Lidé

13. dubna 2018

Charlota Blunárová: Nejvíce mi dala práce na volné noze. Díky ní jsem se naučila sebedisciplině

Charlota Blunárová je absolventkou průmyslového designu na VUT a má za sebou spoustu zkušeností ze zahraničí | Autor: archiv Charloty Blunárové
Na VUT vystudovala průmyslový design, během studia získala několik ocenění, viděla už kus světa a získala zkušenosti v mezinárodních firmách. Přesto Charlota Blunárová zůstává nohama na zemi, ráda se vrací do Česka a za největší vzor nepovažuje slavné designéry, ale své blízké.

Jste absolventkou průmyslového designu na strojní fakultě. Věděla jste, že se chcete designu profesně věnovat, když jste se hlásila na školu, nebo jste mu propadla až později?
Na gymnáziu jsem měla spoustu zájmů. Když jsem se rozhodovala, kam na vysokou, hledala jsem obor, který by byl průsečíkem mezi novými technologiemi a uměním. Po maturitě jsem si podala pouze jedinou přihlášku – na stojní fakultu, s cílem udělat po prvním semestru talentové zkoušky do oboru průmyslového designu. To pro mě tehdy představovalo ideální kombinaci techniky a umění, chtěla jsem navrhovat užitečné produkty, které se dostanou k lidem.

Bylo těžké během studia skloubit výtvarné předměty s těmi technickými?
První roky studia byly zajímavým mixem předmětů. Přebíhala jsem z přednáškových sálů k malířskému stojanu, od modelování v CADu k vyrábění prototypů v dílně, od matematických skript ke knihám o marketingu. Občas to bylo náročné skloubit časově. Když potřebujete vyrobit sádrový model produktu, který jste navrhli, v dílně těžko odhadnete, jestli budete potřebovat pět nebo deset hodin. Do toho musíte najít čas podívat se do skript k technickým předmětům. Já jsem si k tomu ještě hned od prvního ročníku přidala práci v rozjíždějícím se start-upu, takže si své roky studia pamatuji trochu rozmazaně, plné přebíhání mezi školou, prací a koníčky.

Nejenom během studia na VUT, ale už před nástupem jste získala v oblasti designu ocenění. Která pro Vás byla významná?
Musím se přiznat, že si už moc nevzpomínám na názvy soutěží, na diplomy a věcné ceny. Nejcennější jsou pro mne příležitosti, které mi soutěže přinesly, a dveře, které mi otevřely. Měla jsem možnost reprezentovat Česko na studentských soutěžích v zahraničí, vytvořit si síť kontaktů a setkat se s profesionály z oboru, od kterých jsem se mohla učit.

V oblasti designu jste pracovala už před skončením školy. Kde všude a jaké pozice jste vystřídala?
Pracovala jsme na volné noze jako grafický designér a spolupracovala jsem se start-upy jako interakční designér. S mým kamarádem Jirkou Hlouškem jsme bez předchozích zkušeností založili fotografické studio 2foto, které během čtyř let vyrostlo v silnou značku, za kterou stojí spousta spokojených klientů. Baví mě se pouštět do nových věcí. Přišlo mi, že během vysoké školy je ideální čas, kdy mohu prototypovat svoji kariéru a zkoušet různá profesní zaměření, ať už v rámci práce na volné noze, stáží nebo spolupráce s jinými firmami. Všechno, co jsem dělala, se ale vždy týkalo různých odnoží designu – interakční design, grafický design, produktový design.

Která práce Vás posunula profesně nejdál?
Práce na volné noze mě naučila sebedisciplině, cenotvorbě a získávání klientů. Podnikání mě posunulo v přemýšlení o možných byznys modelech, potřebách zákazníků a budování vlastní značky. Práce v designérských studiích mi dala povědomí o spolupráci s lidmi napříč obory, komunikaci s klienty a o důležitosti firemní kultury. Věřím, že nejvíc se naučíte, když se dostanete mimo komfortní zónu, proto jsem během studia vyhledávala stáže a studijní pobyty v zahraničí. Částečné nepohodlí, nové prostředí, dlouhý seznam věcí, které člověk musel vstřebat a naučit se, to vše se pak zúročilo, když jsem se vrátila zpátky do známého Brna.

