Nápady a objevy

26. února 2017

Ekologické stavitelství testuje unikátní projekt Envihut

Na domku testují výzkumníci hned několik variant zelených střech | Autor: archiv Radima Kučery

Zelené střechy by se v budoucnu měly objevovat na domech stále častěji. Přitom ale neexistují jasné pokyny, jak má taková střecha vlastně vypadat, a co na ní má být vysázené. Různé typy výsadby, ale i netradiční materiály na stavbu domu proto zkoumají výzkumníci z Fakulty stavební VUT v projektu Envihut. V areálu AdMaS postavili malý domek, na kterém celoročně sledují a testují, jak se ekologická stavba chová.

Projekt Envihut původně vznikl jako spolupráce VUT v Brně a univerzity v Reykjavíku. Výzkumníci se totiž rozhodli přenést testování netradičních materiálů z laboratoří do reálných podmínek. „Z Islandu přišel impulz, abychom zkoumali zelené střechy v přirozených podmínkách. Jedna věc je sledovat zelenou střechu na vzorku metr krát metr, který mohu vždycky zalít nebo ostříhat, a úplně jiná věc je sledovat ji na domě a nijak nezasahovat,“ vysvětlil důvod vzniku jeden z autorů projektu David Bečkovský.

Dalším důležitým důvodem je i legislativa. „V Anglii či ve Švýcarsku už se chystají na to, že při rekonstrukcích půjdou cestou zelených střech. Takže je to něco, co si stavební trh začíná žádat. U nás ještě možná ne, ale jednou to sem přijde, a měli bychom být připraveni. Budeme mít jasnou představu, kam musíme směřovat,“ dodal Petr Selník, který v projektu Envihut dlouhodobě zkoumá právě zelené střechy.

Envihut stojí v areálu brněnského centra AdMaS a je vystaven ostrému letnímu slunci, větru i mrazům. Kromě výzkumníků a studentů ho navštěvují i investoři a jednotlivci, kteří se o zelené stavitelství zajímají. „Jde o úplně jinou stavební konstrukci, než na jakou je běžný stavbař zvyklí. Obvykle totiž pracuje se známými průmyslovými materiály, jejichž výrobní a funkční tolerance jsou minimální. Tady je tolerance až třicet procent. Slouží to ale i investorům a lidem, kteří o zelené střeše uvažují, aby pochopili, co přesně chtějí,“ objasnil Selník.

Problém totiž podle něj je, že zákazníci často vidí zeleň na střechách jen v propagačních materiálech. „Mají pak pocit, že budou mít celoročně krásný porost. Pravda ale je, že tak jako v přírodě, i zeleň na střechách odrůstá, vypadá v každém ročním období a podnebí jinak a chvíli trvá, než se vůbec utvoří,“ upozornil Selník.

Střechy podle švýcarského vzoru se často podobají loukám | Autor: archiv Radima Kučery

Výzkumníci testují hned několik odlišných přístupů k zeleným střechám. „Na našem domku je část střechy podle doporučení Evropské unie. Máme tam ale i biodiverzní švýcarský koncept a islandskou verzi zelené střechy,“ uvedl Bečkovský s tím, že hledají především ideální variantu, která nebude vyžadovat speciální zásahy od člověka.

Zároveň tým testuje na domku i netradiční materiály pro stěny. Inspirace přišla podle Radima Kučery, který dohlíží na testování stavebních materiálů, opět ze severu. „Vytvořili jsme na domě asi pět testovacích polí s různou skladbou materiálů a tepelných izolací. Od klasické minerální vlny, která se u nás používá běžně, po len či recykláty z bavlny,“ přiblížil Kučera.

Na základě zkušeností by se autoři Envihut podle svých slov zelené střechy či některých neobvyklých materiálů nebáli. „Například zelenou střechu je člověk schopen postavit za den a díky tomu, že používáme recykláty, je poměrně příznivá i její cena. Spolupracujeme s firmou, která navrhuje zelené střechy na běžné rodinné domy a zatím máme poměrně příznivé ohlasy,“ dodal Petr Selník.

(zep)

TémataFakulta stavební AdMaS Ekologie Zelené střechy