Využil jsem příležitost. První dva roky doktorského studia jsem studoval a pracoval v Brně na Ústavu biomedicínského inženýrství pod vedením mého školitele, pana profesora Jiřího Holčíka. Až na třetí a finální rok se mi podařilo získat britské vládní Chevening stipendium a studovat na Merton College oxfordské univerzity.

Zabýval jsem se teorií deterministického chaosu a její aplikací na biomedicínská data. Matematici zjistili a fyzici ověřili, že deterministická, jasně daná soustava diferenciálních rovnic dokáže vykazovat výsledné chování, které je v některých případech nepředpověditelné a chová se chaoticky. To spojení jasně definovaného systému s velkou citlivostí na počáteční podmínky a chaotického chování se dalo využít i pro jiný pohled na biomedicínská data, a to bylo součástí mé práce na EKG datech a datech srdečního rytmu. Zjistili jsme, že zdravé srdce má více variability systému a srdeční rytmus často běží v chaotickém režimu, možná aby nás připravil na náhlé změny v reakci na prostředí. Při různých onemocněních stačilo méně parametrů k popsání srdečního rytmu a srdce už se chovalo pouze kvaziperiodicky nebo periodicky, ať už člověk usilovně pracoval nebo odpočíval.

Techniky analýzy dat ze své disertační práce jsem jako postdoc uplatňoval na datech z telekomunikační sítě v průmyslovém výzkumu, který jsem na Univerzitě v Yorku a ve Fields Institutu v Torontu dělal pro společnost Nortel Networks. A jak je běžné, výsledky svého výzkumu jsem prezentoval na univerzitách ve Waterloo, na Univerzitě British Columbia ve Vancouveru a ve Fields Institutu v Torontu. Některé výsledky společnost patentovala ve Spojených státech.

Mně nejvíc vyhovuje anglosaský model, kdy je velký důraz kladen na samostatnou práci studenta. Navíc studenti díky pravidelným setkáním s pedagogy formou tutoriálů mají možnost si ověřit, jestli jsou jejich pokroky ve vzdělání dostatečné, jestli směřují správným směrem, případně se zeptat na to, čemu nerozumí. Způsob výuky a studia se stejně od mých dob jak v České republice, tak ve Spojeném království změnil, takže víc hodnotit bych si nedovolil.

Co třeba chybí českému vysokému školství, nebo naopak je v českém vysokém školství něco, z čeho by si mohli vzít příklad v zahraničí?

V České republice máme spoustu mladých talentovaných studentů a vědců, kteří svými skvělými nápady vítězí na různých mezinárodních olympiádách a soutěžích. Myslím si, že věda a inovace mají v této zemi velký růstový potenciál a vidím, jak se celkově situace zlepšuje. K tomu, co bychom ještě potřebovali: Když se podívám na rozpočty špičkových amerických univerzit, některé jsou vyšší než celkové výdaje České republiky na vědu a výzkum. Rozhodně si myslím, že českému vysokému školství chybí peníze. Dál si myslím, že mu chybí právní stabilita a předvídatelnost prostředí. A taky podle mě chybí prostor pro mladé a začínající vědce, jsou příliš složité žádosti o granty a vykazování výsledků. Vědec dnes stěží hledá čas na to, aby mohl bez vyrušování pracovat a hluboce se soustředit. A bez intenzivní práce se špičkový vědecký výsledek nedostaví.

Bylo to něco úplně jiného. V byznysu jsou hlavním ukazatelem výsledku vydělané peníze. Bavilo mě učit se nové věci, komunikovat se zákazníky a hledat technologická řešení pro jejich výrobu. Samotné vydělávání peněz mě ale neuspokojovalo a po čase jsem odešel do prostředí, kde bych spojil své znalosti vědeckého prostředí jak v České republice, tak ve Velké Británii a začal jsem působit ve vědecké diplomacii, kde jsem dodnes.

Našel jsem inzerát v otevřeném výběrovém řízení, prošel dvěma koly konkurzu a byl jsem vybrán. Stejně tomu bylo i při žádosti o stipendium do Oxfordu a při výběru na postdoktorskou pozici na Univerzitě v Yorku.

Velvyslanectví už dnes nemají pouze kariérní diplomaty, ale i odborníky v mnoha oblastech mezinárodní spolupráce a já jsem u nás na britském velvyslanectví ten přes vědu a inovace. Britská vědecká síť má po celém světě ve 30 zemích asi 90 vědeckých diplomatů jako jsem já a naše práce je strategická. Mezi hlavní aktivity patří poskytovat do Spojeného království zprávy o stavu vědy a inovací v České republice, rozvíjet spolupráci mezi českými a britskými týmy, organizovat konference, semináře a společná jednání vědeckých zástupců obou zemí. Mezi mé úkoly také patří popularizovat britskou vědu v České republice a českou vědu ve Spojeném království. Od října 2017 jsem povýšil, patřím mezi čtyři regionální manažery naší sítě v Evropě a mám na starosti celý region střední a východní Evropy od Polska přes Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko až po Slovinsko a Chorvatsko. No a samozřejmě důležité je i budování bilaterálních vztahů po brexitu. Britský ministr pro vědu Jo Johnson několikrát potvrdil, že britská vláda uhradí všechny britské náklady projektů v evropském programu Horizon 2020, které budou zaslány do Bruselu k termínu brexitu a později projdou hodnocením a budou financovány, tedy ty náklady, které budou britské a po termínu brexitu (29. března 2019 ve 23:00). Británie opouští Evropskou unii, ale rozhodně ne Evropu a ve vědě, která je už z principu mezinárodní, chce i nadále s vědci v České republice významně spolupracovat.