Je nějaké místo, které Vás významně ovlivnilo?
Měla jsem skvělou příležitost strávit jeden semestr v Salzburgu v rámci studentského programu Erasmus. Všem studentům doporučuji vycestovat, každý moment strávený v novém prostředí s lidmi z jiných zemí vás obohatí a přinese nová přátelství a cenné zážitky. Opustit na půl roku studentský byt a brigádu je taky mnohem snazší, než se vydat do neznáma z práce na plný úvazek a s hypotékou. Erasmus mě nadchnul, proto jsem se v posledním ročníku rozhodla na rok přerušit studium a vydat se na kolečko stáží. Chtěla jsem se dostat do top designerských studií, abych tam mohla načerpat zkušenosti a učit se od nejlepších. Po několika měsících rozesílání portfolia a pohovorů se zadařilo a já jsem strávila pár měsíců v Londýně v mezinárodním studiu Pearlfisher, v Bostonu v designérské firmě IDEO a poté v Praze v mladém českém studiu Q Designers. Když jsem pak dostala nabídku pracovat na plný úvazek pro IDEO v jejich pobočce v Mnichově, neváhala jsem.
Částečné pracovní nomádství mě hodně baví, díky práci i v současnosti poměrně dost cestuji po Evropě, USA, Asii. Lákalo by mě klidně pracovat nějaký čas v Japonsku nebo Jižní Americe. Brno a Prahu mám moc ráda a vždy pro mne budou bezpečnými přístavy, kam se mohu vrátit. V mezičase jsem vděčná za příležitosti, díky kterým mohu objevovat svět.

Blunárová nyní pracuje pro mnichovskou pobočku studia IDEO | Autor: archiv Charloty Blunárové
Momentálně pracujete pro mnichovské designérské studio IDEO. Můžete jmenovat nějaké významné klienty, pro které jste v IDEO dělali?
IDEO je globální designérské studio, které pomáhá firmám inovovat a tvořit nové produkty a služby, které berou v potaz potřeby lidí. Na svém kontě má například první design počítačové myši pro Apple, židle do školních tříd pro Steelcase, volební hlasovací přístroj pro Los Angeles, citizen-centred web a novou vizuální identitu pro město Boston nebo třeba vizi kuchyně budoucnosti pro IKEA. Mezi klienty patří například Bank of America, Zalando, Bosch nebo Ford. V současnosti má IDEO pobočky v 9 lokacích po světě a zaměstnává kolem 700 lidí – rozmanitý mix inženýrů, designérů, architektů, výzkumníků. Vychází totiž z přesvědčení, že k řešení velkých výzev je potřeba multidisciplinárních týmů, které se dokáží na problém podívat z různých úhlů.

Na jaké pozici v IDEO pracujete a co je Vaším úkolem?
V IDEO pracuji jako Senior Communication Designer. Náplň mé práce je většinou UX (user experience) a vizuální design pro digitální produkty a služby. Také ale návrh vizuálních identit značek, produktů, někdy i prostor. Na mé práci mě nejvíce baví, že máme klienty napříč různými odvětvími. Jako designér tak musím s každým novým projektem rychle proniknout do nového tématu. Minulý rok jsem například tři měsíce pracovala na digitálním produktu pro farmaceutickou společnost, poté dva měsíce na návrhu značky, produktu a mobilní aplikaci pro start-up působící v oblasti elektromobility a pak jsem na pár měsíců přepnula soustředění na rozjíždění interního start-upu ve firmě vyrábějící personalizované kosmetické produkty. Ten rozsah projektů se může zdát velký, ale vždy pracuji v týmu s designéry, kteří přináší svoji expertízu – interakční design, uživatelský výzkum, průmyslový design, strojní inženýrství, marketing atd. Dohromady jsme tak schopni navrhnout propracovanější řešení.

