadnou-li srážky na nechráněnou půdu, tak přibližně ze 70 % odtečou. Pokud však srážky spadnou na plochu, kde je uplatněna naše metoda, velké procento vody se vsákne v dané lokalitě,“ vysvětluje Miroslav Dumbrovský z Ústavu vodního hospodářství krajiny na FAST VUT, který na vývoji metody v rámci projektu TAČR spolupracoval s Bořivojem Šarapatkou.

Vodní erozí je v Česku ohrožena více než polovina zemědělské půdy. Podstatou metodiky je využití ochranného účinku konkrétních typů rostlin. „V úzkých pásech se střídají plodiny chráněné s nízkým protierozním účinkem – jako jsou okopaniny, kukuřice či řepka, s pásy ochranných plodin s vysokým protierozním účinkem – jako jsou travní porosty, hustě seté obilniny či luskoviny. Důležité je zakládání těchto pásů ve směru, který kopíruje vrstevnice,“ dodává Dumbrovský.

Pásové střídání plodin je výhodné především pro svažité terény, které jsou vodní erozí půdy ohroženy nejvíce. „U přívalových srážek voda odtékající ze svahů, nabírá rychlost, eroduje půdu a transportuje ji často do nádrží či vodních toků. Škody jsou nejen ekologické, ale i ekonomické – cena ztracené ornice může činit až 40 tisíc Kč z hektaru za rok. Půda zadržená v nádržích a vodních tocích se pak musí těžit, což vytváří další náklady. Jenom v brněnské přehradě je asi 4,5 milionu kubíků sedimentu,“ popisuje výzkumník.

Zatímco odborníci z FAST VUT se během čtyřletého projektu soustředili na vodohospodářské a technologické výzvy aplikace metody, tým z Palackého univerzity zkoumal vliv pásového střídání plodin na biodiverzitu.

„Ukázalo se, že tato protierozní technologie výrazně podporuje makrobiotiku. Zvyšuje nejen množství zvěře či hmyzu v krajině, ale významným způsobem navyšuje i diverzitu půdního edafonu – množství bakterií, hub a řas, které zvyšují retenční schopnost půdy,“ upřesňuje Dumbrovský. Navíc snižuje riziko šíření požárů v období sklizně.

Úspěšné zavedení technologie vyžaduje vyškoleného odborníka, který navrhne pozemek vhodný pro vrstevnicové obdělávání půdy. Vyhodnotí odtokové poměry – vypočítá základní charakteristiky přímého odtoku, tedy odkud voda teče a v jakém množství.

„Celé to začíná navržením směrové trajektorie, podle které se potom vymezují jednotlivé pásy. Systém spočívá v navržení ochranných a chráněných pásů, jejichž požadovaná šířka a parametry se počítají právě podle našeho metodického návodu,“ dodává.

Pásy plodin s různým protierozním účinkem se střídají tak, aby při intenzivním dešti došlo k zachycení vody stékající z chráněného pásu a vsáknutí v ochranném pásu. Jednotlivé pásy mají přibližně stejnou šířku – okolo 20 až 40 metrů. Šířka pásu by měla odpovídat násobku záběru zemědělské techniky, aby bylo umožněno efektivní obdělávání půdy.

Pásové střídání plodin navíc snižuje přehřívání pozemku a zlepšuje tak produktivitu a klima pěstovaných rostlin. Užší šíře pásů také zamezuje shlukování černé zvěře, která způsobuje poškozování plodin a je i predátorem drobnějších zvířat. U velkých lánů dochází k likvidaci zvěře zemědělskou technikou. Pokud je však pole rozděleno na pásy a zemědělská technologie se pohybuje pouze jedním pásem, má zvěř šanci se přemístit do vedlejšího pásu, který jí poskytne ochranu.

Technologii výzkumníci nejprve testovali na území o rozsahu 300 hektarů, aktuálně je pásové střídání plodin uplatněno na téměř 2 tisících hektarech na Vyškovsku.

Certifikovaná metodika vznikla s podporou Technologické agentury ČR a Ministerstva životního prostředí v rámci programu Prostředí pro život. Sloužit bude jako vodítko pro organizační změny v protierozní ochraně a k dispozici ji získá i Státní pozemkový úřad, který technologii zpřístupní zpracovatelům návrhů pozemkových úprav či majitelům zemědělské půdy.


(mar)