Bolesti zad by se bez nadsázky daly nazvat nejrozšířenější civilizační chorobou. Podle aktuálních výzkumů mohou být za nespecifickou bolestí spodních zad málo používané nebo naopak přetížené fascie. Tyto blanité obaly svalů studuje doktorandka Alexandra Streďanská, která se věnuje biotribologii.
„Fascie je tkáň oddělující například sval od tuku nebo jednotlivé vrstvy svalu od sebe a pomáhá nám se bezbolestně hýbat. Nicméně tím, že dnes má řada lidí sedavé zaměstnání, jsou leniví nebo naopak cvičí až příliš, vedou oba tyto extrémy u fascií k patologickým změnám a potenciálně jsou příčinou nespecifické bolesti spodních zad,“ vysvětluje Streďanská.
Na střední škole se věnovala biologii a chemii, na vysoké vyměnila vědy přírodní za ty technické. Když si později vybírala zaměření doktorátu, rozhodla se obě vášně spojit a zvolila takzvanou biotribologii. Obor na pomezí techniky, medicíny a biologie ji uchvátil.
V laboratoři poslední dobou studuje právě zmíněné fascie, které jsou složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. „Mají několik vrstev a mezi nimi kyselinu hyaluronovou, kterou si tělo samo vyrábí, konkrétně fascie jsou pokryty buňkami, které kyselinu vytvářejí. Pokud je ovšem fascie nějak poškozená, třeba nedostatkem nebo nadbytkem pohybu, nebo je kyselina hyaluronová přítomná v nevhodné podobě, například v neoptimální koncentraci nebo molekulové hmotnosti, nastává pro pacienta problém,“ popisuje Streďanská.
Otázkou je, jak vůbec procesy tření a mazání ve fasciích zkoumat. Odpověď hledala Streďanská během tří let výzkumu a zdá se, že našla. „Nejprve jsme analyzovali samotný biologický problém, tedy jak fascie v lidském těle fungují, jaké plochy na sebe působí, jak se vůči sobě hýbou… Velkou výzvou bylo hledání co nejvěrnějšího umělého materiálu, který by byl vhodný pro experimenty a simulace. Všechny zkoušené materiály, od základního technického silikonu po velmi high-tech materiály, jsme porovnávali s králičími fasciemi. Směřujeme ale k využití umělých materiálů, které se na rozdíl od zvířecích tak rychle nekazí, a samozřejmě velkou roli hraje i etika výzkumu,“ podotýká Streďanská s tím, že vhodnou kombinaci umělého materiálu simulujícího fascii a sval se podařilo nalézt.
„Ve chvíli, kdy jsme byli spokojeni s konfigurací experimentu, začali jsme zkoušet a měřit chování „umělé fascie“ s různými roztoky a deriváty kyseliny hyaluronové. Jde nám hlavně o chování roztoku mezi fasciemi, cílem je přijít na optimální složení, které by snižovalo tření a tím lidem ulevilo od bolesti. Roztok by mohl být aplikován injekcí za pomoci ultrazvuku do vrstev fascie a tím ji znovu rozpohybovat,“ dodává Streďanská a jedním dechem doplňuje, že takový preparát musí samozřejmě projít klinickými studiemi a získat potřebná schválení.
Kyselina hyaluronová v těle pracuje jako dokonalé mazivo.
Na výzkumu Streďanská spolupracovala nejen s kolegy z biotribologické skupiny, ale také s firmou Contipro, která výzkumný projekt vedla. Tato tuzemská biotechnologická společnost patří mezi světové lídry ve výzkumu i výrobě kyseliny hyaluronové. Motivace k výzkumu v oblasti fascií je jasná: zdravotní problémy se zády trápí velké množství lidí, pacientů navíc neustále přibývá. „Nese to sebou socioekonomické problémy jako je dlouhodobá a nákladná léčba, snížená kvalita života a vyloučení z kolektivu, zhoršená šance na pracovní uplatnění,“ vyjmenovává Streďanská.
Mladá výzkumnice se v rámci doktorátu dostala do prostředí, kde kromě znalostí z techniky potřebuje nahlédnout i do medicíny nebo biologie. „Rozsáhlou rešerši děláme hlavně na začátku nového tématu, kdy je potřeba nastudovat, jak které mechanismy v těle fungují a co by mohlo ovlivňovat naše experimenty, které chceme samozřejmě co nejreálnější,“ říká Streďanská, která měla možnost konzultovat svůj výzkum i s odborníky ze zmíněné firmy Contipro, kde byla i na stáži.
Výzkumná skupina Biotribologie | Autor: Jan Prokopius, VUT
Sama pro sebe si z výzkumu odnesla poučení, že sedavá práce je riziko, které není radno podceňovat. „Bohužel i práce na doktorátu je poměrně sedavá, takže se snažím se aspoň jednou za hodinu zvednout a udělat pár kroků. Dobrá je taky metoda rolování fascií pomocí pěnového válce, kdy se fascie krásně uvolní, to je fantastická věc,“ doporučuje Streďanská.
Výzkumný projekt, v rámci něhož fascie zkoumala, nedávno skončil, Streďanská ale na tématu pracuje dál. „Contipru se povedlo najít optimální vlastnosti roztoku pro mazání fascií, který jsme v rámci výzkumu tribologicky testovali. Nyní už firma provádí klinické studie a zatím se zdá, že úspěšně,” chválí si Streďanská, která by ráda zůstala na vědecké dráze i po získání doktorátu. „Kyselina hyaluronová v těle pracuje jako dokonalé mazivo. A existuje ještě řada metod pro analýzu tření a mazání fascií, které jsme zatím nezkusili,“ těší se Streďanská.
