Šestadvacet let působila Kaliopi Chamonikola v galeriích. Věnovala se výzkumu zejména středověkého umění a organizování výstav. Před několika lety se rozhodla předat své znalosti a zkušenosti začínajícím umělcům. Kromě starého umění učí na FaVU VUT například i galerijní a muzejní praxi. „Chci, aby výuka byla praktická. Ne, aby to byly pouhé suché informace. Proto konkrétní instituce navštěvujeme, diskutujeme s jejich zástupci a bavíme se o tom, jak se v nich může umělec uplatnit. V dějinách umění se zase snažím najít paralely se současností. Je to tedy současné umění v historických kontextech. Ukazujeme si návaznost určitých témat, problémů, výtvarných řešení a postupů v umění napříč dobou,“ popsala Chamonikola.

Myslí si, že orientace v umělecké historii je základ, na kterém by měl každý umělec stavět. „Měl by chápat současnost v širším kontextu a vědět, na co navazuje. Zároveň se ale snažím nepodávat výklad pouze z hlediska jediného aktuálního přístupu, ale nabízet širší perspektivu. Tak, aby si každý umělec mohl najít to svoje. Ostatně v umění také nejde o hegemonii jednoho názoru. Někteří umělci šli dokonce naprosto proti paradigmatu své doby,“ upozornila Kaliopi Chamonikola.

Význam pochopení historického vývoje ukazuje na příkladu středověkého umění, které je často nahlíženo velmi mylně. „Toto umění nekoresponduje s tím, co pod touto kategorií rozumíme dnes. Nejde ani o to, zda je dobré nebo špatné. Důležitá je jeho kulturně-historická výpověď, společenský kontext, ve kterém vznikalo, jeho funkce. K čemu sloužilo, ke komu se obracelo a jaké výtvarné či vizuální prostředky k tomu používalo,“ vysvětlila Chamonikola s tím, že ve středověku se navíc na umění pohlíželo spíše jako na řemeslo. „Ve středověku se na umění nepohlíželo jako na kreativní činnost, ale spíše jako na řemeslo. Umění mělo kolektivní charakter, zhotovovaly ho dílny. Mistr udělal návrh, tovaryši připravili materiál a jednotlivé vrstvy. Umělecká díla vznikla na zakázku a měla jasnou funkci,“ dodala.

Dnešní doba je podle ní naopak nepřehledná, roztříštěná, nestabilní. V oblasti umění se projevuje vypjatým individualismem. „Dříve se pravidelně střídaly určité dominantní tendence. Podobně jako kyvadlo, které se střídavě pohybuje z jedné strany na druhou. Střídá se klasicistní poloha se svým řádem, pevným systémem a barokní poloha se svou extravagancí, fantaskností, imaginací. Po renesanci přichází baroko, po baroku klasicismus, pak romantismus atd. Tento binární vztah vlastně přetrvává ještě do 20. století. Dnešní umění je ale mnohohlasé, různé koncepty existují vedle sebe a působí to neuvěřitelně chaoticky. Samotnou by mě zajímalo, jak to budou teoretikové v budoucnu vnímat a interpretovat,“ dodala Chamonikola.

Zároveň upozorňuje na to, že ve vývoji umění nelze mluvit o evoluci či revoluci. „V kontextu uměleckořemeslné disciplíny je mi velmi sympatický pojem redesign, který, myslím, vystihuje podstatu tohoto jevu. My už nevymyslíme znovu věci, které nás obklopují tisíce let. Třeba zcela nový koncept židle, která by se v ničem nepodobala té, kterou známe. My je v průběhu času spíše redesignujeme. Myslím, že podobně je to i v dalších výtvarných disciplínách. Žádné umění nevzniká bez paměti, bez vědomí minulého. Fungují v něm určité archetypy, kulturní kódy, repertoár nejrůznějších znaků. Souvisí to s jazykem umění a jeho konvencemi. Nejde jen o individuální tvůrčí proces, má i kolektivní a kooperativní rozměr,“ podotkla Kaliopi Chamonikola.

I přesto ji prý stále dokáže umění překvapovat a nadchnout. „To je na tom právě to úžasné. I když toho máme už tolik za sebou a člověk by řekl, že už tady všechno bylo, tak má umění takový kreativní potenciál, že mě pořád překvapuje,“ uzavřela Kaliopi Chamonikola.

(zep)