Na letošní zatmění Slunce vyrazil do Austrálie i student Fakulty strojního inženýrství Matěj Štarha. Nebyl přitom v expedici žádným nováčkem, k mezinárodnímu vědeckému týmu Solar Wind Sherpas se připojil už podruhé.

K pozorování zatmění má Matějova rodina blízko. Jeho strýc Pavel Štarha jezdí na expedice už řadu let a je autorem některých hardwarových částí i softwaru, který výzkumníci během pozorování používají. Na expedici byl v minulosti i Matějův táta. Přesto sám Matěj dostal místo v expedičním týmu před třemi lety tak trochu náhodou. „Když se plánovala výprava do Chile v roce 2020, na poslední chvíli sháněli jednoho člověka navíc. V té době se ještě neočkovalo proti covidu, já jsem jej krátce předtím prodělal, takže jsem měl určitou imunitu,“ vzpomíná Matěj Štarha na přizvání k první expedici.

Roli hrál i fakt, že Matěje čeští členové týmu znali a věděli, že náročnou výpravu zvládne. „V Chile pozorování bohužel nevyšlo, protože bylo špatné počasí, jinak nás žádný velký stres nepotkal. Ale třeba letošní výlet na ostrov už by pro někoho mohl být za hranicí komfortní zóny,“ přiznává Matěj. Dodejme, že pod slovem „výlet“ se skrýval poměrně dobrodružný šestihodinový přesun lodí na jeden z bezejmenných ostrůvků souostroví Lowendal Islands, kde byly pro pozorování ideální podmínky.

Jako „výlet“ v uvozovkách by se dala popsat celá expedice. Z dálky to vypadá lákavě, posuďte sami: Havaj, Austrálie, plavba na opuštěný ostrov a zpět. Realita výzkumné expedice je ale podle Matěje o poznání méně romantická. „Na Havaji, kam jsme doletěli před zatměním zkompletovat techniku, to opravdu byla jen práce, jídlo a postel. Oceán jsem na Havaji viděl jen za tmy. Zhruba den a půl volna jsme s Janou Hoderovou měli v Perthu a pak až po zatmění,“ potvrzuje.

I přestože pro něj jsou expedice malým splněným snem, vidět jedinečný úkaz na vlastní oči není jeho primární motivace. „Za zatměním bych já osobně takovou dálku jako turista nejel. Mě na expedici nejvíc baví technika, že můžu uplatnit své zkušenosti a zájmem o techniku a programování. Poznám jinou zemi a její kulturu,“ vyjmenovává Matěj, který na FSI studuje ve čtvrtém ročníku Mechatroniku. I výsledné fotky profesora Druckmüllera, díky kterým si vědecký tým získal světovou proslulost a uznání odborné komunity, jsou pro Matěje spíš hezkým obrázkem. „Paradoxně mě zas tak moc nezajímají výsledné fotky jako spíš technika, kterou se snímá,“ dodává s úsměvem Matěj.

Na expedici se poctivě připravoval, třeba tím, že si vyzkoušel software s kamerami ještě doma v Česku. A na starosti měl i část vybavení. „Připravoval jsem pro naše stanoviště většinu kabeláže a napájení. Všechno jsem chystal v omezené sestavě, abychom toho měli pro převoz na ostrov co nejméně, ale aby zároveň bylo vše mezi sebou co nejvíce zálohované. Nějak se mi to podařilo vymyslet a vypadá to, že naše mobilní sestava bude využita i v budoucnu,“ dodává Matěj. I v tomto případě by se obsluhy mohl ujmout on, týmu už se „upsal“ na další expedici v roce 2024, kdy takzvaný pás totality zasáhne 8. dubna Mexiko, USA a Kanadu.

(ivu)