V IDEO pracuje mezinárodní tým. Lze pozorovat odlišné vnímání designu u různých národů? Nenarážíte někdy na odlišná kulturní prostředí, ze kterých jednotliví členové pocházejí?
V naší pobočce v Mnichově pracuji s 48 kolegy sedmnácti různých národností. Věřím, že rozmanitost je jednou z našich největších konkurenčních výhod. Často pracujeme s globálními značkami, které operují na několika trzích. Díky diverzitě v týmu, kde každý přichází z jiného prostředí a s jiným setem zkušeností, se snáze dokážeme těmto rozdílům v různých zemích přizpůsobit a navrhnout služby a produkty, které odpovídají lokálnímu kontextu.

Je práce v IDEO něčím specifická proti ostatním, které jste dříve dělala?
IDEO vždy staví na první místo potřeby lidí, tzv. human-centred design. Proto se na začátku každého projektu snažíme strávit co nejvíce času rozhovory s lidmi, pro které navrhujeme nový produkt nebo službu, abychom porozuměli, jakým překážkám v současnosti čelí, co funguje a co ne. Navštěvujeme lidi u nich doma nebo v práci, abychom na vlastní oči viděli, jak dělají běžné úkony, třeba jak tankují auto, objednávají cestovní pojištění na internetu, vaří s rodinou, berou svoji denní dávku léků… Cokoliv, co se vztahuje k tématu, které v rámci projektu řešíme. Z takových pozorování si pak odnášíme spoustu postřehů a v multidisciplinárním týmu pak společně přicházíme s množstvím nápadů, pro které vytvoříme rychlé, nepříliš detailní prototypy. Může to být prototyp webu, mobilní aplikace, model fyzického produktu z papíru nebo třeba model celého prostoru z lepenky. Potom se vrátíme zpět za naší cílovou skupinou a necháme je prototypy používat. Postupně zahazujeme to, co nefunguje, a dál rozvíjíme to, co vypadá nadějně. Skrz několik podobných cyklů se dostáváme k finálnímu konceptu, který poté přechází do fáze implementace. Takový přístup je prevencí toho, že firma vytvoří něco, co ve výsledku nepřináší hodnotu a lidé to nechtějí, nebo neumí používat.

Věnujete se také fotografování. Využíváte tuto zálibu nějak i při své práci?
Fotografie mi pomáhá dívat se na svět z nových úhlů. Věřím, že pro designéry je důležité být všímavý člověk, pozorovat, co se děje kolem. Jenže člověk snadno upadne do šedi všedních dnů, kdy na cestě z práce domů zná už každý patník. Focení mi dává možnost se častěji rozhlížet kolem sebe a skrz hledáček izolovat zajímavé tvary, textury, barvy. Jediný rozdíl oproti mému bývalému povolání fotografa je, že jsem těžkou zrcadlovku vyměnila za mobil s kvalitní optikou. Nejlepší foťák je totiž ten, který máte po ruce.

Máte nějaký konkrétní vzor, který je Vám inspirací?
V online světě pravidelně sleduji, co se v designu šustne. Nedá se ale říct, že bych měla konkrétního designéra jako kariérní vzor. Pro život je mým vzorem moje máma a babička. Obě jsou úspěšné, inteligentní, aktivní a naplňuje je jejich práce. Babička je dětská lékařka, a když se snažíme naplánovat rodinné setkání, musí se ještě pořád dívat do kalendáře a hledat termín, ve kterém neordinuje. A to brzy bude slavit 80. narozeniny! Máma je daňová poradkyně, vede vlastní úspěšnou firmu a všechno, čemu se profesně věnuje, se sama naučila a vybudovala vlastní pílí a odhodláním. Obě jsou skvělými ženskými vzory, které mi imponují svou nezávislostí a sebevědomím.

(kah)

Témata

Související články:
Patrik Štipák: Díky Formuli Student se živím tím, co mě baví
Pavlína Trubačová: V CERNu si plním svůj sen
Jako jeden z dvanácti pilotů na světě přistával na nebezpečném letišti Paro. Byla to krásná práce, tvrdí Slavomír Pískatý
Vymysleli šperk zachycující konstelace planet. Spojujeme nejnovější technologie s tradičním řemeslem, říkají zakladatelé Helioring
Ve vyprodaných městech nabízí stany s komfortem hotelu. Plánuje i vlastní značku eko stanů