Když jsem v roce 2003 začínal, vědecké spolupráce mezi Českou republikou a Spojeným královstvím se počítaly v desítkách, jen málo vědců patentovalo technická řešení svého výzkumu a žádná česká univerzita neměla centrum pro transfer technologií. Od té doby jsem zorganizoval přes 90 konferencí, seminářů a vědeckých setkání v řadě různých oborů, od jaderné fyziky, přes patentování a ochranu průmyslového vlastnictví až po porovnání hodnocení výsledků vědy a výzkumu v Británii a u nás. V 7. rámcovém programu spolupracovaly české a britské týmy na 708 společných projektech a v Horizonu 2020 už je to 254 společných projektů. Přes 400 českých vědců pracuje na britských vysokých školách, v Británii studuje 1 405 českých studentů a 526 britských studentů studuje vysoké školy tady v České republice. Tokamak Compass D, darovaný z Británie za jednu symbolickou libru, pracuje v areálu Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd v Praze a čeští vědci se i díky němu podílí na projektech jaderné fúze. Laserová centra ELI a HiLASE mají úzkou spolupráci s britskou Central laser facility v Harwellu a nejvýkonnější laser světa, Bivoj, sestavili Britové právě pro Dolní Břežany, kde teď je. Veterinární výzkumný ústav v Brně rozvíjí projekt FIT pod vedením pana profesora Andrew Millera z King’s College. Cílem projektu je vytvořit novou generaci vakcín, kdy nebude třeba injekce, ale očkování proběhne umístěním malé nálepky pod jazyk. To jsou úžasné příklady česko-britské spolupráce.

Věda za posledních 70 let udělala ohromný pokrok. Royal Society odhadla, že v roce 1945 na celé Zemi bylo asi tak 150 000 vědců a ročně vyšlo kolem 80 000 vědeckých publikací. Dnes se plně věnuje vědě přes 7 milionů odborníků a vědeckých publikací je každý rok přes 2 miliony. Zatímco ve stejné době počet obyvatel planety vzrostl 2,3krát, počet vědců vzrostl asi 47krát. Většina vědců je ponořená v hloubce svého oboru, kde se věnuje velmi malému výseku vědy. Málokdo má možnost strategicky studovat a zkoumat řadu různých vědeckých a technologických oborů jako já, a to mě baví. Mám možnost nahlížet do vědeckých oborů a vědeckých politik 30 zemí, kde má britská vědecká a inovační síť své diplomaty a takto získaný přehled je globální a přitom detailní a odborně na vysoké úrovni. Lepší práci bych k takovému strategickému pohledu nenašel. Setkávám se s velmi vzdělanými a talentovanými lidmi, mluvím s nimi o jejich práci a stále se učím něco nového, to je práce snů. Navíc ve volném čase pomáhám jako místopředseda Správní rady Univerzity Palackého a jako člen Vědecké rady CEITEC MU, takže k vědě mám neustále blízko.

Při množství úkolů a zajímavých vědeckých oborů bych potřeboval, aby měl den 48 hodin, aby se v nich našlo víc času na rodinu, fotografování a chataření.

Změnila se toho spousta. V roce 2003 téměř žádná popularizace vědy neexistovala a podívejte se dnes, skvělý Daniel Stach v České televizi, Martina Mašková v Českém rozhlase, Martin Rychlík v Lidových novinách a Aleš Vlk s jeho vědeckým portálem www.vedavyzkum.cz pravidelně informují o vědě a inovacích a každý, kdo chce, tak se dívá, poslouchá a čte. Díky evropským strukturálním a kohezním fondům mají čeští vědci špičkové vybavení a skvělé podmínky k práci. Podmínky ve střední Evropě jsou pro vědu a inovace skvělé. A co se zhoršilo? Na pedagogicko-vědecké pracovníky jsou kladeny čím dál větší nároky. Mají výborně učit, bádat, publikovat, spolupracovat s průmyslem, patentovat, podávat žádosti o granty, vykazovat výsledky grantů do řady různých registrů, pořizovat nové technologické vybavení a stavět nové laboratoře, cestovat kolem světa a internacionalizovat svá pracoviště i výzkum, a to všechno ve velmi malých týmech a s omezeným časem. Byrokracie narostla a všem by určitě pomohla profesionalizace služeb pro vědce, jak to mají univerzity v Británii, aby pedagogicko-vědecký pracovník neztrácel čas a věnoval se jen tomu, co opravdu umí a kde je jeho či její nejvyšší přidaná hodnota. Tady vidím velký prostor pro zlepšení.

Česká věda je vnímána pozitivně a české vědce potkávám po celém světě. Dnes už mají všichni přístup k Web of Science a znají špičky svých vědeckých oborů, ať už žijí kdekoliv. Místo pobytu už není tak důležité, hlavní je kvalitní vědecká práce a publikované výsledky.

(kah)