Chytrý obal, který vám signalizuje, jestli daný produkt skladujete podle doporučení výrobce, už brzy bude možná běžnou součástí našeho života. Právě na takovém projektu totiž pracuje výzkumný tým pod vedením Michala Veselého z Fakulty chemické. Do konce roku by měly být testy hotové a vše připravené na výrobní zkoušky u průmyslového partnera.
Současnému výzkumu předcházela práce na tzv. barevných hodinách, které uživatelům signalizují, jak dlouho mohou pobývat na slunci bez většího rizika. Nyní vědci využívají stejný princip, tzv. dozimetr (přístroj na měření ionizujícího nebo jiného záření, pozn. red.), pro jinou aplikaci. „Momentálně spolupracujeme s jednou firmou na projektu tzv. smart packing, kdy bude možné do obalového materiálu integrovat fotochemický polovodič, který je citlivý na UV záření. Vše je přitom zhotovené pomocí tisku, což je výhoda, protože takové obaly lze pak vyrábět levně a ve větším množství,“ upozornil další člen vývojového týmu Petr Dzik.
Princip dozimetru využili vědci i u tzv. barevných hodin | Autor: archiv Petra Dzika Obaly s touto technologií jsou schopné si monitorovat skladovací podmínky a u produktů citlivých na světlo pak dokážou upozornit uživatele na nesprávné skladování a předejít tak jeho poškození. „Pro kontrolu skladovacích podmínek používáme podobné chemické principy jako v našich možná známějších dozimetrech určených pro použití v muzeích a galeriích,“ doplnil výzkumník. „Momentálně jsme ve fázi zkoušek a připravujeme různé varianty s odlišnou citlivostí. Je totiž rozdíl mezi intenzitou slunečního záření ve venkovních a vnitřních podmínkách.“ Do konce roku by pak měly být testy hotové.
V současné době tým myšlenku dále rozvíjí a v rámci řešených projektů probíhá výzkum tištěných senzorů různých fyzikálních veličin s elektronickým výstupem. Studium různých fotochemických materiálů se vědcům v poslední době výrazně urychlilo díky spolupráci s Jihomoravským inovačním centrem (JIC) a jejich FabLabem, kde mají speciální laserovou řezačku. Pro řadu výzkumů totiž potřebují připravovat vzorky polovodičů nanesené na transparentním vodivém substrátu, aby se na ně dalo svítit z různých stran. Běžně se k tomu využívají skla potažená elektricky vodivou vrstvou, což je nejčastěji směsný oxid india a cínu. „V rámci jednoho sklíčka ale často potřebujeme oddělit několik menších ploch, abychom mohli nanést více vzorků. Dříve jsme to dělali leptáním, pak jsme zjistili, že by to šlo provést pomocí laseru, a vyzkoušeli jsme ten, který mají na JICu, což se osvědčilo a významně nám to urychlilo práci,“ vysvětlil Dzik. Technologie se jim zalíbila natolik, že podobný laser brzy přibude i do vybavení tamní laboratoře.
